Článek
Magda za pár měsíců oslaví třicítku a – jak sama říká – žije spokojený život. Daří se jí dle jejích představ, má práci snů, spoustu známých, koníčků, skvělé bydlení… Jediné, co ji trápí, je to, že ji rodiče považují za rozmazlenou holku. Důvod? Nedaří se jí vyžít s osmdesáti tisíci měsíčně.
Mám život, o kterém si mnozí jen sní
Když Magda dostudovala vysokou, rozhodla se, že se zkusí ucházet o místo ve své vysněné firmě. Už léta ji měla zahrnutou na své tabuli přání a cílů. A i když věděla, že bez praxe bude těžké dostat se tam, riskla to. A její risk vyšel. Sice ji přijali na nižší pozici, než původně chtěla, ale po půl roce ji povýšili, jelikož ukázala, že v ní dřímají nejen znalosti, ale i opravdový drive, tah na branku a chuť dělat.
„Když jsem našim oznámila, že hned po škole nastupuju na skvělou pozici s velmi dobrým platem, byli nadšení. Myslím, že na mě tenkrát byli opravdu pyšní – a právem. Však komu se poštěstí začlenit se do managementu jedné z opravdu top firem u nás,“ vzpomíná Magda. Navíc dostala k dispozici i luxusní firemní byt téměř v samotném centru Prahy, ve kterém platí jen směšný nájem na místní poměry – i s poplatky se vejde do 12 tisíc. „Byla jsem při nástupu opravdu blahem bez sebe, najednou jsem žila svůj vysněný život a měla vše, po čem jsem toužila. A když o sedm měsíců později přišlo vedení s nabídkou vyšší pozice, měla jsem pocit, že snad jen sním.“
S vysokými nároky přicházejí i tvrdé nárazy
S novou pozicí přišlo samozřejmě také navýšení platu a další výhody. Pozici si Magda drží dodnes a vydělává na ní více než 80 tisíc měsíčně v čistém. Má tedy příjem, kterého mnohdy nedosáhnou ani celé rodiny, přesto s ním nevystačí. „Víte, na mé pozici je vyžadovaná určitá prestiž. Takže musím chodit oblékaná ve značkovém oblečení, potřebuji být upravená, jednou za tři týdny proto chodím do luxusního kadeřnického salonu, protože vlasy přeci vypovídají hned na první pohled o tom, jak se o sebe žena stará. Co čtrnáct dnů potřebuju upravit nehty, k tomu kosmetika, solárium, nějaká lepší večeře…,“ vypočítává Magda. A tak se už kolikrát stalo, že jí na konci měsíce najednou chyběly peníze.
Občas si půjčila do výplaty od kamarádky. S tou už se ale nestýká, prý Magdě záviděla její dokonalý život. A tak jí minulý měsíc nezbylo, než jít s prosbou za rodiči. Zde ale tvrdě narazila.
Rodiče se k situaci postavili odmítavě
„Naši jsou oba učitelé, mají slušný příjem, ze kterého vyjdou, a ještě ušetří. Navíc jsou skromní, jedou akorát jednou do roka na dovolenou, jinak tráví víkendy na chalupě. Věděla jsem proto, že mi můžou nějakou tou tisícovkou pomoct. Netušila jsem ale, jak se budou chovat k vlastnímu dítěti.“
Když Magda přišla s tím, že potřebuje „založit“ do výplaty, rodiče prvně přikývli. Pak ale začali trochu víc hloubat a tlačit na dceru ohledně příjmů a výdajů. „Když jsem našim řekla, kolik měsíčně vydělávám, táta se málem skácel. Začal na mě křičet, že o takové částce se jim s maminkou nezdá měsíčně ani dohromady a já z ní nejsem schopná ušetřit. Máma byla v šoku a mlčela, nakonec z ní jen tiše vypadlo, že netušila, jakého sobce ze mě vychovali. To jsem zase byla v šoku já. Nakonec jsme se šíleně pohádali a táta mi řekl, že jsem rozmazlený fracek, který neumí hospodařit s penězi.
Urazila jsem se a odjela. Od té doby jsem u našich nebyla, nemám na ně náladu. Vůbec si totiž neumí představit, co ta prestiž stojí a jak je dneska všechno drahé. Kdybych nebyla na pozici, na které jsem, tak bych určitě ušetřila, ale takto to nejde. Jako manažerka prostě musím žít na vysoké noze, ať se to našim líbí, nebo ne. Vzala jsem si radši půjčku v bance, abych vyžila. A mám klid,“ uzavírá Magda.
