Článek
Tento německý skladatel nebyl jen autorem oper; byl to tvůrce paralelních vesmírů, megaloman s egem větším než Alpy a muž, který dokázal zkomponovat ty nejvznešenější melodie lidstva, zatímco v soukromí i v textech šířil jed, ze kterého se Evropa vzpamatovává dodnes.
Wagner nechtěl, aby lidé do opery chodili jen za zábavou. Chtěl, aby tam prožívali náboženské vytržení. Přišel s konceptem Gesamtkunstwerk (souborné umělecké dílo), kde se hudba, drama, poezie a scénografie spojují v jeden ohromující celek. Byl tak posedlý svou vizí, že si v Bayreuthu nechal postavit vlastní divadlo, které bylo navrženo přesně podle jeho akustických požadavků.
Jeho cyklus Prsten Nibelungův – šestnáctihodinová sága o bozích, prstenech a zkáze – je v podstatě „Pán prstenů klasické hudby“. Wagnerova hudba je opojná, nekonečná a harmonicky tak odvážná, že v podstatě otevřela dveře moderní hudbě 20. století. Jenže za touhle grandiózní fasádou se skrýval člověk, kterého byste za souseda rozhodně nechtěli.
Wagner měl velmi vytříbený vkus. Miloval hedvábí, satén, drahé parfémy a luxusní vily. Problém byl v tom, že na ně málokdy měl peníze. Jeho život byl nekonečnou šňůrou útěků před věřiteli a parazitování na bohatých mecenáších. Wagner byl mistr v tom, jak z lidí vytáhnout peníze, a pak je (často i s jejich manželkami) nekompromisně odkopnout.
Jeho milostný život byl stejně bouřlivý jako jeho předehry. Svou druhou ženu Cosimu přebral svému nejbližšímu příteli a oddanému dirigentovi Hansi von Bülowovi. Bülow byl tak fascinován Wagnerovým géniem, že mu tuhle zradu odpustil a dál dirigoval jeho díla, zatímco Wagner žil s jeho ženou. Tomu se říká oddanost umění – nebo naprostá ztráta sebeúcty.
Nejtemnější stránkou Wagnerovy osobnosti byl jeho fanatický antisemitismus. V pamfletu Židovství v hudbě napadl židovské skladatele (zejména Mendelssohna) a tvrdil, že Židé nejsou schopni skutečné umělecké tvorby. Tyto názory nebyly jen „dobovým koloritem“; Wagner je šířil s urputností, která z něj udělala ideologického předskokana nejhorších hrůz 20. století.
O padesát let později se jeho hudba stala neoficiální hymnou Třetí říše. Adolf Hitler Wagnera zbožňoval, pravidelně navštěvoval festival v Bayreuthu a v Wagnerových germánských mýtech viděl základ pro svou vizi nadřazené rasy. I když Wagner zemřel v roce 1883 a nemůže za to, jak byla jeho hudba zneužita, je nezpochybnitelné, že své myšlenkové podhoubí pro nacistickou ideologii připravil velmi pečlivě.
Dnes je Wagnerova hudba v Izraeli stále předmětem neformálního bojkotu. Pokaždé, když se nějaký dirigent pokusí uvést jeho dílo, vyvolá to bouři emocí. A to je podstata wagnerovského dilematu: Jak oddělit ty nadpozemsky krásné tóny Tristana a Isoldy od člověka, který byl egocentrickým antisemitou a bezcitným manipulátorem?
Wagner nám zanechal dědictví, které je stejně fascinující jako odpudivé. Je to hudba, která vás dokáže vynést ke hvězdám, ale zároveň vám připomíná, jak hluboko do bahna může klesnout lidský charakter. Byl to génius, který věřil, že pro jeho umění je dovoleno vše. A svět mu, k vlastní škodě i úžasu, dal za pravdu.
Další díly volného seriálu Galerie kontroverzních hvězd:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Wagner
https://dvojka.rozhlas.cz/richard-wagner-skvely-hudebnik-ktery-mel-schopnost-okouzlit-zeny-8997177
https://www.irozhlas.cz/kultura_hudba/wagnerovo-dilo-je-dodnes-kontroverzni-skladatel-se-narodil-pred-200-lety_201305220957_tjelinkova
https://operaplus.cz/richard-wagner-ve-ctyrech-ohlednutich-4/
Elizabeth Lunday: Tajné životy slavných skladatelů (Knižní klub 2011)
