Článek
Politické debaty mezi přáteli a rodinou jsou dnes čím dál výbušnější. Každý má svůj názor, a to je samozřejmě v pořádku – jenže najednou je všechno namísto o spolupráci jen o souboji. Zvlášť, když si někteří naši politici v posledních měsících (letech) s přiléváním oleje do ohně zrovna nelámou hlavu. A hádky na Facebooku? Ty by mohly být naším národním olympijským sportem!
Co dělat, když vás už unavuje nekonečné politické drama? A jak se vyhnout situaci, kdy si na Štědrý večer u stolu po hádce s rodinou říkáte: „Proč jsem jen začal tuhle debatu?“ Inu, možná je čas změnit přístup.
Pozor na polarizaci: Jak přestat vidět svět jen černobíle
Politika, podobně jako dobré pivo, má mnoho odstínů. Ale když jde o názory, často se v nich chytáme zrovna těch nejvíc extrémních pozic. „Oni jsou všichni šílení,“ říkáme si, když vidíme někoho s odlišným pohledem na věc. Jenže ve skutečnosti není pravda, že všichni, kdo například nevolí jako my, jsou padlí na hlavu. Přece jenom, i soused, co volí jinak, má rád knedlo vepřo zelo, takže společné základy tu někde budou.
Zkuste si místo vepřové do žaludku položit sami sobě tuto otázku: „Jak často se přistihnu, že si dělám legraci z těch druhých?“ Legraci, která je mnohdy zbytečně vyhrocená a zlomyslná. A to jen proto, že má druhá strana jiný názor. Pokud je odpověď „často“, možná máte v sobě trochu polarizace. Škatulkování, hodnocení a dělení na to, co je správné a co není může vést k tomu, že odlidšťujeme lidi, a to je cesta do pekel – jak internetových, tak reálných. Cesta, na níž se právě všichni nacházíme.
Naštvaná společnost: Kdo nese vinu?
Stačí si pustit zprávy nebo projít diskuse na sociálních sítích a máme pocit, že se všichni nenávidíme. Soud stíhá soud, jedna kauza druhou a tohle propojení korupčního prostředí s politikou nedělá společnosti dobře. Současná politická situace k tomu nepřispívá zrovna pozitivně. Vláda svými současnými kroky občas připomíná hráče, co hází do ohně kanystry benzínu, místo aby uklidňovala napjatou atmosféru.
Na politiku a politiky se dá svést skoro všechno. Všechny lidi bez rozdílu vytáčí atmosféra plná jedovatých řečí, co otravují tělo i mysl. Skutků, které nás dnes a denně přivádí k myšlenkám, kdo za to všechno může. Ale klíčem k tomu, abychom tuhle spirálu hněvu zastavili, nejsou politikové. Jsme to my. Je to v našich rukou.
Co můžeme udělat: Tipy, jak snížit politické napětí
A teď k tomu hlavnímu: Jak se depolarizovat a nezbláznit se z toho?
- Udělejte si pořádek v hlavě: Přestaňte sledovat jen ten extrémní tábor lovců lebek. Zkuste se ptát: „Opravdu jsou všichni z druhé strany úplně mimo?“ A až si přiznáte, že ne, půjde to snáz.
- Změňte svůj příběh: Uvědomte si, že lidi s jiným názorem než vy mají stejně komplikovaný pohled na svět jako vy sami. Nikdo není jen pouhá karikatura. Život je složitější, než byl. Ale to nezměníme.
- Omezte polarizační média: Všimli jste si, jak média ráda uměle nafukují spory? Přináší jim to sledovanost a tím i peníze za reklamu, kterou u toho nevědomky zkonzumujete. Tak zkuste občas vypnout televizi nebo internet a dát si pauzu od doomscrollingu či přepínání programů. Vaše duševní zdraví vám poděkuje.
- Kroťte své sociální sítě: Proč sledovat lidi, co vás denně štvou? Unfollow je váš nový nejlepší kamarád. A než něco nasdílíte, zeptejte se sami sebe: „Pomůže to k něčemu - nabízím smysluplné řešení problému, nebo jen přilévám olej do ohně vzedmutých emocí strachu?“
- Zapojujte se do komunity: Diskutujte, ale ne online. Mluvte s lidmi, potkávejte se a naslouchejte. Vztahové diskuze jsou lék na rozdělení společnosti. Protože pokud jste jen trochu příčetní, po chvíli stejně sklouznete v hovoru k tomu, co vás spojuje.
- Vést rozhovor, ne hádku: Když už na pořádnou debatu dojde, zkuste se více ptát, než argumentovat. Naslouchejte, uznejte, co druhá strana říká, a až potom sdílejte svůj názor. Je to jako blikačka v autě – když dáte vědět, že něco přichází, lidé vás budou více poslouchat. Možná s vámi nesouhlasím, ale odnáším si váš respekt.
- Cvičte empatii: Názorový politický protivník je stále člověk. Zkuste si představit, že mu posíláte pozitivní myšlenky (klidně třeba „ať už přestane volit tu stranu!“), ale v dobrém, prosím pěkně. Byly byste možná dost překvapeni, když lidi začnou uvádět skutečné důvody toho, proč volí tu či onu stranu.
Proč to píšu? Politika nemusí ničit mezilidské vztahy
Není jednoduché mluvit o politice a necítit přitom stres. Politika a naše debaty o ní nám totiž dávají úžasně opojný pocit moci. Pocit zaujetí pro určitý soubor vlastností a hodnost, které chceme vidět ve veřejném prostoru jako ty hlavní. Jenže to nejde bez toho umět při tom všem vnímat i své oponenty.
Ono se to nezdá, avšak když se naučíme naslouchat, hledat společnou řeč a uznat složitost lidí okolo nás, můžeme si uchovat nejen mnohá přátelství, ale i zdravý rozum. Nakonec možná zjistíte, že nesouhlas neznamená konec světa – jen začátek lepšího dialogu.
Ale tím pádem přinese změnu. Změnu, která provází naše tiché uvědomění. Která doplní naše chování i prožívání možná o úplně nové prvky. Změna je život. Otázkou potom nejsou politici a jejich svět, ale to, zda se my chceme skutečně měnit, že?
My jsme ti, kdo dáváme náš hlas, každý vedle sebe ve prospěch něčeho lepšího. Něčeho, co přinese nám a našim dětem v budoucnu radost a uspokojení. A pokud toto politika nevytváří, mělo by se v ní střídat. Měli by přijít noví lidé. A měli by to být sekáči. Takoví, co se moc nezakecají.
Zdroje:
- Volba mezi strachem a nadějí: Kam směřuje politika 21. století?
- Generace v politice: Revoluce nebo evoluce?
- Digi v ČR rybníku: Bartoš rozbalil plachty. Kupka je skasal. Občan plakal
- Volební hra: Strach jako politická zbraň
- Volební hra: Čtyři pilíře propagandy
- Proč ohrožujeme demokracii tím, že volíme psychopaty?
- Budu vás bránit. Až do roztrhání těla!
- Technologie & magie moci – Tlak
- Politici se stále jen snaží. Můžeme být jiní. Last of Us.
- Co nám chybí v politice? Osobní kontakt
- Moloch: Klíč k nesvobodné společnosti
