Článek
Dylanova autorská verze se jmenuje Love Minus Zero/No Limit, pochází z roku 1965 a vyšla na desce Bringing It All Back Home, která znamenala Dylanův posun od politických témat k osobní a obrazotvorné tvorbě. Název skladby autor vymyslel jako matematický zlomek, kde v čitateli stálo Láska minus nula a ve jmenovateli Bez limitu.
V angličtině se slovo láska používá v tenisu pro označení nuly, takže název vtipně skrýval výraz nula minus nula, což v matematice představuje neurčitý výraz s mnoha možnostmi. Slovní spojení bez limitu zase odkazuje na poker a naznačuje, že opravdový cit s sebou nese nekonečné osobní riziko.
Inspirací pro píseň byla Dylanova tehdejší partnerka Sara Lownds. Lidé z jejího okolí ji popisovali jako ženu s vnitřním klidem, která do zpěvákova uspěchaného světa přinášela ticho a bezpečí. Píseň je proto postavená na protikladech. Zatímco okolní svět Dylan popisuje jako plný chaosu, kde lidé na autobusových nádražích řeší situace, čtou knihy a opakují cizí citáty, jeho milá mluví tichým hlasem a nepotřebuje nic dokazovat.
V textu se objevuje řada literárních odkazů. Zmínka o havranovi se zlomeným křídlem za oknem v dešti připomíná slavnou báseň Edgara Allana Poea, ale symbolizuje spíše zranitelnost umělecké inspirace. Jiné pasáže, jako hroutící se sochy ze zápalek nebo lidé píšící závěry na zdi, zase odkazují na starozákonní proroctví o pomíjivosti lidského díla.
Verš o tom, že největším úspěchem je prohra a prohra není úspěchem ani trochu (překlad Gita Zbavitelová, se stal předmětem mnoha debat. Někteří posluchači v něm viděli hlubokou pravdu, jiní zase jen Dylanův ironický žertík na adresu tehdejších intelektuálů, kteří v každém slově hledali skrytá poselství.
Česká verze vznikla v odlišných podmínkách. Jaroslav Hutka napsal text ke Slunečnici koncem léta roku 1967 v Olomouci, kde tehdy bydlel u rodičů. Jedné sobotní noci se vydal na časnou ranní procházku tichým městem a vrátil se s hotovým textem. Hutka rezignoval na doslovný překlad, šlo m o vyjádření pocitů své generace na konci šedesátých let v kulisách českých hippies.
Ještě před sovětskou okupací v srpnu 1968 začal Hutka píseň hrát veřejně. Společně s kytaristou a harmonikářem Petrem Kalandrou zpívali folkový repertoár včetně Slunečnice přímo na Karlově mostě v Praze, anebo na nádvoří Platýz na Novém Městě, kde byla jejich druhá ppouliční stálá scéna. Kvůli Hutkovu podpisu Charty 77 a jeho nucenému odchodu do exilu však píseň v normalizačním Československu nesměla oficiálně vyjít na žádné desce.
Šířila se tak neoficiálně mezi lidmi na magnetofonových páscích a kazetách. Oblíbená byla zejména nahrávka z koncertu v Baráčnické rychtě z roku 1974. Na oficiálním nosiči se píseň objevila až po pádu režimu, konkrétně na Hutkově živém dvojalbu Návrat, které otevírá. Autor ji ale celkově natočil v několika dalších verzích v exilu i později doma.
Další verzi, se stejným Hutkovým textem, nahrál v roce 2002 písničkář Ivan Hlas. Zařadil ji na své album Obrátíš mi naruby ráno v modernějším kapelovém provedení. V pozdějších letech začal Hlas Slunečnici hrát v komornějším složení s violoncellistou Jaroslavem Nejezchlebou a kytaristou Norbi Kovácsem ve svém dodnes existujícím Ivan Hlas Triu.
V tomto akustickém podání získala píseň zemitější, melancholické vyznění, které ji vrací k jejím téměř pouličním kořenům. Trio ji i dnes pravidelně hraje na svých koncertech, kde se těší trvalému zájmu posluchačů.
Dylanova Love Minus Zero/No Limit si získala uznání i ve světě. V anketě britského časopisu Mojo byla zařazena do první dvacítky oblíbených Dylanových písní a časopis Uncut ji zařadil do své první čtyřicítky. Kromě originálních verzí např. amerických zpěvaček Joan Baezové a Judy Collinsové se dočkala převodů do mnoha dalších, často neobvyklých jazyků.
V Rakousku ji pod názvem Wahre Liebe nazpíval Wolfgang Ambros ve vídeňském nářečí. Švédský zpěvák Dan Tillberg ji v roce 1987 představil pod názvem Kärlek minus noll, přičemž ji doprovodil tehdy módním elektronickým zvukem plným syntezátorů. V nizozemštině ji coby Liefde Min Nul nazpíval písničkář Ernst Jansz.
Dlužno dodat, že jednu z velmi výrazných změn původního znění písničky má na svědomí sám Bob Dylan, pověstný neustálým přepracováváním své tvorby. V roce 1978 překvapil posluchače v roce 1978 na koncertech v Tokiu, kdy píseň odehrál v nečekaně rychlém tempu s doprovodem houslí a flétny. Nahrávka tohoto podání je jednou z ozdob slavného živého dvojalba Bob Dylan at Budokan.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Love_Minus_Zero/No_Limit
https://en.wikipedia.org/wiki/Bringing_It_All_Back_Home
https://en.wikipedia.org/wiki/Bob_Dylan
https://everybobdylansong.blogspot.com/2008/11/bob-dylan-song-51-love-minus-zerono.html
https://bob-dylan.org.uk/archives/30
https://budejovice.rozhlas.cz/melodii-k-pisni-slunecnice-si-jaroslav-hutka-pujcil-od-boba-dylana-ceska-verze-8540789
https://musicserver.cz/clanek/74449/desitka-ceskych-coververzi-boba-dylana-troufli-si-na-ne-fananek-pavel-landovsky-i-chaozz/
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_artists_who_have_covered_Bob_Dylan_songs
https://en.wikipedia.org/wiki/Bob_Dylan_at_Budokan
Bob Dylan: Texty (Argo 2018, přeložila Gita Zbavitelová)
