Článek
Původní balada se zrodila v bouřlivém období texaské revoluce za nezávislost na Mexiku v první polovině devatenáctého století. Její vznik je tradičně spojován s bitvou u San Jacinta z dubna 1836, kde texaské oddíly Sama Houstona porazily vojsko mexického generála Antonia Lópeze de Santa Anna.
Podle pověsti sehrála v tomto vítězství klíčovou roli svobodná žena smíšeného původu Emily D. West, zvaná též Emily Morgan. Cestovatel William Bollaert zaznamenal, že Emily zdržela mexického vojevůdce v jeho stanu právě ve chvíli, kdy Houston zahájil překvapivý útok. V tehdejším americkém prostředí slovo žlutá neoznačovalo barvu květu, nýbrž světlou pleť mulatky, z čehož vzešlo i básnické pojmenování.
Ačkoli historici přímou souvislost balady s Emily vnímají spíše jako zlidovělý mýtus, text se brzy rozšířil. Tiskem vyšel roku 1853 ve zpěvníku minstrelské společnosti Christy's Minstrels a noty s iniciálami J. K. se objevily v roce 1858. Slova původně líčila stesk vojáka tmavé pleti po dívce z břehů Rio Grande.
Během občanské války se píseň stala pochodem vojáků jižanské Konfederace v Hoodově texaské brigádě. Ve dvacátém století rasové narážky z textu vymizely a skladba se proměnila v obecnou kovbojskou romanci. V roce 1955 ji pak celosvětově proslavil kapelník Mitch Miller, jehož energická nahrávka s pochodovými bubny dobyla americkou hitparádu. Melodii později nazpíval i Elvis Presley a do repertoáru ji zařadil také Willie Nelson.
Český text napsal v letech 1964 a 1965 Ivo Fischer. Zcela opustil historické i rasové vazby a stvořil přímočarý westernový příběh o lásce jezdce k dívce, kterou potkal při svém kovbojském výjezdu. V refrénu navíc změnil jednotné číslo na množné: namísto jediné žluté růže nechal kvést růže z Texasu jako symbol kovbojovy svobody a tzv. širokého srdce.
Písnička vyšla roku 1965 na jeho profilovém albu Zpívá Waldemar Matuška u Supraphonu. K jejímu rychlému rozšíření přispěla televize. Zazněla v pořadu Vysílá studio A režiséra Jaromíra Vašty, natáčeném v pražské Lucerně. Matušku na jevišti sborově doprovodili kolegové z divadla Rokoko včetně Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové, Václava Neckáře, Karla Štědrého či Darka Vostřela, což vystoupení dodalo uvolněný ráz.
Matuška Růže z Texasu zpíval po celou kariéru a v roce 1979 pro ni pořídil zemitější countryovou verzi se skupinou K.T.O. a Olgou Blechovou v cyklu Co neodnesl čas. Píseň zdomácněla u táborových ohňů, pronikla do trampských osad a stala se stálicí zpěvníků amatérských kytaristů.
Příznivě píseň přijala také hudební kritika. Publicista Michal Bystrov, autor knihy Waldemar Matuška: Snům ostruhy dát i cyklu Příběhy písní, k Fischerovu textu poznamenal: „Píseň funguje samostatně v českém kontextu, aniž by posluchač cokoliv postrádal.“ Právě tato básnická lehkost zajistila písni dlouhověkost.
Zájem o melodii se projevil i v dalších zahraničních adaptacích. V německy mluvících zemích ji roku 1956 nazpívala Lys Assia pod názvem Gelbe Rose dort in Texas, známá byla i verze Berta Jansena Wenn die Sonne scheint in Texas a sborová úprava Albrechta Rosenstengela.
Ve francouzštině vznikla nahrávka La rose du Texas od Bernarda Duguaye, ve Finsku vyšla jako Texasin keltainen ruusu a existuje i verze Buidhe Rosein of Texas ve skotské gaelštině. Pozoruhodný ohlas skladba vyvolala v poválečném Japonsku, kde padesátá léta přinesla vlnu obliby westernové hudby: v roce 1954 ji nahrál průkopník japonské country Kazuya Kosaka se skupinou The Wagon Masters.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Yellow_Rose_of_Texas_(song)
https://www.kvband.cz/ruze-z-texasu-puvod-texaske-balady-v-cechach/
https://www.karaoketexty.cz/magazin/ruze-z-texasu-neni-jen-matuskuv-hit-zpivali-ji-vojaci-konfederace-a-pozdeji-ji-proslavil-i-elvis-presley/
https://www.tshaonline.org/handbook/entries/yellow-rose-of-texas
https://www.magazinuni.cz/hudba/eseje-hudba/the-yellow-rose-of-texas/
https://www.womenintexashistory.org/biographies/emily-d-west/
https://www.texianlegacy.com/EmilyMorgan.htm
