Článek
Její kořeny sahají do Spojených států třicátých let dvacátého století a jsou spojeny s rozvojem meziválečné železniční dopravy. V té době pravidelně funěl po kolejích mezi New Yorkem a Miami na Floridě luxusní dálkový vlak pojmenovaný Orange Blossom Special, provozovaný společnostmi Seaboard Air Line Railway a Pennsylvania Railroad v letech 1925 až 1953.
Právě tato souprava těžkých spacích a jídelních vozů se stala jakousi múzou pro houslistu Ervina Thomase Rouse. Ten složil energický hudební motiv v roce 1938 a společně se svým bratrem Gordonem k němu napsal i text. O rok později, v roce 1939, bratři Rouseovi pořídili první oficiální nahrávku.
Základním stavebním kamenem celé kompozice se stala zvuková imitace jedoucího vlaku, v níž housle napodobují rytmické klapání kol na kolejích, skřípění brzd a táhlé houkání parní lokomotivy. Píseň se záhy stala neoficiální hymnou venkovských houslistů a oblíbeným číslem pro předvádění hráčské zručnosti a rychlosti.
Kolem autorství skladby sice po léta panovaly určité dohady, neboť si její vznik přisvojoval také jiný známý houslista Robert Russell Wise, zvaný Chubby, skutečnost však byla jiná. Wise s oblibou vyprávěl historku, jak se s Rousem kolem třetí hodiny ranní vkradli na nádraží v Jacksonville, prošli si odstavené moderní vagony a pod tímto dojmem na kraji postele během hodiny složili nápěv.
Historické záznamy a pamětníci však potvrdili, že Ervin T. Rouse si skladbu nechal řádně autorsky zaregistrovat již v roce 1938, tedy dříve, než se zmiňované moderní soupravy na trati vůbec objevily.
Život samotného Ervina Rouse byl přitom poznamenán osobními tragédiemi, schizofrenií a propadem do těžkého alkoholismu. Závěr života strávil v ústraní v odlehlé floridské bažinaté oblasti Everglades, kde hrával po malých venkovských klubech a na ulicích za drobné mince od kolemjdoucích, ačkoliv měl díky autorským právům na bankovním účtu uloženy nemalé peníze.
Jeho nejslavnější písnička se mezitím šířila Amerikou. Už v roce 1941 ji proslavil kapelník Bill Monroe se svou skupinou, a v roce 1965 jí vtiskl zcela novou tvář Johnny Cash. Cash podle ní pojmenoval celé své album a protože byl čestný muž, osobně se zasadil o to, aby polozapomenutý autor Rouse dostával spravedlivý podíl ze zisků.
Zajímavé je, že Johnny Cash nahradil virtuózní part houslí neméně mistrovským partem foukací harmoniky. Přesněji řečeno harmonik. Protože tento kapesní nástroj má harmonicky omezené možnosti a na každou tóninu musí používat hráč jiný instrument, musel v sólových mezihrách střídat dvě harmoniky, aby ladily s akordovou stavbou písničky. Což v rychlosti, ve které se Orange Blossom Special hraje, vůbec není jednoduché, a píseň se tak stala výkladní skříní každého dobrého harmonikáře.
Do Československa se dostala písnička na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy u nás zažívala obrovský rozmach vlna zájmu o americkou country a tramping. V čele tohoto hnutí stála skupina Greenhorns, která dokázala americké hudební vlivy přetavit s nadhledem a vtipem do podoby, která byla blízká domácímu publiku.
Českou verzi písně opatřil pro Greenhorns textem jejich spoluzakladatel Jan Vyčítal, který původní floridskou reálii o cestě z chladného New Yorku na prosluněný jih přetvořil v romantický příběh o opuštění domova a touze po neznámém dobrodružství. Vokální part nazpíval Mirek Hoffmann a ústředním melodickým nástrojem se podle Cashova vzoru stala foukací harmonika Tomáše Linky.
Linka na vznik nahrávky vzpomínal jako na velkou výzvu, protože se skladbu už v dětství naučil hrát v mimořádně zběsilém tempu. Když pak po letech připravoval výukovou publikaci se zvukovými ukázkami pro začátečníky, stálo ho prý nemalé úsilí, aby dokázal skladbu zahrát pomalu a srozumitelně, jelikož ji v pomalejším tempu do té doby nikdy nehrál. Zvuk supící lokomotivy a kvílení píšťaly vykouzlené Linkovou harmonikou se staly poznávacím znamením celé písně.
Nahrávka vyšla v roce 1971 u vydavatelství Panton jako singl, jehož druhou stranu tvořil další velký hit Blízko Little Big Hornu, a současně se stala součástí řadového alba Greenhorns '71. Singl se od podzimu 1971 až do ledna následujícího roku nepřetržitě držel na předních místech prodejní hitparády Pantonium. Jan Vyčítal si za svůj český text odnesl prestižní ocenění z druhého ročníku pražského Folk a Country festivalu.
Oranžový expres v českém prostředí natolik zdomácněl a zlidověl, že se stal nedílnou součástí zpěvníků a táborových ohňů. Došlo dokonce k úsměvným situacím, kdy se zahraniční návštěvníci v pražských klubech setkávali s domácími muzikanty, kteří byli skálopevně přesvědčeni, že jde o původní českou lidovku o oranžovém vlaku projíždějícím tuzemskou krajinou.
Písnička se ovšem pochopitelně stala mezinárodním hitem dávno před českou verzí a dočkala se různých zpracování v mnoha zemích světa. Už v roce 1961 nahrála švédská instrumentální skupina The Spotnicks kytarovou rockovou verzi, s níž pronikla do britské hitparády, ovládla žebříčky v Austrálii a zaznamenala obrovský ohlas v Japonsku, Německu, Francii i Norsku, přičemž kapela na pódiích vystupovala v bizarních kostýmech kosmonautů.
V Německu skladbu zařadil do repertoáru známý kapelník James Last, který ji v roce 1977 nahrál pro velký orchestr na album Western Party a hrál ji na koncertech po další čtyři desetiletí. Ve Velké Británii ji v sedmdesátých letech do svých živých vystoupení vkládala rocková formace Electric Light Orchestra s houslovou improvizací Mika Kaminského.
Orange Blossom Special se dokonce uchytil i ve světě vážné hudby, kde si skladbu oblíbil mezinárodně uznávaný houslový sólista Augustin Hadelich, který ji dodnes s oblibou zařazuje jako přídavek na symfonických koncertech. V ryze harmonikovém pojetí se pak ve Spojených státech v roce 1973 prosadil studiový hudebník Charlie McCoy, kterého známe i z českých pódií z několika společných turné s Křesťanovou Druhou trávou.
V průběhu desetiletí vznikla také celá řada kuriózních a netradičních provedení. Americký hudebník Tim Watson se svou skupinou Black Creek přepracoval skladbu tak, že namísto vlaku napodoboval zvuk mohutného dálničního tahače, doplněný o zvuky policejních houkaček, brzdění a fiktivní srážku s vačicí.
V letech 1949 až 1977 sloužila píseň jako oficiální nástupní znělka ženského basketbalového týmu Texas Cowgirls, jehož členky nastupovaly na palubovku ve westernových oblecích, kloboucích a s pouzdry na zbraně. Různé jazykové a instrumentální verze skladby se objevily rovněž na francouzském a dokonce japonském gramofonovém trhu.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Orange_Blossom_Special_(song)
https://en.wikipedia.org/wiki/Ervin_T._Rouse
https://en.wikipedia.org/wiki/Johnny_Cash
https://www.goodreads.com/en/book/show/1242092.Fiddler_s_Curse
https://www.dncr.nc.gov/blog/2016/07/03/look-yonder-comin-orange-blossom-special-and-ervin-rouse
https://en.wikibooks.org/wiki/Bards_Bluegrass_Fiddle_Tunebook_Supplement/Orange_Blossom_Special
https://theses.cz/id/4cbead/7693036
https://cs.wikipedia.org/wiki/Greenhorns
https://www.countryworld.cz/2012/09/16/greenhorns/
https://strednicechy.rozhlas.cz/nazev-pisnicky-pani-ma-se-ma-vznikl-kdyz-moje-zena-zehlila-plinky-vzpomina-tomas-9416663
