Článek
Šulgan-taš
Prioritním účelem mé návštěvy Irgizly a národního parku Šulgan-taš je pochopitelně exkurze po stejnojmenném jeskynním komplexu, který se nachází zhruba v polovině cesty mezi vesnicí Irgizly a městečkem Starosubchangulovo (30 km od Irgizly). Ovšem již při krkolomné cestě sem po kamenité horské silnici jsem si uvědomil, že za důkladné obeznámení stojí celý tento čarokrásně divoký region.
Následujícího dne okolo jedenácté přijíždíme na turistbazu Šulgan-taš poblíž stejnojmenné jeskyně, odkud vede ke zmíněné jeskyni zhruba tříkilometrová naučná stezka, kopírující břeh řeky Akidel (rus. Bělaja), podél které leží několik krytých expozic, malé dřevěné pavilony, vyhlídkové plošiny a různé dřevěné plastiky a informační tabule.
Cestou nás dohání mladá průvodkyně Narkas neboli (baškirsky) „Krásnoočka“, aby nám odemkla „pavilon“ s expozicí o zdejším tradičním včelařství, jež je dodnes jedním z hlavních zdrojů obživy místních obyvatel.
Jak je známo, včelařství, resp. sběru a využívání včelího medu bylo odedávna součástí tradic mnohých kultur. Staří Slované z medu mj. vařili i alkoholický nápoj, medovinu. Ale med hrál významnou roli i v tehdejším obchodu jako určitý hodnotový ekvivalent.
Jak uvádí badatelka Magdaléna Beranová ve své historické publikaci Slované v Čechách: Archeologie 6. - 12. století: „V Raffelstettenském celním řádu bylo stanoveno, že Slované z Ruska nebo z Čech, kteří přicházejí obchodovat, mají platit z každého soumařího nákladu vosku dvě odměrky, z nichž každá má mít hodnotu jednoho skati (skotъ; neboli zlatého solidu). [1]
Tento úryvek ukazuje, že včelí vosk a med patřily u raně středověkých Slovanů mezi klíčové vývozní artikly a sloužily na dálkových obchodních trasách dokonce jako uznávané platidlo a hodnotový ekvivalent. [1, 2]
Zmíněný Raffelstettenský celní tarif (vzniklý v letech 903–906 v bavorském Podunají) je mimochodem jedním z nejdůležitějších písemných pramenů pro hospodářské dějiny střední Evropy. Dokládá rozvinutý dálkový obchod, kterého se aktivně účastnili obchodníci z českých i východoslovanských zemí. Vosk měl v této době všestranné využití – od výroby svící přes odlévání kovů (metodou ztraceného vosku) až po konzervaci potravin.
Z Narkasina výkladu je ovšem zřejmé, že zdejší včelařství je opravdu specifické. Zatímco naši předkové se snažili včely „domestikovat“, přesněji řečeno pěstovali včely v rámci svých hospodářství v uměle vytvořených úlech a včelínech, zdejší obyvatelé odedávna obhospodařují divoké včelí roje přímo v dutinách stromů uprostřed lesa. Ještě zmíním, že brtnictví bylo široce rozšířeno u lužických, balkánských, pomořanských a východních Slovanů, ale na českém území byla tradice brtnictví spíše výjimečná, byť včelařství využívající chov včel v úlech je u nás doloženo od doby Velké Moravy.[1]
Zde se včelařství odedávna vykonávalo formou brtnictví, jež navazovala na pravěký sběr lesního medu. Včely sice sídlily nadále v dutinách starých stromů, avšak člověk záměrně do stromů vydlabával umělé brtě, resp. rozšiřoval a dále upravoval ty přirozené tak, aby do nich nalákal co nejvíce rojících se včel.
Ve výšce 4-12 metrů vysekali do kmene borovice dutinu, do níž usadili roj divokých včel, kterým poté průběžně odebírali z pláství med.
Pro zajímavost zde přetiskuji ilustrace па téma brtnictví z knihy Oeconomische Encyklopädie z r. 1787 jako upomínku, že stejný způsob včelařství byl kdysi běžný i u nás v Evropě:
Tyto úly, zvané bort, však musí bortníci (čes. brtníci) zabezpečit nejen vůči zimním mrazům – jako naši včelaři, ale různými nástrahami i proti medvědům, pro něž mnohdy ani samotná uvedená výška nebyla zárukou bezpečí.
Dvojice brtníků při práci. Brtníci se k brti dostali záseky v kmenech stromů a pomocí leziva z provazů. Pomocníci odnášejí v luknech plástve s medem. In: Krünitz J. G.: Oeconomische Encyklopädie, 1787.
Velkým nebezpečím pro brtě byli medvědi. Proto na ně brtníci vymýšleli pasti. Encyklopedie uvádí způsoby používané v 18. století v Baškirsku.
Medvěda shodilo ze stromu závaží, které rozkmital. In: Krünitz J. G.: Oeconomische Encyklopädie, 1787.
Medvěd vlezl na plošinu nastraženou před brtí, ze které se po zatížení stala houpačka. Medvěd z ní neměl úniku. Buď vyhladověl, nebo ho sestřelil brtník kuší. Případně, pokud z houpačky spal na zem, nalezl smrt na ostrých hrotech pod stromem. In: Krünitz J. G.: Oeconomische Encyklopädie, 1787.
Každá zdejší rodina si časem vytvořila v okolních lesích i několik desítek takovýchto úlů, jejichž vlastnictví označují tzv. rodové znaky (tangelar), vyřezané do kmenů příslušných stromů.
Tangelar
Tato označení požívala v baškirské společnosti obdobného právního statusu jako značky vypalované do kůže krav americkými dobytkáři. Jejich poškození, stejně jako krádež medu, byly považovány za vážný přečin a přísně trestány.
Není divu, když si představíme, kolik námahy bylo spojeno s tímto způsobem včelařství, při němž bylo třeba pravidelně šplhat mnohdy až do koruny stromů kvůli každému sběru medu. Vlastnictví brtí a jejich označování upravoval v Rusku i nejvýznamnější staroruský zákoník Ruská pravda, který vycházel především z tradičního zvykového práva a knížecích ediktů Kyjevské Rusi.
I v Baškirsku se, samozřejmě, vedle klasické bortnictví využívaly k pěstování včel rovněž klasické řemeslné úly různých tvarů, prosté i umělecky zpracované, které zdejší expozice představuje:
Není ovšem možné pojednávat o včelaření a včelím medu, aniž bychom vzali v potaz zdejší biotop. Však i laik dobře ví, že není med jako med, byť víceméně dokáže rozlišit jen základní typy: med květový (luční), medovicový (lesní), akátový, lipový či řepkový.
Místní flóra v přírodní rezervaci Šulgan-Taš je mimořádně rozmanitá a unikátní, protože se nachází na rozhraní dvou odlišných světů – evropských listnatých lesů a sibiřské jehličnaté tajgy. Botanici zde dosud zaregistrovali více než 840 druhů vyšších cévnatých rostlin.
Přibližně 10 % celé místní flóry tvoří endemické a reliktní druhy, z nichž mnohé jsou zapsány v Červené knize Ruska a Baškortostánu.
Většinu území rezervace (více než 90 %) pokrývají hluboké lesy. Dominují jim zejména lípa malolistá (Tilia cordata), dub letní (Quercus robur), javor a bříza. Lipové lesy jsou klíčové pro zdejší pověstné brtnické včelařství, protože poskytují hlavní pastvu pro divoké včely. Ve vyšších polohách a na chladnějších svazích dominují borovice lesní a reliktní smrčiny.
Údolí řeky Bělé
Přesně tak, jak je vidět na výše uvedeném obrázku, na vápencových skalách a jižních svazích se rozkládají takzvané horské krasové stepi. Ty hostí vzácné světlomilné a suchomilné druhy:
Mezi místní unikáty patří hrachor Litvinovův (Lathyrus litvinovii), chrastavec tatarský (Knautia tatarica) či mléčivec uralský (Cicerbita uralensis).
Chrastavec tatarský (Knautia tatarica)
Mléčivec uralský (Cicerbita uralensis)
Na suchých skalách rostou divoké stepní trávy, jako je kavyl (Stipa), rozchodníky a různé druhy pelyňků. Vyskytuje se zde i vzácný jalovec chvojka (Juniperus sabina).
V stínu hlubokých údolí a krasových roklí přežily rostliny z dávných geologických období.
Najdeme zde také severské ledové relikty, jako je prvosenka kortusovitá (Primula cortusoides) nebo česnek šikmý (Allium obliquum).
Jak tato různorodá flóra ovlivňuje život zdejších unikátních divokých včel?
Různorodá flóra rezervace Šulgan-Taš je pro přežití a jedinečnost vzácné burzjanské divoké včely(Apis mellifera mellifera) naprosto klíčová. Tento poddruh včely medonosné se po tisíciletí vyvíjel v izolaci uralských lesů a jeho životní cyklus je dokonale synchronizován s místní vegetací. [1, 2, 3]
Rozmanitá flóra ovlivňuje život těchto unikátních včel následujícími způsoby:
1. Lipové lesy jako hlavní zdroj obživy
· Více než třetinu světového výskytu lípy malolisté najdeme právě v Baškortostánu. Když v červenci tyto prastaré lipové lesy rozkvetou, nastává pro burzjanské včely období extrémně intenzivního sběru.[1, 2]
· Včely dokážou díky své genetické výbavě nashromáždit obrovské zásoby lipového nektaru za velmi krátký čas (často během pouhých dvou až tří týdnů), což jim umožňuje přežít drsnou uralskou zimu. [1]
· …
2. Horské stepi a louky pro jarní rozvoj
· Než vykvetou koruny lip, včely jsou závislé na vápencové flóře kvetoucí v podrostu a na skalních stepích (podobných těm na původním obrázku). [1]
· Brzy z jara včely sbírají pyl a nektar z divokých vrb, javorů, kavylových stepí, lesních cibulovin (jako je česnek šikmý) a stovek druhů lučního kvítí. Tato různorodost zajišťuje včelstvu pestrou stravu bohatou na aminokyseliny, což posiluje imunitu včel před hlavní snůškou. [1]
· …
3. Staré stromy jako přirozený domov
· Flóra neovlivňuje pouze to, co včely jedí, ale také kde žijí. Mohutné prastaré borovice a modříny v tajze poskytují ideální silné kmeny, ve kterých si včely staví divoké dílo v přirozených dutinách, nebo v dutinách uměle vydlabaných lidmi (brtích). Masivní živé dřevo starých stromů chrání divoké včely před extrémními uralskými mrazy, které v zimě klesají až k -45 °C. [1, 2]
…
Díky tomu, že včely sbírají nektar z divokých endemických rostlin Uralu a čistého lipového květu, vzniká divoký brtnický med. Tento med dozrává přímo v dutinách stromů po celý rok, obohacuje se o stromovou pryskyřici, vosk a propolis, a řadí se k nejcennějším a nejzdravějším medům na světě. [1, 2]
Ovšem má exkurze nespočívá jen v teoretické přednášce o brtnictví a medu.
Přímo v nedalekém lese nám jeden z místních včelařů, Alchan, s kompletní výbavou v praxi předvádí výstup a kontrolu včelstva v úlu ve výšce zhruba 6 metrů.
---------------
Po zhlédnutí bortnické exhibice se i s Narkas prozatím loučíme a odbočujeme z pěšiny vpravo do kopce, abychom si z hřebene udělali vyhlídku na údolí Bělé. Jelikož Naila je původním povoláním biolog a má bohaté znalosti i z botaniky, náš výstup do kopce doprovází komentáři ke zdejší flóře, jež nás obklopuje.
Kromě rostlin, běžných i u nás, stojí za pozornost především zdejší žlutá sorta „ogoňků“[2], nazývaných též „květiny skřítků“[3], jež v oranžové verzi zkrášlují sibiřské pláně i altajské horské louky:
a kacalije šípovité[4]:
Ze zdejších typických živočichů narážíme cestou − kromě datla, veverky a burunduka − několikrát na bílého motýla, otakárka ovocného[5], zapsaného v ruské červené knize ohrožených živočichů, jakož i jeho kolegu apolona (Jasoně červenookého)[6].
Řeku brázdí hejna kachen (zřejmě krochalů), z korun stromů se ozývá slavík a kukačka. V této souvislosti se mimochodem od Naily dozvídám zajímavé informace, týkající se právě role některých ptáků v baškirském folklóru:
Od dávných dob byly baškirským národem kukačka a havran považováni za posvátné. Byly jim věnovány i svátky, které se slavily každé jaro v lůně přírody, kde se jejich účastníky stávaly pouze ženy a děti. Po těchto ptácích žádali štědré léto, bohatou úrodu a pohodu. Konkrétně svátek Kәkuk sәje se konal při příležitosti příletu kukaček. Součástí obřadů bylo pití bylinného čaje, uvařeného z mladých lístků divokého rybízu a maliníku, za zpěvu rituálních písní.
Lesnická chatrč
Baškirská Altamira
Je dusno, ale námaha spojená s výstupem na hřeben je odměněna krásným výhledem na zákruty řeky mezi rozeklanými skalami.
Následně se pomalu vracíme do údolí a pokračujeme po naučné stezce další zhruba kilometr. Na jejím konci se u domku strážce parku znovu setkáváme s Narkas, jež nám bude průvodkyní i monumentálním jeskynním komplexem, v němž se mimo podzemního jezírka nachází i četné prehistorické malby:
Vchod do jeskynního komplexu
… ale o tom již pojednává následující kapitola Baškirská Altamira - pravěká jeskynní galerie v národním parku Šulgan-Taš.
[1] O včelařství tohoto typu se zmiňují i řečtí a římští autoři a třeba v Egyptě je doloženo od 4. tisíciletí př. n. l.
[2] Ruských krajových názvů této květiny existuje nespočet. Nejrozšířenější jsou kupavnica (купавница), žarki (жарки), ogoňki (огоньки) či sibiřská růže (сибирская роза).
[3] Latinský název Trollius (T.asiaticus; T. altaicus atd.) je zřejmě odvozen z německého názvu Trollblume, což lze přeložit jako „Květ trollů.“ Podle německých a skandinávských legend je totiž považován za oblíbenou květinu trollů. Tento květ, jenž se udmurtsky nazývá italmas [италмас], je i udmurtským národním symbolem.
[4] Rus. nedospelka kopjevidnaja, lat. Cacalia hastata.
[5] Rus. podalirij, lat. Iphicides podalirius.
[6] Lat. Parnassius apollo.
Mapa lokalizace: Baškortostán / Povolží
========================================================
Zdroj: F.R. Hrabal-Krondak,
(ISBN 978-80-8236-012-0; str. 220-223)
Další / externí prameny a doporučené linky:
-----------------------------------------------------
Proto DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Jak Američané podruhé zachránili Rusko: Leninův hladomor, kanibalismus v SSSR a cynický ruský nevděk
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi
Stejní lidé, stejné cíle aneb Kryptokomunistický blok po boku Kremlu jako čs. komunisté před 90 lety
*****************************************
O AUTOROVI:
Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
Facebook: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geo/politice a cestování:
