Návštěva Alnaši a seznámení s udmurtským folklorem i tradiční kuchyní

Původně jsem na dnešek počítal s návštěvou iževské univerzity, ale poté, co mi včera Nikolaj z Mumydoru důrazně doporučil návštěvu jihoudmurtského Alnaši, kde má sám kořeny, jsem změnil plán a dal přednost seznámení se s živou kulturou před besedou s akademiky.

Alnaši a hlavně sousední Kuzebajevo jsou prý totiž posledním centrem autentického udmurtského jazyčestva (pohanství), které se dodnes odráží v udmurtských mýtech, legendách a pohádkách. A Nikolaj slíbil, že zatelefonuje tamnímu starostovi a rovněž své sestře, u které se tam mohu ubytovat.

V pondělí ráno v půl deváté tedy vyrážím autobusem z Iževsku na jih, na udmurtský venkov. Těsně před polednem vystupuji na hlavní ulici v Alnaši.

Před okresním úřadem se potkávám s náměstkyní přednosty, která mi na základě Nikolajova telefonátu organizuje zdejší program a dává k dispozici svého šoféra. Aniž bych se jí chtěl nějak zlomyslně dotknout, musím konstatovat, že mi připomněla postavičku, resp. spíše postavu, simpsonovského cyklu.

Dobrých 120 kg čisté váhy, velký drdol, jedovatě karmínová rtěnka jí téměř odkapává na tyrkysové sáčko. Podává mi ruku obtěžkanou pěti masivními prsteny a navrhuje, že si uděláme společnou fotku. Pak však zaváhá a zahlásí „nebo raději ne“! Chápu. U nich (v Rusku) člověk nikdy neví. Není to poprvé, co se setkávám s touto „opatrnou reakcí“.

No nic, hlavně, že mám auto se šoférem, jelikož z Alnaši do Kuzebajeva je to sice jen nějakých 25 km, ale prašné cesty, kde bych se asi na stopa pěkně načekal.

Okolo 14. hod. mne šofér odevzdává do péče řediteli kuzebajevské základní školy, jenž mne vede rovnou do opuštěné jídelny. Výhodou školních jídelen je, že se tam vždycky pro pocestného něco na zub najde. Pak si dáme v kabinetě kafe, načež přichází Leontijev, zdejší učitel výtvarné výchovy a ručních prací, kolegy považovaný za experta přes tradiční udmurtské obřady a zvyky.

Jedinou jeho slabinou, pro mne dosti závažnou, je, že huhlá, a tak je dost náročné všemu porozumět. A donekonečna opakovanými otázkami jej rovněž nechci trémovat. Tudíž si budu muset ještě dosti pohrát s přepisem jeho vyprávění, abych nepředával dál nějaké nesmysly.

Nepochybné je, že toho o tématu hodně ví. Objasňuje mi některé základní principy zdejšího jazyčestva a tradiční kultury obecně.

Škoda jen, že mne nemůže zavést na zdejší gorodiště neboli ludňjuk (resp. krátce lud), posvátný háj, ležící zhruba kilometr jihovýchodně od Kuzebajeva, u řeky Varzi. Jde o obdobu marijského kultovního místa, kde bývá obětováno lesním a vodním duchům (murtům).

Mimo období obřadů je vstup na tato místa zapovězen a nejbližší svátek – budženal – se bude konat až 12. července, kdy já budu už dávno za devatero horami.

Při příležitosti tohoto svátku bývá obětován bílý beran, jehož pak losem vybraní starší v posvátném háji celou noc vaří v kotli, aby následujícího dne rozdělili tuto krmi mezi celou občinu. Samozřejmě, stejně jako v případě rituálních hostin u Burjatů či Osetů, jichž jsem byl přítomen, ani v tomto případě nejde o nasycení přítomných, nýbrž o symbolický akt, přijetí obětiny.

Ze zajímavého rozhovoru nás vytrhne příchod zdejšího starosty Vasilije Ivanoviče, jenž pro mne přichází, aby mne zavezl do nedaleké vesnice Čjornyj Ključ, ke své švagrové a Nikolajově sestře, kde budu nocovat.

Čjornyj Ključ je vesnice vzdálená jen 5 km přímou čarou, tj. po polní cestě, dnes naštěstí sjízdné. Takže kolem 18. hod. jsem již u Pavlovových, mých dočasných domácích.

Před večeří ještě stihnu proběhnout vesnicí a udělat pár fotek. Z výskytu četných ptačích budek na domech je zřejmé, že zdejší obyvatelé mají v neobyčejné oblibě zpěvné ptactvo. Na průčelí některých dřevěnic jsou umístěny i tři, čtyři budky.

Jak jsem si všiml již jinde v Udmurtsku (a předtím i v Čuvašsku), všude je zde všeobecně zaužívané schéma tří oken v čelní stěně domu[1], vesměs osazených ve vyřezávaných rámech.

Jinak okolní příroda víceméně připomíná naši Šumavu či Vysočinu.

Z vycházky po vesnici se vracím akorát na večeři, během které mám možnost rozšířit si zase trochu svůj gastronomický obzor.

Zajímavým odkazem k starým časům, kdy bývali venkovští lidé vesměs celý den zaměstnaní a k hlavnímu dennímu jídlu se scházeli až večer, je polévka součástí večeře.

Takže jako první chod máme místní zelňačku (kubistaen šyd). Následují udmurtské palačinky plněné kuřecími játry (žuko musen millym) a k nim tzv. lesní salát, což jsou nakládané (nasolené) houby s vařenými bramborami a bylinkami.

Udmurti (stejně jako Marijci), jakožto „lesní národ“, si potrpí na houby stejně jako Češi, takže udmurtská kuchařka se jen hemží různými pokrmy z hub.

Proto se zde podělím o jednoduchý recept na zmíněný lesní salát:

Nadrobno nakrájené nakládané, marinované nebo solené houby (ryzce a hříbky) se smíchají s vařenými brambory, jemně nasekanou zelenou cibulkou, bylinkami a brusinkami. V našich podmínkách bude ovšem problém v tom, že ryzce[2], které mi kdysi babička často dělala smažené na másle, se u nás dnes vyskytují natolik vzácně, že amatérský houbař bude tuto lahodnou oranžovou houbu považovat spíše za prašivku.

Pochoutky zapíjíme chlebovým kvasem (udm. sjukas) nebo domácím pivem, zvaným zde sur.

A když už jsem zase u jídla, a věnoval jsem prostor tomuto tématu v kapitolách o Čuvašsku a Marijsku, zmíním se níže trochu i o tradiční kuchyni udmurtské.

Vedle výše zmíněných pokrmů a vdolků zvaných perepeči, které jsem měl možnost ochutnat již v Ludorvaji, uvedu zde aspoň pár dalších typických udmurtských pokrmů.

Pokud jde o udmurtské polévky, tou asi nejběžnější tradiční (stejně jako u nás) je polévka s domácími nudlemi neboli nugyli, podávané s masem nebo bez něj. Na rozdíl od té naší, do nugyli se kromě nudlí přidávají i brambory a hrášek.

Druhou populární polévkou je tykmačen šyd, což je polévka se zavářkou, zvanou tykmač. Ta se vyrábí z nekynutého těsta z ovesné mouky a vajec (stejného jako na nudle), vyváleného a nakrájeného na malé čtverečky (flíčky), které se krátce povaří v hotovém vývaru s bramborami, do kterého se na závěr přidá orestovaná kořenová zelenina. Tykmač se podává se zakysanou smetanou.

Sváteční polévkou je pak bydes šyd, silný vývar z husího masa a drobů.

Z běžných hlavních jídel je asi nejtypičtější tzv. kožypog. Jde o pokrm z vařeného hrachu, který se rozmačká a smíchá s osmahnutou cibulkou a máslem. Z výsledné hmoty se uhnětou kuličky, které se smaží na pánvi.

Mezi další populární udmurtská jídla patří třeba ščarčenjaň – pečené pirohy plněné kuřecím masem a brukví; kureg puz tabaň– vaječná omeleta se škvarky a nadrobno nakrájeným zelím; anebo sylaltem kubistaen pelnjaň – pelmeně plněné kyselým zelím.

Nejoblíbenější z moučných výrobků zde byly vždy kynuté vdolky zvané tabaň, které se konzumují na sladko i na slano, s různými pomazánkami (rozpuštěným máslem, zakysanou smetanou, osoleným tvarohem, bramborovou kaší s drcenými konopnými semínky, a samozřejmě s medem), v létě pak s lesním ovocem.

Tabaň se pekl obvykle v neděli ráno, když byla celá rodina pohromadě, anebo pokud byli v domě hosté.

Za zmínku stojí i udmurtská verze našeho jelita, zvaná zde virtyrem (plněná směsí vepřové či hovězí krve, rozemletých vnitřností a ječných nebo pohankových krup, ochucená česnekem).

Rovněž třeba „zurinský salát“ z ředkviček, nakládaných nebo čerstvých okurek a vařených brambor, ochucený zakysanou smetanou a bylinkami.

Sladkosti v udmurtské národní kuchyni zaujímaly tradičně spíše okrajové místo a k jejich výrobě byly používány zásadně běžné domácí suroviny: brukev, červená řepa, konopí či tuřín. Např. některé udmurtské velikonoční cukroví je podobné tomu našemu.

Namísto cukru se zde tradičně používal med anebo slad (čužjom), který se připravoval z ječmene a ovsa. Tento slad byl nezbytnou součástí tak jedinečných udmurtských sladkých pokrmů, jako je česta a kenem pjoz'tem.

Česta jsou hustá povidla, vařená ze sladové mouky s vodou, do nichž se po zhoustnutí přidává kvásek, načež se nechají na teplém místě vykynout. Vznikne tak rosolovitá hmota sladkokyselé chuti. Něco jako turecký lokum.

Kenem pjoz'tem je obdobou výše uvedené česty. Vzniká vařením konopných semen ve sladové sirupu, dokud nezhoustne. Po vychladnutí získává rovněž konzistenci želé (které se konzumuje za studena lžící).

Výše uvedený dezert je ovšem mimochodem zároveň vitaminovou bombou vzhledem k tomu, že – jak dnes už víme – konopná semena obsahují velké množství látek, které podporují zdravé srdce[3], konkrétně až 25% bílkovin, včetně esenciálních mastných kyselin – kyseliny linolové (omega-6) a alfa-linolové (omega-3)[4], a také vitamin E, fosfor, draslík, hořčík, měď, vápník, železo a zinek.

Jinak právě různé želatinové pochoutky s obsahem ovoce, jako třeba šu kisal – husté kalinové želé, jsou významnou součástí udmurtské nabídky tradičních dezertů.

---------------------------------

[1] Totéž schéma převažuje i ve vesnické architektuře v Baškirsku a Mordovii (Baškortostánu a Mordvinsku).

[2] Ryzec pravý (borový).

[3] Vědecké studie prokázaly, že prokazatelně zlepšuje průtok krve a udržuje optimální krevní tlak a snižuje riziko vzniku krevních sraženin. Navíc gama-linolová kyselina je protizánětlivá, což významně přispívá ke zdravému srdci.

[4] Poměr mezi omega-6 kyselinou linolovou a omega-3 kyselinou alfa-linolovou (ALA) je v nich 2:1 až 3:1. To je ideální poměr pro zdravou výživu. Konopná semínka obsahují také gama-linolovou kyselinu, která odpovídá za správnou funkci a růst buněk, nervů, svalů a orgánů.

Zdroj: F.R. Hrabal-Krondak,

PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017, díl první - Regionem Idel-Ural.

(ISBN 978-80-8236-012-0; str. 192-197)

Podrobnosti:

http://www.cadpress.sk/povolzi2016obsah.pdf

http://www.cadpress.sk/fidzi1vynatky.htm

http://www.cadpress.sk/recenze_povolzi2016web.pdf

Marijské pohanství jako naše oživená minulost - Médium.cz

Baškirská Altamira - pravěká jeskynní galerie v národním parku Šulgan-Taš na Urale: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-baskirska-altamira-praveka-jeskynni-galerie-np-sulgan-tas-na-urale-110682

Regionem Idel-Ural aneb Neznámá Evropa a připomínka našich pozapomenutých tradic: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-regionem-idel-ural-aneb-neznama-evropa-a-pripominka-nasich-pozapomenutych-tradic-121575

Svět duchů, upírů a čarodějnic v mordvinské náboženské tradici: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-svet-duchu-upiru-a-carodejnic-v-mordvinske-nabozenske-tradici-107847

Udmurtské jazyčestvo – novopohanské reflexe starých ugrofinských duchovních tradic v Povolží: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-udmurtske-jazycestvo-novopohanske-reflexe-starych-ugrofinskych-duchovnich-tradic-v-povolzi-107776

Mystické sibiřské Okuněvo aneb Jiné Rusko: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-mysticke-sibirske-okunevo-aneb-jine-rusko-109933

Výlet na tatarský venkov - z mých potulek po regionu Idel-Ural: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vylet-na-tatarsky-venkov-z-mych-potulek-po-regionu-idel-ural-107790

Ostrov Svijažsk − Tatarské Solovky, kde se zkřížily cesty Trockého i maršála Tita: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ostrov-svijazsk-tatarske-solovky-kde-se-zkrizily-cesty-trockeho-i-marsala-tita-108382

Za indiány západní Sibiře aneb Arktická corrida, vakcinace sobů a krvavý fastfood v polární tundře: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-za-indiany-zapadni-sibire-aneb-arkticka-corrida-vakcinace-sobu-a-krvavy-fastfood-v-polarni-tundre-121480

Když na teroristickou scénu přišly šáhidky neboli Černé vdovy: O ruském pozadí kavkazského terorismu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-kdyz-na-teroristickou-scenu-prisly-sahidky-neboli-cerne-vdovy-o-ruskem-pozadi-kavkazskeho-terorismu-166191

Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jak-me-osud-zaval-do-naboroveho-strediska-vagnerovy-armady-107454

Rusko jako žalář národů aneb Poslední koloniální mocnost, kterou stmeluje jen „čečenské memento“: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusko-jako-zalar-narodu-aneb-posledni-kolonialni-mocnost-kterou-stmeluje-jen-cecenske-memento-111531

Jiné Rusko aneb Čuvašské duchovní tradice: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-jine-rusko-aneb-cuvaske-duchovni-tradice-107415

Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-tajemne-balkarske-eltjubju-kavkazska-vesnice-stoletych-a-mesto-mrtvych-108552

Rusové, tragický národ bez paměti aneb Říše východních Mankurtů jako fatální hrozba pro civilizovaný svět: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-rusove-tragicky-narod-bez-pameti-aneb-rise-vychodnich-mankurtu-141145

Čínský drak versus ruský medvěd aneb Spojenectví které vyjde Rusku hodně draho, jako to předchozí s Hitlerem: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-cinsky-drak-versus-rusky-medved-aneb-spojenectvi-ktere-vyjde-rusku-hodne-draho-jako-to-s-hitlerem-156973

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu: https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-ruska-pravda-a-skutecnost-aneb-nove-rusko-ve-stinu-rude-hvezdy-a-kolovratu-115229

AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi

VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS

RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda

Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE

=================================================================

O AUTOROVI:

CV / Biografie: https://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm

FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal

YouTube: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK

https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi

https://studio.youtube.com/playlist/PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi/videos

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm