Článek
Historie písně Mackie Messer začala v Berlíně v roce 1928. Skladatel Kurt Weill a spisovatel Bertolt Brecht tehdy připravovali divadelní hru Žebrácká opera. Těsně před první premiérou se ale stalo něco nečekaného. Herec Harald Paulsen, který představoval hlavní roli zločince Macheatha, začal naléhavě žádat, aby pro něj autoři napsali novou píseň, kterou by se mohl divákům představit.
Brecht a Weill se rozhodli jeho přání vyhovět, ale vyřešili to po svém. Aby diváci s nebezpečným zločincem nesympatizovali, nesvěřili zpěv jemu. Píseň místo něj na začátku a na konci hry zpíval pouliční zpěvák s kolovrátkem, který diváky seznamoval s činy tohoto zločince z londýnského podsvětí. Při první premiéře se této role ujal Kurt Gerron, který v představení hrál také policejního šéfa.
Chytlavá melodie připomínala jednoduchý pouliční popěvek, ale text byl plný detailů o loupežích, vraždách a požárech. Pro filmové zpracování z roku 1930 navíc autoři přidali závěr o tom, že jedni lidé žijí ve stínu a druzí na světle, přičemž vidět jsou pouze ti na světle. Tím píseň získala i hlubší společenský rozměr.
Do českého prostředí píseň vstoupila na začátku šedesátých let s tradičně skvělým textem Jiřího Suchého, který do značné míry vycházel z originálu. Nahrávka vznikla v roce 1960 za doprovodu Orchestru Karla Vlacha. Toto hudební těleso dalo písni tehdy poměrně moderní swingový zvuk a posunulo ji od původního divadelního kabaretu k elegantnímu jazzu.
Pro interpretaci Vlach a Suchý vybrali herce Miloše Kopeckého. Kopecký sice o sobě s oblibou prohlašoval, že neumí zpívat, ale měl dobrý smysl pro rytmus a přesnou výslovnost. Píseň navíc otevírá jeho mluvený monolog, který přednáší s klidem a ironickým nadhledem. Ten uvede posluchače do děje a nastaví atmosféru napětí a nebezpečí.
Důležitým momentem pro úspěch písně bylo její televizní zpracování z roku 1960. Režisér Ladislav Rychman, který později například natočil známý hudební film Starci na chmelu, vytvořil krátký černobílý snímek, který u nás položil základy moderních hudebních videoklipů.
Využil v něm jednoduchou scénu a výraznou hru světel a stínů, která připomínala staré kriminální filmy. V tomto temném prostředí vystupuje Miloš Kopecký v elegantním obleku, obklopený skupinou zločinecky maskovaných tanečnic. Tanečnice se pohybují v přesném a mechanickém rytmu, což vytváří zvláštní, až tajuplnou atmosféru.
I když skladbu později nazpívala řada dalších českých zpěváků, včetně Karla Gotta nebo Milana Chladila, verze s Milošem Kopeckým zůstala pro české posluchače tou nejznámější a díky hercově výrazu a zjevnému nadhledu také nejlepší. Televizní zpracování se pak stalo vysloveně ikonickým klipovým dílem, které můžeme na obrazovkách zahlédnout dodnes.
Mackie Messer, anglicky Mack the Knife, se stal celosvětovým hitem a dočkal se mnoha podob. Zpívali jej Louis Armstrong, Bobby Darin nebo Frank Sinatra. Zvláštní příběh se váže k nahrávce Elly Fitzgerald z roku 1960, která píseň zpívala na koncertě v Berlíně. Uprostřed vystoupení zapomněla text, ale začala přímo na pódiu improvizovat a vymýšlet si nová slova, za což později dostala cenu Grammy.
Jednou z mnoha zajímavých netradičních úprav je latinskoamerická z roku 1978, kterou složil panamský hudebník Rubén Blades. Jde o jeho vlastní dílo, ke kterému se nechal Mackiem Messerem velmi výrazně inspirovat. Píseň nazval Pedro Navaja, což znamená Pedro Břitva. Celý příběh přenesl do kriminálního prostředí v New Yorku a z původní divadelní melodie udělal temperamentní salsu.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mack_the_Knife
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mackie_Messer
https://songbook1.wordpress.com/fx/1928-inconstruction/1928-part-1/mack-the-knife/
https://www.csfd.cz/film/369451-milos-kopecky-mackie-messer
https://budejovice.rozhlas.cz/milos-kopecky-nejenom-mackieho-messera-nezapomenutelne-zpivajici-8810077
https://www.whosampled.com/Kurt-Weill/
