Článek
Slavná píseň (Ghost) Riders in the Sky: A Cowboy Legend vznikla v roce 1948. Jejím autorem byl Stan Jones, muž s neobvyklým osudem, který nepatřil k typickým hollywoodským skladatelům. Jones pracoval jako strážce národního parku v kalifornském Údolí smrti, vykonával práci lesního požárníka a vystřídal řadů dalších zaměstnání po celém americkém Západě. Příroda a atmosféra starého Západu se staly přirozeným zdrojem pro jeho písňovou tvorbu, v níž zúročil své pozorovatelské nadání a lásku ke kovbojským příběhům.
Původ ústředního motivu písně je opředen několika vyprávěními, z nichž nejpodstatnější vychází ze samotných autorových vzpomínek na dětství v Arizoně. Když bylo Jonesovi přibližně dvanáct let, starý apačský pamětník žijící nedaleko pohraničního městečka Douglas mu vyprávěl starou legendu. Podle ní duše zemřelých neopouštějí tento svět úplně, ale přebývají na obloze jako nebeští jezdci. Když se nad pouští prohánějí bouřková mračna, nabývají tvaru divokých koní a přízračných postav.
Příběh o nebeském stádu však čerpá i z konkrétních historických událostí texaského pohraničí. Známá je legenda o takzvané Stampede Mesa v okrese Crosby. V roce 1889 tam vedoucí výpravy Sawyer hnal dobytčí stádo do Kansasu, když se dostal do konfliktu s místním osadníkem. Po vyhrocené rozepři osadníka oběsili a téže noci se stádo nepochopitelně splašilo a zřítilo se z vysokého útesu.
Všechny krávy i s několika kovboji zahynuly a od té doby se mezi honáky povídalo, že za bouřlivých nocí lze nad stolovou horou vidět přízračná stáda štvaná duchy zemřelých. Tento mýtus má zároveň hluboké kořeny v evropské mytologii, konkrétně v pověsti o divokém honu, kterou evropští přistěhovalci přinesli na americký kontinent a přizpůsobili ji prostředí dobytčích stezek.
Po hudební stránce si Jones vypůjčil melodii proslulé písně z doby americké občanské války When Johnny Comes Marching Home. Původní svižný pochodový rytmus přepsal do mírnějšího tempa, které přesně evokuje pravidelný klus koně. Vytvořil tak baladu o osamělém kovbojovi, k němuž se z mraků snese stádo s ohnivými cejchy a ocelovými kopyty. Jeden z jezdců ho varuje, že pokud nenapraví svůj hříšný život, bude po smrti odsouzen k věčnému a marnému nahánění ďáblova stáda po nekonečné obloze.
Píseň zaznamenala okamžitý komerční průlom. První nahrávku pořídil sám Stan Jones se svou skupinou v roce 1948. Skutečným celostátním hitem se však píseň stala v roce 1949 v podání orchestru Vaughna Monroea, jehož verze obsadila první příčku americké hitparády a stala se nejprodávanější nahrávkou roku. Ve stejném roce ji nahrály další známé osobnosti jako Bing Crosby, Burl Ives nebo Peggy Lee.
V Československu písničku objevili poměrně brzy po válce, mimo jiné díky vysílání rakouských a amerických rozhlasových stanic, které ladili mladí muzikanti a trampská komunita. Zásadní zásluhu na českém zlidovění písně má spisovatel, scenárista a režisér Jiří Brdečka, autorsky podepsaný například pod slavnou parodií Limonádový Joe. Brdečka vytvořil mimořádně zdařilý básnický text pod názvem Ďáblovo stádo, někdy uváděný jako Starý honec krav. Podařilo se mu přesně vystihnout pochmurnou atmosféru originálu i charakteristický zvolací refren.
Prvním a nejslavnějším interpretem této verze se stal zpěvák Rudolf Cortés za doprovodu Orchestru Karla Vlacha. Cortés písničku poprvé nahrál v roce 1954 a nahrávka vyšla na gramofonové desce v roce 1956. Zpěvákův sametový baryton v kombinaci se swingovým aranžmá dodal baladě eleganci i potřebné dramatické napětí. Cortés se k písni v průběhu své kariéry opakovaně vracel, což dokládají televizní a rozhlasové snímky z let 1965 a 1971.
Do svého repertoáru posléze zařadil Ďáblovo stádo i Waldemar Matuška a vtiskl mu výrazně odlišnou tvář. Zatímco Cortésovo podání stavělo na swingové orchestraci, Matuška nahrál píseň se skupinou skupinou KTO (Kamarádi táborových ohňů) a Orchestrem Československé televize. Jeho syrovější vokální projev s akcentem na country a v podstatě folklorní baladičnost rezonoval s táborovým publikem, pro něž se píseň stala hitem.
Zajímavostí české hudební historie je existence ještě starší poválečné verze z roku 1949, vydané pod názvem Nebeští jezdci. Tento text měl odlišný děj: vyprávěl o zářících jezdcích na modrých koních se zlatými kopyty, kteří přijíždějí doprovodit umírajícího starého kovboje na jeho poslední cestě.
Píseň v úpravě skladatele Evžena Illína byla později použita jako ústřední hudební motiv ve stejnojmenném českém válečném filmu Nebeští jezdci režiséra Jindřicha Poláka z roku 1968. V pozdějších letech píseň zařadila do svého programu celá řada českých interpretů, například Karel Hála, Wabi Daněk nebo skupina Taxmeni.
Píseň si od svého vzniku získala srdce posluchačů i uznání odborníků. Členové asociace Western Writers of America ji vyhlásili vůbec nejlepší westernovou písní všech dob. O jejím významu svědčí i to, že se stala terčem několika známých recesí a parodií. Jednou z nich je zařazení do filmu Blues Brothers 2000, kde ji hraje titulní kapela maskovaná umělými vousy za countryové muzikanty a dělá si legraci z fanoušků country.
Ghost Riders in the Sky se stala celosvětovým hitem a byla přeložena do více než deseti jazyků. Francouzskou verzi pod názvem Les Cavaliers du Ciel proslavila v roce 1949 populární vokální skupina Les Compagnons de la chanson a později ji převzala skupina Les Sunlights. V Německu se píseň šířila pod titulem Geisterreiter a nahráli ji zpěváci Rita Paul, Kenneth Spencer nebo bavič Götz Alsmann.
Velmi rozmanitý osud měla varianta ve španělštině známá jako Jinetes en el cielo. Nahrála ji mexická skuppina Los Baby's, zpěvák Pedro Vargas a v sedmdesátých letech španělský hrdina romantických balad Raphael. Italskou verzi I Cavalieri del Cielo nazpíval v roce 1952 Gino Latilla a koncem sedmdesátých let ji neobvykle zařadil do svého repertoáru i operní tenorista Mario Del Monaco.
Známá je ale i židovská parodická verze Borscht Riders in the Sky, kterou natočil zpěvák Mickey Katz. V Japonsku nahrál kytarista Takeshi Terauchi se skupinou Bunnys v roce 1967 surf-rockovou instrumentální verzi.
Ve Finsku vznikla pozoruhodná kompozice v podání jazzového kytaristy Kalleho Kalimy. Skladba pronikla dokonce i do světa tvrdé hudby, kde ji nahrály finské metalové kapely Children of Bodom a Impaled Nazarene či americká skupina DevilDriver ve spolupráci se synem Johnnyho Cashe, mimochodem jednoho z nejslavnějších interpretů této písně na americké country scéně.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ghost_Riders_in_the_Sky
https://www.nationalparkstraveler.org/2014/11/book-review-ghost-riders-sky-life-stan-jones-singing-ranger25972
https://fairweatherlewis.wordpress.com/2011/10/19/stampede-mesa-the-story-behind-ghost-riders-in-the-sky/
https://balladofamerica.org/ghost-riders-in-the-sky/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ghost_Riders_in_the_Sky
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Czech_cover_versions_of_songs
