Jak vnímal Salzburg československý turista v roce 1965? Podívejte se, co před 60 lety vyfotil

Další díl seriálu, v němž procházím archivy negativů, které jsem zdědil po svém dědovi nás zavede do Salzburgu, který děda navštívil v srpnu roku 1965.

Cesta do kapitalistického Rakouska byla v době komunismu téměř nemožná, i když k rozvolnění v době pražského jara došlo. Od roku 1948 musel každý, kdo chtěl cestovat do zahraničí, požádat o výjezdní povolení, o takzvanou Výjezdní doložku ministerstva vnitra. Žadatel musel vyplnit své osobní údaje (jméno, datum narození, bydliště, číslo pasu a další), ale také místo, kam chce vycestovat, přesný účel cesty a na jakou dobu do ciziny vyráží. Zároveň byl povinen doložit nutnost této cesty.

V roce 1965, z nějž fotky pocházejí, už byla výjezdní doložka do socialistických států Evropy o něco zjednodušena. Vydávala se jen jako příloha k občanskému průkazu. Ale pokud jste chtěli do kapitalistické ciziny, museli jste mít štěstí a vyjednat si pas s jednorázovou výjezdní doložkou a její přidělení bylo extrémně obtížné, protože komunistický úředník neměl zájem naše občany do ciziny pouštět.

Děda ale nějakým způsobem toto povolení dostal. Mohlo to souviset s tím, že měl v Rakousku přátele, zároveň pracoval v Československé televizi, která od roku 1964 vysílala koprodukční pořad Telemosty s Rakouskou ORF a jeho návštěva mohla souviset s tím. O tomto pořadu psal Přemysl Janýr v Britských listech 3. června 2008 následující podrobnosti: „V roce 1964 vznikl celosvětově unikátní koprodukční pořad obou televizí, který Československá televize vysílala jako Telemosty a rakouský ORF jako Stadtgespräch. Šlo o první přímý přenos mezi Východem a Západem, kde několik desítek občanů obou států diskutovalo nad různými, často velmi ožehavými tématy. Pořad sklízel obrovskou pozornost a vydržel na obrazovkách až do “ předjaří“ roku 1967.“

Jak k této návštěvě došlo se už dnes více nedozvíme. Můžeme se ale podívat na fotky města tak, jak tehdy návštěvníka z Československé socialistické republiky zaujalo.

A na závěr opět připomínám to, co vždycky.

Negativů se po dědovi zachovaly dvě velké bedny a já zatím úplně nevím, co všechno v nich najdu. Seznam všech předchozích čtyřiadvaceti dílů je tady. A ten další, už 27., očekávejte opět v neděli v 10 hodin.