Hlavní obsah
Umění a zábava

Jdou, léta jdou. Eva Olmerová poznala život Édith Piaf na vlastních kolenou

Foto: Jiří Švehla (vlastní fotografie titulu alba z vlastní sbírky)

Eva Olmerová na obalu alba Čekej tiše

Evu Olmerovou si sice spojujeme hlavně s jazzem, jedna z jejích nejslavnějších písní je ovšem čistokrevný francouzský šanson.

Článek

V roce 1956 francouzský skladatel Charles Dumont napsal hudbu a Michel Vaucaire slova písně, která se původně jmenovala Non, je ne trouverai rien (Ne, nic nenajdu) a byla určená pro zpěvačku Rosalii Dubois. Dumont se dlouho snažil prosadit u tehdejší královny šansonu Édith Piaf, ale ta ho opakovaně odmítala, protože jeho dřívější tvorbu považovala za slabou a nezajímavou.

K osudovému setkání došlo podle životopisné knihy Édith novináře Jeana Noliho až 24. října 1960 v pařížském bytě Édith Piaf na Boulevard Lannes. Zpěvačka byla v té době ve velmi špatném zdravotním stavu, byla unavená a v hlubokých depresích. Návštěvu autorů domluvila její hospodyně Danielle bez jejího vědomí, což Piaf nejdříve rozlítilo. Nechala oba muže čekat v obývacím pokoji celou hodinu a při svém příchodu byla prý velmi nepříjemná.

Dumontovi dovolila zahrát pouze jednu jedinou skladbu. Když však usedl k piánu a zazněly první tóny písně, už s novým textem a názvem Non, je ne regrette rien (Ne, nelituji ničeho), kde se zpívalo o tom, že člověk nelituje ničeho z minulosti, šansoniérka zcela změnila postoj. Prohlásila, že právě na tuto píseň čekala celý život a že se díky ní vrátí na pódium pařížské Olympie. A měla pravdu, právě Non, je ne regrette rien se stala jedním z jejích největších hitů.

V roce 1961, během nepokojů souvisejících s válkou v Alžírsku, píseň za svou přijali vojáci elitního výsadkového pluku Francouzské cizinecké legie. Když byl jejich pluk po neúspěšném pokusu o převrat rozpuštěn, vojáci při odchodu z kasáren sborově zpívali právě tento šanson. Text o tom, že minulost je smazána a zapomenuta, pro ně vyjadřoval hrdost a odmítnutí omlouvat se za své činy.

V Československu poprvé, už v roce 1964, nazpívala Judita Čeřovská, ovšem s původním francouzským textem, stejně jako tři desetiletí později Zora Jandová a několik dalších zpěvaček. Českou verzi si opatřila například Světlana Nálepková od písničkáře a překladatele Jiřího Dědečka.

Nicméně nejslavnější a asi i nejpůsobivější českou verzí bezpochyby je ta od Evy Olmerové. Vznikala na přelomu let 1979 a 1980, tedy v době, kdy byla Olmerová pro tehdejší režim nepříliš žádoucí osobou. Přesto se jí podařilo skladbu nahrát v rámci televizního pořadu Kabaret U dobré pohody s orchestrem Karla Vlacha.

Český text napsal Ronald Kraus a namísto toho, aby se pokoušel o doslovný překlad francouzského originálu, vytvořil vlastně nostalgický příběh o samotné Édith Piaf. Krausovi se podařilo propojit osudy obou zpěvaček – obě si prošly těžkými životními zkouškami, obě bojovaly s vlastními démony i nepřízní osudu. To reflektuje závěr písně: „Jdou, léta jdou/tvůj život, Edith, byl hrou/snad i já/snad i znám/její snář/život na kolenou.“

Píseň díky okolnostem svého vzniku, díky původní interpretce, ale i melodii a obsahu našla spoustu dalších interpretů, tedy zejména interpretek. Édith Piaf sama nahrála anglickou verzi pod názvem No Regrets, kterou později zpívala například i Shirley Bassey nebo country legenda Emmylou Harris. V repertoáru ji má i další šansonová hvězda Mireille Mathieu.

Objevuje se v mnoha jazykových mutacích. Bez zajímavosti není, že italskou a španělskou verzi nazpívala francouzská pěvecká hvězda Dalida. V Turecku se píseň stala rockovou klasikou díky skupině Athena, v Izraeli ji s velkým ohlasem zpívala Aliza Kashi a v roce 2017 vznikla v Bejrútu unikátní arabská verze zpěvačky Jahidy Wehbe, která šansonu dodala orientální nádech. V rámci olympijských her v Tokiu ji uvedla zpěvačka Millet.

Mnohokrát se píseň objevila i v kontextu filmu a televize. Christopher Nolan ji použil ve svém sci-fi snímku Počátek (Inception). Prošla celou řadou seriálů a minisérií včetně Simsonových a Star Treku, v dětských animácích typu Madagaskar 3, a samozřejmě se objevila i v životopisném filmu o Édith Piaf La Vie en Rose.

Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Non,_je_ne_regrette_rien#

https://cs.wikipedia.org/wiki/Non,_je_ne_regrette_rien

https://cs.wikipedia.org/wiki/Non,_je_ne_regrette_rien

https://www.fluentfrenchnow.com/french-lesson-edith-piaf%E2%80%99s-%C2%AB-non-je-ne-regrette-rien-%C2%BB/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Olmerov%C3%A1

https://petr.olmer.cz/eva-olmerova/pisne/jdou-leta-jdou/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz