Článek
Bukowski se narodil v Německu, ale vyrostl v Los Angeles během Velké hospodářské krize. Jeho dětství bylo hororem – otec ho pravidelně řezal řemenem a v pubertě ho postihlo tak brutální akné, že jeho tvář připomínala krátery na Měsíci. Tahle „zjizvená vizáž“ ho provázela celý život a výrazně napomohla k jeho pocitu outsidera.
Místo literárních salonů trávil desítky let u třídicího pásu na poště (z čehož vznikl jeho první román Poštovní úřad) a zbytek času v levných podnájmech, u sázkových přepážek na dostizích nebo v barech, kde se rval s osudem i s ostatními štamgasty.
Bukowski netvořil v tichém rozjímání. Psal u psacího stroje, s rádiem hrajícím vážnou hudbu a s nezbytnou sklenicí piva (nebo něčeho tvrdšího) po ruce. Jeho hrdina, alter ego Henry Chinaski, byl věčně opilý, věčně bez peněz a věčně v posteli s ženami, které byly stejně rozbité jako on sám.
Kritici ho obviňovali z misogynie, oslavy alkoholismu a naprostého nedostatku vkusu. A Bukowski? Ten se jim jen smál. Byl mužem, který pohrdal intelektuály, co o životě jen teoretizují. On ho žil v jeho nejvulgárnější a nejsyrovější podobě. Jeho básně a povídky nejsou o hledání smyslu života, ale o tom, jak přežít další den a nezbláznit se z toho.
Jeho vztah k ženám byl… řekněme komplikovaný. Bukowski ženy miloval, uctíval, ale také jimi pohrdal a choval se k nim způsobem, který by dnes vyvolal okamžité zrušení jakékoli kariéry. Jeho nejslavnější vztahy (například s Lindou King) byly plné italských scén, fyzického napadání, vzájemného ničení a následného usmiřování v posteli.
V jedné z nejslavnějších scén jeho života (zachycené v dokumentu The Bukowski Tapes) vidíme, jak Charles během rozhovoru na pohovce kopne svou budoucí manželku Lindu Lee Beighle, protože ho naštvala. Byl to člověk, který neuměl krotit své emoce ani své démony, a jeho „upřímnost“ byla často jen zástěrkou pro obyčejnou krutost.
Přes to všechno (nebo možná právě proto) se Bukowski stal hlasem milionů lidí, kteří se necítili v lesklém světě úspěchu jako doma. Ukázal, že i v té největší stoce lze najít kousek lidskosti a že i zvracení do dřezu se dá popsat jako báseň.
Když v roce 1994 zemřel, nechal si na náhrobek vytesat nápis: „Don’t try“ (Nezkoušej to). Nebyl to výraz rezignace, ale jeho životní filozofie – pokud to, co děláte (psaní, milování, žití), z vás netryská samo, nemá smysl se o to snažit.
Charles Bukowski zůstává připomínkou toho, že literatura nemusí vonět po růžích. Někdy stačí, když smrdí jako život. Byl to génius z kanálu, který nám ukázal, že i když jsme v bahně, někteří z nás se tam umějí docela vtipně uchechtnout.
Další díly volného seriálu Galerie kontroverzních hvězd:
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Bukowski
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Charles_Bukowski_Tapes
https://magazin.aktualne.cz/pred-30-lety-zemrel-americky-spisovatel-charles-bukowski/r~3ab4c0d6dae511eea26cac1f6b220ee8/
https://wave.rozhlas.cz/charles-bukowski-devadesat-let-stareho-prasaka-5286597
https://www.iliteratura.cz/clanek/40693-bukowski-charles
