Článek
Kořeny písně, v originále nazvané Scarborough Fair, sahají k původním skotským lidovým písním ze sedmnáctého století. V nich vystupovala nadpřirozená bytost pokoušející se unést mladou dívku. Celý příběh stál na dialogu plném nesplnitelných úkolů, kterými se dívka snažila nápadníka přelstít.
Během dalších století se nadpřirozené prvky vytratily a píseň získala civilnější podobu spojenou s anglickým přístavním městem Scarborough, kde se od středověku konal slavný jarmark. Tento jarmark, založený králem Jindřichem III. v roce 1253, trval každý rok čtyřicet pět dní a sjížděli se na něj obchodníci z celé Evropy i Blízkého východu. Trh na konci osmnáctého století zanikl, ale píseň žila dál v ústním podání venkovanů, od kterých ji v polovině dvacátého století zapsali sběratelé lidové tvorby.
Do moderní hudební historie píseň vrátil britský folkový kytarista Martin Carthy, který pro ni v šedesátých letech vytvořil osobitý doprovod s netradičním laděním kytary. Na jeho vystoupení skladbu uslyšel tehdy málo známý Paul Simon, který od něj získal text i základy úpravy. Simon pak se svým pěveckým partnerem Artem Garfunkelem nahrávku přetvořil do podoby složitého propletence dvou melodií a původní lidový text spojil s vlastní protiválečnou básní Canticle.
Vznikla tak slavná verze, které k popularitě výrazně pomohlo i její zařazení do filmu Absolvent z roku 1968. S tímto úspěchem se však pojil dlouholetý spor, protože Paul Simon nechal tradiční lidové aranžmá zaregistrovat pod svým jménem a Carthyho jako autora úpravy neuvedl. Staré křivdy oba hudebníci urovnali až po více než třiceti letech, kdy si v roce 2000 společně zazpívali na koncertě v Londýně.
Velkým tajemstvím písně je její refrén, ve kterém se stále opakují názvy čtyř bylin: petržel, šalvěj, rozmarýn a tymián. Tyto rostliny nesly pro tehdejší posluchače skrytý význam. Petržel symbolizovala mírnost ke zmírnění hořkosti ve vztahu. Šalvěj představovala sílu a moudrost k překonání překážek. Rozmarýn byl odedávna symbolem věrnosti a vzpomínek, zatímco tymián vyjadřoval odvahu podstoupit zkoušky.
Existují však i méně romantické výklady. Tyto byliny totiž používali moroví lékaři v maskách, aby se chránili před zápachem a nákazou. Podle jiných teorií lidového léčitelství tvořila tato směs prostředek k vyvolání potratu. Samotné úkoly v písni, jako je šití košile bez jehly a nití nebo orání pole pomocí zvířecího rohu, fungovaly jako milostné hádanky. Pokud by na ně druhá strana dokázala odpovědět stejně chytrým protipožadavkem, překážky pýchy by padly a partneři by se k sobě mohli vrátit.
Česká verze písně vznikla v roce 1972 v podání skupiny Spirituál kvintet. Vedoucí skupiny Jiří Tichota propojil moderní pojetí od dua Simon & Garfunkel se starými hudebními zápisy ze sedmnáctého století. Text napsal člen skupiny Dušan Vančura. Na rozdíl od mnoha jiných tehdejších překladatelů se držel původního smyslu lidové předlohy, i když musel udělat několik změn.
Zcela vynechal refrén se jmény čtyř bylin, který nahradil vyprávěcími verši. Anglickou košili z jemného plátna proměnil v šátek, který má dívka šít rýčem namísto jehly a k šití použít měsíční svit. Druhá část přináší odpověď dívky, která žádá muže, aby zoral útes nad mořem šípkovým trnem a růžový sad zaléval vlastními slzami. Vančura píseň zakončil dramatickým vyzněním, kdy dívka muže odmítá kvůli jeho pýše. Nahrávka vyšla na prvním samostatném albu skupiny s názvem Písničky z roku raz dva.
Vedle této folkové verze vznikla u nás ještě jedna textová úprava, kterou napsal Zdeněk Borovec. Skladbu pod názvem Jarmark ve Scarborough poprvé nazpíval Karel Černoch v roce 1968 a o rok později ji nahrálo také slavné trio Golden Kids. Známou podobu této verzi později vtiskl společný duet Karla Gotta a Marty Kubišové. A do třeba jen dočasného repertoáru ji převzali i další čeští zpěváci a zpěvačky.
Borovec zvolil zcela jiný přístup. Pokusil se zachovat rytmus bylinného refrénu a nahradil ho slovy šalvěj, zázvor, muškát a kmín. Původní milostné hádanky ale zcela opustil a napsal smutný příběh dvou milenců rozdělených válkou. Zatímco žena doma peče svatební koláč, její partner umírá na bojišti a k dívce se nakonec vrací jen jeho tělo pokryté tmavou hlínou. Tento motiv silně odrážel protiválečné nálady konce šedesátých let.
Úspěch obou verzí u českých posluchačů byl velký. Folková deska Spirituál kvintetu zaznamenala už v předprodeji osmnáct tisíc objednávek. Píseň se ale dočkala i mnoha dalších překladů po celém světě. V Brazílii z ní udělali svižnější skladbu v rytmu bossa novy, v Německu vznikla verze vyprávějící o zahradách noci a v esperantu píseň přeložil skotský básník William Auld se zachováním přesného významu všech bylin. V Sydney židovští hudebníci spojili tuto melodii s tradičním hebrejským liturgickým chvalozpěvem.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Scarborough_Fair_(fair)
https://en.wikipedia.org/wiki/Scarborough_Fair_(ballad)
https://www.encyclopedia.com/education/news-wires-white-papers-and-books/carthy-martin
https://ig.ft.com/life-of-a-song/scarborough-fair.html
https://www.theguardian.com/music/2025/may/21/martin-carthy-bob-dylan-paul-simon-scarborough-fair-new-album
https://image.folkoveprazdniny.cz/2022/kolokvium2022/sbornik2022_14_Opekar.pdf
https://nazory.aktualne.cz/rozhovory/jiri-tichota-zpivat-v-cechach-spiritualy/r~113a351e7bc311e9ad610cc47ab5f122/?lp=1
Jiří Tichota: Spirituál kvintet 60 (CPress 2020)
