Článek
Nedávná rozsáhlá přehledová studie se na to podívala a přinesla pár zajímavých - a možná i překvapivých - zjištění. Studii přikládám zde, nebo pod článkem.
Zranění? Ano, ale méně, než bychom čekali
Každý pohyb je rizikový. Když ale vezmeme silové sporty, jako je vzpírání nebo powerlifting (silový trojboj), a postavíme je vedle něčeho kontaktnějšího – třeba hokeje nebo ragby, či vedle úpolových sportů - tak v „činkových“ disciplínách se nezraňuje tak často, jako v kontaktních sportech.
Výzkum, který rozebírám v tomto článku, sledoval přes 3000 sportovců. A zjistilo se v něm, že na každých 1000 hodin tréninku připadá u vzpěračů mezi dvěma a třemi zraněními (konkrétně 2,4 – 3,3). U powerlifterů jsou výsledky celkem podobné – přibližně jedno až čtyři zranění (přesněji 1,0 – 4,4).
Celkově tedy ve světě silového sportu sice k úrazům dochází (to je jasné), ale rozhodně nejde o nic mimořádného (v porovnání s jinými sporty). Avšak záleží na tom, co všechno se do zranění započítává. Pokud za ně považujeme jakoukoli bolest, která naruší trénink, pak se počty případů zranění mohou vyšplhat o něco více.
Studie pak ještě zmiňuje, že zranění se paradoxně neobjevují nejčastěji během závodů, jak by se mohlo zdát, ale většina problémů vzniká při tréninku.
A jaká jsou ta častá zranění?
Data ze studie ukazují, že jak vzpěrači, tak powerlifteři se potýkají s podobnými problémy. Nejčastějším místem, kde se zranění objevují, jsou bedra neboli spodní část zad. Při dřepu, mrtvém tahu nebo i nadhozu totiž dostávají spodní záda celkem zabrat.
Následují ramena - bench press a trh, to jsou pro ramena také pořádné výzvy. Dále kolena - u vzpěračů se kolena ozývají o něco více, pravděpodobně proto, že dělají dřepy s velkou váhou do větší hloubky a tedy s větším rozsahem pohybu.
Dále pak v případě vzpírání celkem trpí i prsty na rukou a u powerlifterů často zlobí lokty a horní část paží.
Trpí nejen svaly a úpony
Velkým, avšak málo známým a probíraným tématem jsou problémy v oblasti pánve - konkrétně s dysfunkcí pánevního dna. A tato dysfunkce může způsobit celkem choulostivé a delikátní věci, jako únik moči nebo dokonce stolice.
Ve studii konkrétně zmiňují, že až 50% žen a téměř 10% mužů v těchto sportech během fyzické námahy trpí únikem moči. A dále, že u žen může vlivem velkého tlaku v břiše dojít k poklesu některého z vnitřních orgánů v oblasti pánve – třeba dělohy nebo močového měchýře.
Navíc spousta sportovců, hlavně tedy mužů, o těchto problémech moc ochotně nemluví. Protože se stydí, nebo to berou jako „součást hry“. Jenže právě tento ostych může vést k tomu, že sportovci tyto problémy neřeší, nebo dokonce kvůli tomu svůj sport opouštějí.
Cvik většinou není ten problém
Důležité ale je si uvědomit, že klíčovým faktorem zranění nemusí být zrovna konkrétní cvik, ale spíše celkové zatížení dané oblasti, ať už akutní nebo chronické.
Jinými slovy - studie naznačuje (a já se pod to podepisuju), že i když třeba mrtvý tah zatěžuje spodní záda a bench press přední ramena, problémem není nutně cvik jako takový. Problémem je spíš to, že tato část těla je příliš zatěžována – buď najednou (akutně), nebo postupně v průběhu času (chronicky).
Čili místo toho, abychom se báli konkrétního cviku, měli bychom se zaměřit na:
- Správnou techniku: Ta je základ.
- Progresi zátěže: Čili zvyšovat váhu nebo objem postupně.
- Dostatečnou regeneraci: Tedy dávat tělu čas na odpočinek a opravu.
- Naslouchání svému tělu: Protože ignorování drobných bolestí se může vymstít (a často se vymstí).
Co je taky poměrně zajímavé, tak sportovci, kteří trénují méně často, se naopak častěji zraní. Studie zmiňuje, že nízká tréninková frekvence může vést k „přetížení bez přípravy“ a tedy k většímu riziku.
Závěrem
Na základě (nejen) této studie můžeme udělat takový souhrn důležitých věcí:
- Zvedání vah není tak nebezpečné, jak by si mohlo zdát. To ale neznamená, že můžeme rizika úplně ignorovat.
- Technika je klíčová. Většina zranění souvisí s opakovaným zatížením. Proto správná technika a postupné zvyšování zátěže jsou tolik důležité.
- Nepodceňovat regeneraci. Tělo potřebuje čas na zotavení.
- Pánevní dno je zásadní pro stabilitu a výkon – a jeho posílení může výrazně pomoci nejen se zdravím, ale i se sportovní výkonností. Je potřeba mu věnovat pozornost a nestydět se mluvit o problémech.
Celkově vzato, míra zranění v obou těchto sportech je ve skutečnosti relativně nízká. Vlastně je srovnatelná s jinými nekontaktními sporty. Dokonce je nižší než u těch kontaktních, jako je třeba už v úvodu zmiňovaný hokej a ragby, nebo třeba box či taekwondo.
A i když se tato studie zabývala zraněními u vzpírání a silového trojboje, dá se to více či méně přenést i na klasické posilování, o kterém zde na médium.cz píšu především. Čili v případě kondičního silového tréninku platí více či méně totéž, co v tomto článku zaznělo. Že posilování (naturální) je bezpečná činnost a že je potřeba cvičit s rozumem, se správnou technikou, s postupným progresivním přetížením a s dostatečnou regenerací.
Zdroj:
