Článek
Zatímco na západě nastupovala elektronika a ve Spojených státech se schylovalo k tvrdému zvuku grunge, v Itálii stále kvetla tradice procítěných písní, které se díky své zpěvnosti snadno šířily za hranice. Hlavní postavou tohoto dění byl Salvatore Cutugno, kterému nikdo neřekl jinak než Toto. Byl to muž mnoha talentů – hrál na klavír, kytaru i saxofon a dokázal psát hity, které se staly symbolem italské kultury. Než se však proslavil jako zpěvák, psal úspěšné skladby pro jiné hvězdy, například pro francouzského zpěváka Joe Dassina.
Základ pro budoucí český hit vznikl v roce 1981. Cutugno tehdy vydal své druhé sólové album, na kterém se objevila píseň s názvem La mia musica, tedy „Moje hudba“. Autor ji nepsal jen jako další písničku do rádia, ale jako své osobní vyznání. Chtěl v ní oslavit hudbu jako hlavní sílu, která jej provází celým životem. Byla postavená na velkolepém doprovodu orchestru, který jí dodával až slavnostní ráz.
Cesta písně k našemu publiku ale nebyla přímá a vedla přes Francii. Tam se jí ve stejném roce chopil populární Michel Sardou. Francouzská verze dostala název Musica a text k ní napsal Pierre Delanoë, který patřil k nejuznávanějším textařům své doby. Sardouova interpretace byla ještě dramatičtější než italský originál a díky bohatému zvuku orchestru se stala velmi výraznou. Právě tato francouzská varianta posloužila jako důležitá inspirace pro tvůrce v tehdejším Československu.
V roce 1985 byl Karel Gott na jednom z vrcholů své kariéry. Hledal repertoár, který by chytil módní italskou vlnu a zároveň odpovídal jeho vyzdrálému hlasu. Píseň Muzika tohle splňovala bezezbytku, její nosná melodie umožnila zpěvákovi doslova vybalit všechny jeho přednosti. Nahrávání probíhalo v pražském studiu Mozarteum pod vedením Ladislava Štaidla, který vsadil se svým orchestrem na velkorysý zvuk, na němž měly značný podíl i doprovodné zpěvačky.
Klíčovou postavou úspěchu české verze byl textař Pavel Kopta. Zkušený autor, jehož doménou byly šansony (od šedesátých let byl dvorním spolupracovníkem Hany Hegerové), uměl vystihnout náladu, korespondující s originálem, a navíc přidat vlastní „fór“. Pro Muziku vymyslel zapojení takzvaných solmizačních slabik, které se používají při výuce zpěvu: „do, re, mi, fa, sol, la, si“. Díky tomu si lidé refrén okamžitě zapamatovali a měli dokonce pocit, že se prostřednictvím písně dotýkají samotného umění.
V roce 1985 se Gottova Muzika stala jednou z nejoblíbenějších písní v zemi a ovládla tehdejší žebříčky popularity. Celé album, které neslo stejný název, patřilo k nejprodávanějším titulům vydavatelství Supraphon a u posluchačů dodnes dosahuje velmi vysokého hodnocení. A to i přes známý výrok českého světového spisovatele Milana Kundery o Gottovi coby „idiotovi hudby“.
Píseň se dočkala verzí i v jiných jazycích. Sám Karel Gott ji nazpíval také v němčině, Cutugnovy melodie byly velmi oblíbené například ve Vietnamu, kde se v devadesátých letech objevovaly adaptace kombinované s tradičními nástroji. Stopy najdeme i v Izraeli v podání zpěváka Dorona Mazara, který jí dodal orientální nádech.
Docela zábavnou okolností Gottovy verze v našem prostředí je, že si lidé občas pletou dva největší Cutugnovy hity: Muziku a skladbu L'Italiano, kterou u nás proslavila parodie skupiny Triky a pověry (Petra Janů, Jaroslav Uhlíř, Karel Šíp). Samozřejmě nesou podobné rysy typické italské kantilény a navíc cutugnovskou vznosnost, jde o zcela jiné písně a zvláště melodicky silnější Muzika právě staví na tom, že Gottovi dovolovala ukázat jeho pěveckou techniku, na níž si tolik zakládal.
Důležitou kapitolou je i vztah mezi Gottem a Cutugnem. Oba umělci se během let několikrát setkali a chovali k sobě velký respekt. Cutugno byl údajně velmi překvapen, jakým způsobem dokázal Gott jeho píseň interpretovat. Italští zpěváci sázejí spíše na přirozený cit a zastřený hlas, zatímco Gott do písně vnesl preciznost a dokonalou intonaci. Existují záznamy o tom, že Cutugno navštívil Gotta i v jeho soukromí na pražské Bertramce, což svědčí o jejich přátelství, které šlo nad rámec běžné spolupráce v hudebním průmyslu.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Beale Street Blues. „Tam kšefty nezavíraj, dokud někoho nevoddělaj,“ shodl se Burian, Hála i Havelka
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Toto_Cutugno
https://en.wikipedia.org/wiki/1990_in_music
https://en.wikipedia.org/wiki/L%27Italiano
https://www.super.cz/clanek/celebrity-jeho-pisen-si-vypujcil-i-karel-gott-takhle-ted-vypada-hvezda-italskeho-diska-ktera-se-po-36-letech-vraci-do-prahy-623297
https://www.ireport.cz/clanky/style/jak-sly-roky-v-hudbe-nejuspesnejsi-ceske-pisne-od-60-let-do-soucasnosti
https://www.teraz.sk/magazin/karel-gott-mal-k-talianskej-hviezde-tot/386203-clanok.html
