Článek
Přiznávám, že název vesničky Mönchhof sám o sobě asi málokomu co řekne. Když už jezdíme do Rakouska, konkrétně do jeho severovýchodní země Burgenland, mnohem známější nám asi bude jen pár kilometrů vzdálené Neziderské jezero (kam se ostatně můžeme v rámci tohoto výletu podívat také), případně městečko Parndorf s jeho obchodním centrem nazvaným Designer Outlet, kde bychom se ovšem mohli zastavit spíše s manželkou.
Já sám jsem o vesničce Mönchhof také moc nevěděl a objevil jsem ji vlastně díky tomu, že si tam jeden víkend objednal výlet klub seniorů z Bratislavy, a mě si k tomu najali jako šoféra autobusu.
Když už do Mönchhofu přijedete, není problém zde najít původně zemědělskou usedlost manželů Christine a Josefa Haubenwallnerových.
Muzeum byl původně velký vesnický hospodářský objekt, hospodářství velkého a bohatého sedláka - gazdy, které bylo postupně přetvořeno do této podoby. Dnes se tu nachází celá řada domků, které reprezentují dobovou podobu např. školy, lékařské ordinace, četnické stanice, pošty atd.
Majitelé spolu se svými dětmi tu ostatně dodnes žijí a o muzeum se příkladně starají, některé jeho exponáty dokonce neváhají udržovat v chodu, například pan Josef tu v dobovém bufetu čepuje vynikající pivo.
Muzeum jsem si šel prohlédnout společně s turisty - moji senioři měli kvůli slevě koupenou skupinovou vstupenku na přesný počet lidí (pokud je vás více než 10, dá se tady ušetřit zhruba 20% vstupného), tak jsem si chtěl vstupné sám zaplatit, ale ukázalo se, že i tady dodržují celkem pěkný rakouský zvyk - když jste řidič, který sem dovezl minimálně 10 platících návštěvníků, máte prostě lístek pro sebe zdarma.
S tímhle už jsem se setkal například v muzeu ve Vídni, na Dachsteinu, v Hallstattu i jinde. Liší se to jen v počtu osob, které musíte přivézt - těch 10 je obecně nejméně, na Dachsteinu jich bylo potřeba 15 a do muzea v Hallstattu dokonce 20 (ale tyhle počty my, řidiči autobusů, obvykle s přehledem naplníme).
Velká cedule, označující místní muzeum.
Na obrázku nahoře vidíte velkou ceduli, označující místní muzeum a popisující jeho vznik a historii, společně s plánkem, kde se co uvnitř nachází. Líbilo se mi ovšem, že text na obrázku i plánek muzea dostanete na pokladně vytištěný v mnoha jazycích - mimo jiné také v češtině nebo slovenštině. Je to zdarma a je to prostě součást vstupenky - stačí jen říct, kterým jazykem mluvíte.
Fotografií jsem tu pořídil fakt moc, tak se pojďte společně se mnou podívat a trošku se „navnadit“ …
Tady se prodávaly oděvy a galanterie.
Provozovna vesnického malíře domů a bytů. Také si pamatujete na ty válečky ??? A ti starší z vás, také jste je měli otištěné na zdi ???
Řeznictví. Tenkrát tu ovšem mistr řezník zpracovával a prodával opravdové maso a to většinou v bio-kvalitě, i když se tomu tehdy tak ještě neříkalo. Nebyly tu žádné „masové výrobky“, nenašli jste „éčka“ ani konzervanty, konzervovalo se zpravidla sušením, uzením nebo zavařováním. Jo, to byly časy…
Vinný sklep pana hospodáře…
Čerpací stanice - a mají tu benzín i naftu…
Zde pracoval a také prodával své výrobky mistr hodinář.
Selská ložnice - pod každou postelí srovnané boty sedláka a selky a také potřebný nočník, aby se nemuselo v noci ven do kadibudky.
Tady, v parádním pokoji pana sedláka, který se samozřejmě běžně neužíval, jen pro ty nejslavnostnější okamžiky, je právě prostřeno vše potřebné na oslavu svatby jeho nejstarší dcery.
… a tady pro změnu pracoval friseur, tedy mistr kadeřnický. Vás by, dámy, čekalo to křeslo s dobovou helmou…
Dobová celní stanice na hranicích Rakouské republiky. I do jejího interiéru tady lze nahlédnout, a to jak do služební, tak i do obytné části.
Poštovní telegraf, dálnopis a telefonní ústředna. Sem chodívaly a odsud se posílaly ty nejdůležitější zprávy.
Volkschulle - tedy obecní škola. Když zrovna nebyla senoseč nebo jiná práce na polích a okolo zvířat, chodily se sem děti učit číst a psát. A pan učitel, to byl tehdy na vesnici pan někdo, obvykle ve trojici s lékařem a místním panem knězem.
Jeden z mých snímků ordinace specializovaného a vysoce kvalifikovaného lékaře, který už měl peníze na to, aby si obstaral dražší technické vybavení.
Co by to bylo za retro muzeum, kdyby tu chyběl Trabant připomínají éru DDR - takové vozítko můj otec dokonce vlastnil, jenže to mi bylo odhadem tak 14-15 let. Ostatně - mnoho věcí, které jsem tu viděl, mi připomělo nikoliv „dáááávnou“ minulost, ale spíše roky mého mládí. A tak jsem vlastně zjistil, že už i já jsem tak trochu „retro“. Možná bych tu, po dohodě s majitelem, mohl dělat něco jako živý exponát.
Vesnická pultová prodejna. Tady se obvykle našlo všechno potřebné, co neměli, to prostě objednali a bylo to do týdne.
Hrníčky, žehličky, šálky, talířky, kuchyňské nádoby … tady by určitě zaplesalo srdce mé ženy Gitky. Škoda, že tu se mnou nebyla, ale slibuji, že to v dohledné době napravím a vezmu ji sem v rámci jednoho z našich výletů.
Přístřešek, pod nímž kočovný Cikán provozoval své řemeslo - tento konkrétní se živil jako brusič nožů, seker, kos a všeho podobného, a také jako dráteník.
Hned u vchodu do muzea stojí cikánský kočovný vůz, kterýž se prý používal ještě v roce 1950 a později.
Tak - muzeum máme za sebou. Jaké jsou tu další možnosti ?
Tak samozřejmě, jak už jsem zmínil v úvodu, je tady kousek Neziderské jezero. To je dnes čistě rekreační oblast, hned v přístavu jsou dva hotely, ve kterých se dá přespat, několik restaurací a třeba i půjčovna motorových člunů.
Neziderské jezero (německy Neusiedler See) je druhé největší stepní jezero v Evropě, hned po Balatonu. Kolem téměř celého jezera roste pás rákosí, jezero má velmi malou hloubku (maximum je cca 1,80 metru), vládne tu větrné a obecně mírné počasí.
Velikost vodní plochy jezera je přibližně 315 km2, z toho asi 240 km2 leží v Rakousku a ten zbytek v Maďarské župě Györ-Moson-Soproň.
Voda v jezeře je mírně slaná. Díky příznivým podmínkám tu žije neuvěřitelné množství živočichů a hnízdí zde mnoho druhů vodních ptáků.
Kdo chce, může si tu za 13 eur na hodinu (cena je z roku 2023) půjčit elektrický motorový člun a brázdit s ním hladinu jezera, těch člunů je tu fakt hodně.
Pokud si netroufnete na samostatné řízení člunu, rád Vás po jezeře povozí třeba kapitán lodi Poseidon. Ta má sice svůj pravidelný jízdní řád, ale mimo něj pojede také kdykoli, když má čas a když se sejde nejméně 10 platících zákazníků.
Děti tu budou nadšené už samotnou jízdou po jezeře, případně mnoha stánky se suvenýry, oblečením, rychlým občerstvením, nebo možností si na velkém veřejném ohništi opéct vlastní či zde koupené špekáčky.
Vedle Neziderského jezera je i informační centrum (vstup a prohlídka zdarma) , kde jsou ve všech možných jazycích k dispozici informace o místní přírodě, fauně a flóře, o práci, kterou příslušníci místního národního parku dělají pro uchování jezera, a pod.
Na tomhle snímku je vnější „minijezero“ u informačního centra, na kterém ekologové demonstrují, co se v jezeře děje a jak jeden děj bezprostředně ovlivňuje desítky dalších. A také kolik je toho nutné udělat pro „udržitelnost“ celého okolí.
Hned vedle jezera leží (mimo jiné) i městečko Rust. Město je opakovaně vyhlašované jako nejkrásnější město spolkové země Burgenland, známé je hlavně tím, že zde fakt na téměř každém druhém komíně najdete hnízda čápů.
Těch jsem tu napočítal opravdu hodně a v několika z nich byli čápi dokonce i dva, jinak byl téměř všude jen jeden. Když jsem pátral po důvodech, zjistil jsem, že čápi už v tomto období (červen) mají v hnízdech i vajíčka a že vždy jeden z partnerů sedí na těch vejcích, zatímco ten druhý buď hledá potravu, nebo případně další větvičky a lístečky pro vylepšení hnízda. A tak se oba partneři střídají.
Mimochodem - čápi žijí monogamní a vysoce věrný život - jeden pár prý spolu běžně žije mnoho let, od té doby, co se najdou, obvykle až do smrti jednoho z nich.
Kostelík v Rustu.
Můžete též navštívit městečko Frauenkirchen. To bude známé především křesťanům, je to význačné evropské poutní místo, které ročně navštíví až 100.000 poutníků.
Stojí zde největší kostel v zemi Burgenland, bazilika dlouhá 53 metrů, široká 18 metrů a vysoká 23 metrů.
Bazilika Frauenkirchen je otevřena denně od 6 do 21 hodin. Nápis na hlavním oltáři hlásá, že zde je útočiště všech hříšníků - každý člověk, ať už ctěný a vážený, či malý nebo velký hříšník, každý je zde vítán a dostane se mu pocitu bezpečí, klidu a míru.
U baziliky je zajímavě udělaná „spirálová“ křížová cesta, jdete prostě po té stavbě spirálovým chodníkem nahoru, a najdete všechna zastavení.
Tak - tolik snad k tipům dnešního výletu. Pokud se vám bude chtít, napište mi prosím do diskuse, zda Vás podobné tipy inspirují a zda chcete, abych jich sem pro vás napsal ještě více.
(Mimochodem, pěkných pár si jich už teď můžete přečíst na mém profilu, najdete tam například povídání o řecké Lefkádě, o klášterech Meteora, o cestě Albánií, o cestě do italských Benátek, do slovinského Cereje, do bulharské Sofie, do Vatikánu, do rakouského Hallstattu, do slovenských Tater, do Tokajské vinné oblasti, a spoustu dalších).
