Článek
Ztráta dospělosti: Vítejte v celoplanetární školce
Podívejte se kolem sebe. Vidíte kolem dospělé lidi? Nebo vidíte jen starší děti, které si hrají na dospělé, zatímco zoufale hledají někoho, kdo by jim řekl, co mají dělat?
Žijeme v éře, která systematicky zlikvidovala přechodové rituály. Dříve existovala jasná čára. Před ní jste byli dítětem, o které se klan (rod) staral. Po ní, po rituálu, který často bolel a vyžadoval překonání strachu, jste se stali dospělým. To ale neznamenalo, že můžete pít alkohol a volit. Znamenalo to, že jste převzali břemeno odpovědnosti klanu (rodiny). Že jste se stali zdrojem bezpečí pro ostatní, nikoliv jen jeho konzumentem.
Imperiální idiokracie, v níž žijeme v současnosti, tuto čáru smazala. Proč? Protože dospělý člověk je pro takovýto systém chyba. Dospělý člověk má kritické myšlení, uznává svobodu, která však má svoje hranice a proto se velmi špatně ovládá. Dospělý člověk, který zná svou hodnotu, si nepotřebuje koupit padesátou zbytečnou věc z reklamy, aby se cítil úplný.
Naproti tomu „věčné dítě“ (jungovský Puer Aeternus) je ideální občan. Je závislé. Je poslušné. Bojí se konfliktu. A hlavně, čeká na instrukce od rodiče. Stát a korporace, coby jejich náhražka milují infantilní populaci. Protože „dětem“ můžete diktovat, co si myslet, co jíst a třeba i koho nenávidět, a ony to přijmou, protože se bojí, že by je v případě neposlušnosti „velký rodič“ přestal mít rád. Vychováváme generaci, která má sice volební právo, ale mentální výbavu vyděšeného teenagera. A přesně tak to systém ovládající společnost chce.
Paradox role: Biologie vs. Ideologie
Zde narážíme na tu nejtvrdší zeď imperiální idiokracie. Systém našich hodnot trpí těžkou schizofrenií a tuto svou nákazu přenáší na ženy. Na jedné straně masivní mašinérie marketingu, sociálních sítí a firemní kultury formuje ženu do role poslušné „Dívky“. Na druhé straně chce sice systém dívky, ale pro přežití populace potřebuje matky. A to nejde dohromady.
Jak vypadá ideální Dívka dneška? Je vizuálně dokonalá (nebo se o to alespoň pomocí instagramových filtrů snaží), je mentálně flexibilní, nezávazná a orientovaná na sebe. Její hodnota je určována externě, jak počtem lajků, tak pochvalou od šéfa, schopností bavit se a být „fresh“. Dívka je dnes spotřebitelka zážitků. Dívka se neváže, protože závazek jí smrdí stagnací.
Jenže pak se titíž inženýři lidských duší podívají do tabulek porodnosti a začnou bít na poplach. A v tu chvíli po téže ženě, kterou x let manipulací s pomocí algoritmů trénovali v narcisismu a povrchnosti, chtějí, aby se stala Matkou.
Jenže Matka a Dívka nejsou jen dvě životní fáze. Jsou to dva naprosto protichůdné archetypy. Dívka bere, Matka dává. Dívka je středem svého vesmíru, Matka musí svůj svět upozadit ve prospěch zrození a výchovy nového života. Matka je archetypem svrchované moci a absolutní odpovědnosti. Vyžaduje oběť, což je slovo, které je v dnešním slovníku skoro sprostým výrazem.
Systém se domnívá, že tuto změnu lze provést jako aktualizaci softwaru. Že stačí otěhotnět a „přepnout“. A ro je právě tragický omyl. Psychika, která byla léta systematicky infantilizována a učena závislosti na externím hodnocení, se totiž pod tíhou mateřské zodpovědnosti zákonitě zhroutí.
Ženy cítí, že po nich společnost chce nemožné: aby zůstaly vizuálně a sociálně atraktivními „dívkami“ (protože matky jsou v očích trhu „unavené a nudné“), ale zároveň chce, aby podávaly heroický výkon při výchově. A to vše vyvolává u žen paralyzující úzkost.
Propad porodnosti tak není jen otázkou ekonomickou, je to prostě podvědomá obranná reakce. Ženy odmítají vstoupit do role Matky, protože cítí, že na ni v tomto systému nemají sílu. Ne proto, že by nechtěly děti, ale proto, že jim bylo zakázáno dospět do bodu, kdy by unesly tu tíhu, aniž by je to zlomilo.
Klan vs. Stát: Ukradená vesnice
Pokud se žena cítí pod vyhlídkou mateřství paralyzovaná, není to jen vnitřní psychický blok. Je to pouhé racionální zhodnocení situace, v níž se ocitla. Imperiální idiokracie prezezntovaná symbolicky svými Trumpy, Putiny či Turky, totiž provedla dokonalou atomizaci společnosti.
Kdysi platilo, že k výchově dítěte je třeba celá vesnice. To nebyla fráze, to byla strategie přežití. Klan (širší rodina a komunita) fungoval jako záchranná síť. Klan měl eminentní zájem na tom, aby jedinec dospěl, zesílil a převzal odpovědnost, protože slabí členové by ohrožovaly existenci všech. Klan vás nenechal padnout, ale také vás nenechal zakrnět.
Dnes si tuto roli „vesnice“ uzurpoval stát. Pasoval se do role „Velkého rodiče“, který tvrdí: „Nemusíš se spoléhat na rodinu, spolehni se na mě.“ Tím ale zpřetrhal přirozené vazby a vytvořil patologickou závislost. Stát se chová jako toxická matka, zahrnuje své občany péčí, dotacemi a formuláři, ale výměnou za to jim bere autonomii a svobodu výběru. Udržuje je v pozici nesvéprávných dětí, které bez razítka nemohou udělat krok.
Výsledkem je děsivá izolace. Matka s dítětem dnes nesedí v kruhu žen, které by jí pomohly a předaly ji svou životní zkušenost. Sedí zavřená ve 2+kk (a to má ještě štěstí), odříznutá od světa, vyčerpaná a osamělá, zatímco na Instagramu sleduje v permanentním scrollování iluzi dokonalých životů těch druhých.
Systém po ní chce, aby zvládla roli, která byla dříve rozložena přibližně na deset lidí (matka, babičky, tety), úplně sama. A když to nezvládá? Nabídne jí se slevou antidepresiva nebo sociální dávku. Stát nepotřebuje silné rodiny (klany), protože ty jsou nezávislé a těžko se ovládají.
Stát potřebuje izolované (atomizované) a od reality odtržené jedince, kteří jsou vděční za každé hozené stéblo pomoci. V tomto prostředí není mateřství oslavou života, ale cestou do sociální izolace a byrokratického pekla. Stali byste se vy v takovém pekle rodičem?
Revolta neplodnosti: Tichá stávka za dospělost
Když se na demografickou křivku podíváme touto optikou, přestává být záhadou. Nízká porodnost není selháním. Je to reakce inteligence našeho druhu. Je to podvědomá, hromadná stávka. Lidé, ač si to možná racionálně nepřiznají, odmítají přivést děti do světa, který po nich vyžaduje slepou poslušnost, nikoliv svobodu. Odmítají rodit do „Imperiální idiokracie“, která z mateřství udělala past osamělosti a z otcovství jen ekonomický přívěšek.
Tato revolta říká jasné „NE“. Nechceme být jen produkčními jednotkami pro stát, který nás infantilizuje. Pokud chceme plné kolébky, musíme přestat uplácet lidi dávkami a začít měnit architekturu vztahů. Všech vztahů. Řešení leží v radikálním návratu k dospělosti a odstranění nejen genderové nerovnováhy, která celou krizi ještě více akceleruje.
Cesta ven: Nové paradigma dospělosti
A potřebujeme ženy, které odhodí masku „hodné holčičky“ a vezmou si zpět svou sílu. Ne jako uhoněné manažerky domácnosti, ale jako rovnocenné partnerky, které si nenechají vnutit roli služky systému. Systému, který je adoruje, jen když rodí, ale jinak je vůči jejich biologické realitě slepý a hluchý.
Chcete důkaz? Podívejte se na krev. Zatímco domorodé klany od nepaměti intuitivně chápaly, že žena během menstruace potřebuje péči, úlevu a rituální ochranu, naše „vyspělá technologická civilizace“ to tisíce let ignorovala. Museli jsme čekat až do roku 2020 – ano, čtete správně, do roku 2020 – než Skotsko jako první země „moderního světa“ uzákonilo bezplatnou dostupnost menstruačních potřeb.
Trvalo nám dva tisíce let, než jsme pochopili to, co klan věděl vždy: že ženský cyklus není nemoc ani ostuda, ale základ života. Že jsme museli čekat do 21. století na to, aby systém přestal zdaňovat ženskou biologii jako luxusní zboží, není pokrok. To je výsměch. Je to důkaz, že imperiální idiokracie o zdraví žen nestojí. Stojí jen o daně a děti.
Změna nepřijde shora. Stát vám dospělost nedá, ten vám dá spíše jen formulář. Změna začíná odvahou si říct: „Už nejsem dítě. Jsem tvůrce svého světa.“ Teprve když se z nás stanou dospělí lidé, kteří se nebojí svobody a odpovědnosti, přestane být rodičovství obětí a stane se tím, čím vždycky bylo a má být. Největším dobrodružstvím lidského života.
Máme na výběr: buď zůstaneme spolu ve školce a vyhyneme, nebo dospějeme a přežijeme.
Zdroje k článku:
Demografická data
Legislativa (Menstruační potřeby)
Psychologie, trauma, archetypy
Puer Aeternus (Wikipedia)
Mé články (Wizard Michal - Seznam Médium)
