Článek
Nedávno při jízdě hromadnou dopravou ke mně přistoupila mladá, skutečně nádherná žena, pohladila mě a povídá: „… ahoj, Míšo…“. Úsměv jsem ještě zvládl, ale potom prázdno, vymeteno. A přitom jsem na beton věděl, že ji znám. Roky ji znám. No a trapnou chvilku ticha prolomilo ještě trapnější: ‚Jéé, jak se máš?”
Soucitně mi položila ruku na rameno a vychutnávala si mou vzrůstající nervozitu. Věta: “Vždycky jsi mě kontroloval jestli spím, protože jsem byla rošťák a teď nevíš, kdo jsem?”; rozchechtala půlku tramvaje. Inu, byla to bývalá členka turistického oddílu, který jsem vedl. Jenže byla jiná.
Jasně, že si nepamatujete všechny, zvláště když jste ten oddíl vedl 17 let, ale připomnělo mi to, jak je práce s pamětí důležitá a nejen pro setkávání se známými. Ne, prosím vás, přestaňte googlovat hesla typu demence, Alzheimer atp. a pojďme se na to, co s pamětí podívat jen trochu jinak.
Vzhledem k tomu, že všichni stárneme, výpadky paměti anebo pozornosti dostihnou jednou nás všechny. Znáte tuhle situaci? Stojím v kuchyni, pánev na smažení držím v ruce, ale za boha si nevzpomenu na to, co jsem tam chtěl upéct. Prostě od třiceti let věku je schopnost paměti na sestupné trajektorii.
No a proto, aby tomu tak nebylo, tak si shrňme pár jednoduchých zkušeností. Chceme náš mozek soustředěný a vnímavý. Tak je třeba nezapomínat na následující věci.
🧠 Vypněte našeptávače, omezte vyhledávače a přestaňte na každou blbost používat AI. Pokud to nevíte, přílišné nadužívání všech těch chytrých pomůcek vám v hlavě vytváří to, že paradoxně častěji zapomínáme. Ano, věříme totiž, že si to někdo jiný zapamatuje za nás. No a proč by se potom měl mozek vůbec snažit. Test? Vzpomenete si teď právě na číslo mobilu vašeho partnera anebo se musíte nejprve podívat do seznamu kontaktů v mobilu?
Mozek je náš nejcennější zpracovatel informací. Učíme-li se nové věci nebo opakujeme-li si ty staré, aktivujeme ty oblasti v něm, spojené s pamětí. Čím víc necháváme hledání na druhých, tím více se tato schopnost snižuje. Mozek často odpovědi zná, jen je třeba mu dát čas a prostor. Přemýšlení může být i zdravé, když zkoušíte nové věci a postupy. Nejsme přece automaty nebo ano?
🧠 Po dobrém si chvilku lehnout, po špatném se ani nehnout. A dneska mámo, jsi to uvařila nic moc. Říkal můj děda babičce po obědě. To by asi jinde vyvolalo zlost, ale mí prarodiče hráli tuhle hru s láskou, dali si pusu a babička věděla, že se děda, opravdu aspoň hodinu nehne ze své postele. A dělal dobře.
Jistě spát pravidelně aspoň sedm až osm hodin je nejvíc. Když usneme, v hlavě nám jede film našich zkušeností z minulého dne a ty se postupně pomalu ukládají do hlavy. Chcete-li podpořit efektivitu ukládání těchto zkušeností, schrupněte si klidně na devadesát minut uprostřed dne. Jsou i společnosti, které to během dne svým zaměstnancům povolují.
Stejně jako po celou noc prochází mozek určitými částmi spánku, v 90 minutách to udělá stejně, jen zhuštěně. Při tom šíleném tempu práce a množství přicházejících informací mu tímhle opatřením pomáháte si vše lépe zapamatovat a podporujete tím svou kreativitu a produktivitu.
🧠 Pohybujte se pořád. Nejde vůbec o sportovní výkony. Jen to, že se pohybujete asi 40 minut denně rychlou chůzí, popřípadě protahováním či posilováním, tak rozproudí v těle krev, která dodá do mozku plno živin a kyslíku. Mimochodem u chodců se při kontrolních testech přišlo na to, že se jim velikost paměťových center zvýšila o 2 %. Chůze je nejvíc.
🧠 Jste jedna mysl, jedno tělo, jedno já aneb vykašlete se na multitasking. Sice se vám spousta „koučů“ a „poradců na efektivitu“ bude snažit tvrdit opak, ale mozek to zabíjí. Mozek je v podstatě jednoprocesorová jednotka. Soustředí se na jednu věc, udělá ji a pak jde dělat jinou. Když ho vystresujete tím, že ho nutíte sledovat 5 věcí najednou, co se asi stane?
Ano, začnete dělat chyby. A vysněná produktivita bere rázem za své. A právě ten stres vede k poruchám krátkodobé paměti. Mimochodem, když se nesoustředíte třeba pouze na telefonování, tak následně sekundu po rozhovoru, jen zíráte do desky stolu a přemýšlíte, co jste to teď vlastně probírali. A první věta partnera po příchodu domů „kde máš nákup“, bez multitaskingu zmizí. Dobrá rada: drobné věci dělejte vždy až odpoledne, nikdy ne ráno. Vyzkoušejte a uvidíte, někdy vysvětlím proč.
🧠 Mozek není chyba přírody, mozek je kámoš. Žijete-li, jíte. Jahody, maliny, brusinky. Červená řepa. Kurkuma. Třeba lidé, co jí indická jídla, vykazují v testech lepší poznávací schopnosti a kromě jiného je v Indii daleko méně Alzheimera. Je dobré jíst také v malých dávkách, mozek ujíždí na energii z cukru a tudíž je lepší jen tak zobat, než se přejídat. A nepít alkohol.
No a pak nezapomínat na bílkoviny (já mám rád ryby) a zdravé tuky. Tedy ořechy, cizrnu a jiné luštěniny. Své umí i proteinové tyčinky. Každý ať si vyzkouší, co jemu dělá dobře. Jo a nakonec, u jídla značně rozhoduje psychika. Jíte-li naštvaní, vystresovaní či příliš unavení, je to v podstatě zbytečné. Opět nevěřte mi, vyzkoušejte si to. Neproděláte.
🧠 Paměť je matkou veškeré moudrosti. A chceme-li ji skutečně využít na maximum, dávejme si pozor na tři věci kolem našeho zdraví. Onemocnění srdce, přináší vyšší tlak do krevního systému a paradoxně ruší již existující neuronové spojení. Spolu s tím obezita, cukrovka. Mě pomohlo slazení medem, čekankou, ovoce.
A to nej nakonec. Mozku je nejhůře, když se ocitne v izolaci. Samota je jeden z největších stresorů. A stres je toxický, přerušuje již zmíněné neuronové vazby. Jděte do kurzu. Pozvěte někoho na večeři. Zapojte se do nějaké komunitní aktivity nebo pracujte jako dobrovolník. Radost ze života, když se sdílí s druhými lidmi, je lék a prevence dobré paměti.
A právě v tom je tajemství dlouhodobě bystré mysli – nevystavovat ji zbytečné samotě. Nejde jen o přítomnost druhých, ale o skutečné propojení, sdílení myšlenek, emocí a zážitků. Mozek je společenský orgán, potřebuje interakci stejně jako kyslík. Každá dobrá konverzace, smích, i pouhé společné ticho, když spolu koukáte na hvězdy, jsou stavebními kameny naší duševní pohody.
A pokud někde ve vás hlodá myšlenka, že už je pozdě, není. Stačí udělat první krok – otevřít se světu i druhým. Protože, když má naše tělo, mysl a srdce důvod se radovat, paměť si to dobře zapamatuje. Nevěřte mi, ověřte si to.
