Článek
S každým novým pokrokem ve studiu psychologie se mi stále více potvrzuje, že Typologie osobností je konceptem, který je praktický, funkční a mnohé vysvětluje. Zdá se mi fascinující, jak základní životní strategie a vzorce chování pronikají do každodenních situací a formují podstatu mezilidských vztahů a interakcí ve společnosti. Už jsem o tom napsala mnoho článků a jsem ráda, že získávám pozitivní zpětnou vazbu od čtenářů, kteří se dokázali zorientovat v mém výkladovém modelu a terminologii.
Vycházím z původního výzkumu C. G. Junga, který zjistil, že každý člověk má k dispozici osm základních psychických funkcí, které já nazývám „potenciály“. Osobnost každého z nás je definovaná tím, v jakém pořadí dostupnosti se tyto potenciály usadí v našem nevědomí. Životní strategie, ke které budeme přirozeně tíhnout celý život, je dána ve chvíli našeho narození. Celkem existuje 16 možných kombinací, resp. typů osobností.
V dnešním článku se chci zaměřit na význam potenciálu empatie v dynamice dětského kolektivu a jeho reálný vliv na systém vzdělávání. Již víme, že v mém výkladovém modelu představuje empatie jeden ze čtyř extravertních potenciálů. Děti, které tento potenciál preferují, poznáte snadno. Jsou hodné, vstřícné, zdvořilé, komunikativní a jejich životní strategie jim radí: je třeba zavděčit se autoritě. Empatické děti obvykle nezpochybňují autoritu druhých a snaží se udělat maximum pro to, aby druzí byli spokojení.
Potenciál empatie se v rámci preferované dvojice spojuje jedině s potenciálem vizionář nebo šikula. Oba tyto introvertní potenciály nesou způsob myšlení, díky kterému tyto děti doslova nasávají informace. Jsou to děti neuvěřitelného studijního potenciálu a pro každého učitele představují splněný sen. Právě tyto děti bývají často terčem šikany druhých (včetně učitelů). Dle metodiky MBTI a mé přehledové tabulky (najdete zde) hovoříme o osobnostech typu ENFJ, INFJ, ESFJ a ISFJ.
Název článku ve vás možná vzbudil očekávání, že dnes budeme hovořit převážně o potenciálu koumák. Děti, které preferují tento introvertní potenciál opravdu mohou působit sebestředně, odtažitě, nebývají komunikativní, rozhodně ne hovorné, často mohou být i vůči druhým nepřátelské či agresivní. To může opravdu vypadat jako problém v dětském kolektivu. Zde však nejvíce záleží na osobnosti učitele. Může se to zdát překvapivé, ale zhruba od pěti let věku má každé dítě, které preferuje potenciál koumák, zároveň po ruce i empatii.
Buďte si jistí, že všechny tyto děti umí empatii v pravou chvíli použít. Nemají potřebu s druhými vycházet za každou cenu, ale s autoritou se o to budou snažit ze všech sil.Potenciál koumák nese velice specifický způsob myšlení, který snadno rozpoznáte. Tyto děti umí působit inteligentně a v dlouhodobém horizontu si umí druhé přímo ochočit.
V kolektivu přesto mohou působit potíže, zejména mimo zorné pole autority. Osobnost učitele je proto rozhodující. Koumáci se vůči tlaku autority postupně čím dál více vymezují. Obvykle však nevolí cestu otevřeného konfliktu, pokud vědí, že by to k ničemu nebylo. Osvojují si jiné strategie, aby se nemuseli podřizovat. Dovednosti empatie jim dobře slouží k rozpoznání potřeb druhých, rozhodují se však výhradně podle sebe.
V této skupině hovoříme o životní strategii „zabiják“, tedy osobnost typu ESTP a ISTP, a strategii „predátor“, tedy osobnost ENTP a INTP. Nebudeme si nic nalhávat, právě v této skupině vždy hledejte strůjce školní šikany. Obzvlášť, pokud do této skupiny spadá i osobnost učitele, což je poněkud prekérní, avšak vysoce pravděpodobná okolnost.
V této otázce bych chtěla vyzdvihnout děti osobnosti ESTP, které to mají opravdu těžké. Jejich problémy pramení z toho, že jako autoritu respektují pouze jinou osobnost ESTP. Zkuste si představit, jak velký problém je to pro učitele jiné osobnosti. Tyto děti se ostatním mohou zdát nezvladatelné a obvykle bývají přítomny všem fyzickým potyčkám a potížím v dětském kolektivu. To přímo svádí k potrestání, nemyslíte? S výjimkou těch, které si nesou zátěž z rodinného prostředí, nejsou tyto děti zlé, právě naopak. Snaží se zjednat pořádek, ujímají se vedení tam, kde z jejich pohledu dosazená autorita selhává. Jsou to hrdé, mimořádně schopné a soběstačné děti, které se ale málokdy umí obhájit. Záměry druhých dokáží „přečíst“ tak rychle, že zasahují, aniž by si věci dopředu promýšleli. Ze školního prostředí si obvykle odnášejí hluboké šrámy nespravedlnosti, což je důvod, proč se tyto osobnosti do škol nevracejí a mezi učiteli chybí.
Tento obecný vzorec považují za největší systémové selhání našeho vzdělávacího systému.V dětech osobnosti ESTP spočívá největší potenciál lidstva. Jsou to ti nejlepší doktoři urgentních příjmů, záchranáři, krizoví manažeři a odborníci v mnoha odvětvích. Jejich energii a dravost však málokterý rodič zvládne, vzdělávací systém tomu pak „nasadí korunu“ a výsledkem bývají nehezké záznamy v trestním rejstříku dotyčných, případně nějaká moderní diagnóza.
Introvertní varianta „zabijáka“, osobnost ISTP, je majitelem nejpronikavější inteligence v kombinaci s mimořádnou cílevědomostí. I tyto děti mají potíže s autoritami a náš vzdělávací systém je zpočátku spíše poškozuje, než vzdělává.Osobnosti ISTP se ovšem do škol vracejí. Učitele této osobnosti najdete zejména na středoškolské úrovni, převážně v technických předmětech. Tak pojďme dál.
Dostáváme se ke druhé polovině osobnostních typů, tedy těm, které nemají potenciál empatie ani „po ruce“. Je dobré si uvědomit, že všechny následující osobnosti postrádají potřebu zavděčit se druhým. Ani ve vlastním zájmu se druhým nepodřizují, ale naopak se snaží prosazovat vlastní vůli. To je pochopitelně samo o sobě problém, pokud jde o pozici učitele, který vychází z předpokladu, že děti by měly snadno vyrozumět, co se od nich žádá a pěkně se snažit.
První čtveřice osobností preferuje potenciál snílek. Absenci empatie těchto dětí pozná pouze cvičené oko odborníka. Potenciál snílek nese mnoho užitečných dovedností, které způsobují to, že tito lidé jsou druhým sympatičtí. Opět zde velice záleží na osobnosti učitele, který by měl být dětem především morální autoritou a lidským vzorem. Sociální interakce a vlastní dobrá pověst je smyslem života těchto dětí, vzdělání se naopak nachází na chvostu jejich opravdových zájmů. Učí se, když to vyhodnotí jako prospěšné, ale s věkem jim to jde čím dál namáhavěji.
Děti z této skupiny se snaží být v kolektivu oblíbené. Spadají sem opět dvě životní strategie. První z nich tvoří osobnosti typu ENFP a INFP, což jsou osobnosti, které jsou ze všech nejvíce zastoupeny i v učitelském sboru. Tito lidé o svých znalostech vůbec nepochybují a osobností INFP je plná akademická sféra, výzkum a politika. Už jsem o tom napsala článek, takže se rovnou podíváme na strategii, ve které se nachází osobnosti typu ESFP a ISFP.
Ráda bych se opět zastavila u těchto dětí, na kterých se vzdělávací systém neprávem podepisuje negativně. Preferovanou dvojici zde tvoří potenciál talent a snílek, to znamená, že tyto děti jsou mimořádně nadané pro umění, sport a všechny činnosti, kde jsou třeba vybroušené smysly a dokonalá motorika. Bez rozsáhlých vědomostí se v životě snadno obejdou. Jsou svérázné, osobité, přátelské a velmi aktivní. Jsou snem každého „lovce talentů“ a mám silné podezření, že právě kvůli těmto dětem vznikla sportovní a talentová stipendia. Slabinou těchto dětí je nízký práh tolerance vůči úzkosti. Byť se mohou nárazově projevovat dominantně, jsou uvnitř plaché a mimořádně citlivé na napětí v mezilidských vztazích. Navíc mají největší potřebu férového jednání, proto bytostně nesnášejí, když s nimi někdo jedná z pozice dosazené autority. To vše tyto děti hluboce poznamenává.
A dostáváme se k hlavnímu tématu tohoto článku. Děti, pro které je potenciál empatie zcela nedostupný. Tato čtveřice osobností je zkrátka sociálně neobratná. Pokud se od nich něco žádá, potřebují jasný a srozumitelný pokyn. Jejich společným potenciálem je racionalita. Jde o osobnosti typu ENTJ, INTJ, ESTJ a ISTJ. Děti tohoto typu bývají pro učitele zlým snem. Jsou dominantní, nepoddajné, drzé a konfliktní. Klíčovou vlastností racionality je respekt. Děti v této skupině ze všeho nejvíc touží po respektu druhých (včetně učitelů). Tvrdě prosazují své nápady a snaží se „převzít velení“. Konfrontace přitom nepovažují za nic osobního. V jejich případě nemá vůbec smysl „hrát na emoce“, vysílat „signály“ nebo probouzet pocit viny. Jediné, co funguje, je mluvit na rovinu.
Racionalita v sobě nese smysl pro povinnost a orientaci na výsledek, jinak známý jako „tah na branku“. Může to být s podivem, ale právě tyto osobnosti tvoří základní pilíře lidské společnosti. Jsou to nekompromisní vůdci a organizátoři, s pevnou vůlí a silnou morální integritou. Racionalita se opět spojuje s introvertním potenciálem vizionář nebo šikula. Výsledek je stejný, jako ve výše uvedeném případě. Mimořádný studijní potenciál, ale k tomu značná averze k falešným autoritám.
Racionální děti potřebují chápat o co jde, aby se mohly logicky rozhodnout, cítit se kompetentní a začít dělat to, pro co se samy rozhodly. Zkuste si představit, jaké to je, pokud toto vše máte v sobě a snažíte se to rozvinout v situaci, kdy dosazená autorita trvá na tom, že byste to naopak měli potlačovat.
Čím hlouběji se zabývám Typologií osobností, tím častěji si kladu otázku, zda má výchova dětí vůbec nějaký smysl? Co přesně má výchova dětem přinést, když všechno už mají v sobě. Potřebují jen vhodný lidský vzor, dostatek času a možnost být samy sebou. Nic jiného, než svoje vlastní strategie chování si ani nedokáží dlouhodobě osvojit. Na rovinu říkám, že celou tuto myšlenku kazí děti „predátoři“ a rovněž i dospělí lidé tohoto typu. Ti ze všech nejvíce volají po přísné výchově a já znám důvod. Je to tím, že pouze oni jí opravdu potřebují. Do vzdělávacího systému to osobnosti tohoto typu vysloveně táhne, bylo by však dobré si uvědomit, že děti všech ostatních typů, jejich „učitelská mentalita“ vysloveně poškozuje. Některé pouze dočasně, jiné trvale a mně se to zdá zbytečné.
Ohledně zdrojů informací musím tradičně přiznat, že článek píši z hlavy a opírám se především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka, resp. o literaturu na téma Typologie osobností dle MBTI. Jsem autorka s vášní pro psychologii, která se nebojí vybočit z konvenčních teorií. Své poznatky čerpám z odborné literatury, ale známé koncepty jsem se naučila vidět v nových souvislostech, které umožňují hlubší pochopení. Mým cílem není pouhá reprodukce znalostí, ale vytvoření komplexního výkladového modelu, který propojuje různé aspekty lidského chování a myšlení. Věřím, že mé poznatky mohou nabídnout užitečné perspektivy, které může každý využít podle svého uvážení.
