Výročí zrození Brna: První zmínka je z  10. 7. 1091

Strategická poloha města přímo vybízela k vybudování sítě nejvýznamnějších obchodních stezek vedoucích přes jeho území. Současně byla příčinou, proč bylo město v průběhu staletí zataženo do mnoha válečných konfliktů; ať už šlo o nájezdy Turků, tažení Habsburků a nebo Maďarů. Brno se také muselo bránit před švédskými a pruskými vojsky, a jeho ulicemi nadvakrát (1805 a 1809) procházela Napoleonova Velká armáda. Historii města od roku 1611 výrazně ovlivňovala blízkost habsburského císařského dvora ve Vídni, protože Brno bylo jeho hlavní vojenskou pevností, která ochraňovala císařské sídlo ze severu.

Ale vraťme se proti proudu času o šest století zpátky: Po zániku Velkomoravské říše, někdy kolem roku 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno, která dala městu jeho jméno. Vznik osady nejspíš souvisel s přesídlením obyvatel ze slovanského hradiska Staré Zámky, které bylo jedním z někdejších center Velké Moravy. Pozůstatky hradiska lze dodnes nalézt v lese nad Mariánským údolím v Brně - Staré Líšni. Jiné zdroje dávají vznik Brna do souvislosti s přesídlením obyvatel hradišť nalézajících se v okolí Rajhradu.

Ať už to bylo jakkoliv, první doložená písemná zmínka o Brně je z roku 1091 a objevuje se v Kosmově kronice v souvislosti s obléháním Brna Vratislavem II., viz. pověst o Zderadově sloupu.

Od 11.stol. zde stál břetislavský hrad, sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi - jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu .

Od 13. století přicházeli do Brna cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody) . Svoji obec vytvářeli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy ulice. Právní oporou pro rozvoj města se stalo větší a menší privilegium, které mu roku 1243 udělil český král Václav I. (Jednooký). Město se ohradilo hradbami s pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou).

Se dvěma farními kostely - sv. Petra a Pavla a sv. Jakuba - se o duchovní potřeby staralo několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrátský v Zábrdovicích, kláštery žebravých řádů - dominikánů a minoritů, herburský, johanitská komenda a cisterciačky na Starém Brně, jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka. Hrad Špilberk byl koncem 13. století přestavěn do gotické podoby.

Město bylo ve 14. století sídlem moravských markrabat z řad Lucemburků a prožívalo svůj rozkvět. Tehdy v něm žilo kolem 8 400 obyvatel. Díky právu výročních trhů vzrůstal mezinárodní obchod, který si vynutil důkladnou znalost právních předpisů, a tak r.1355 sestavil radniční písař Jan Knihu výroků brněnských konšelů , která se stala právním vzorem mnoha měst. Tato nesmírně cenná kniha se málem stala darem vedení města Adolfu Hitlerovi po obsazení Československa při jeho návštěvě Brna v březnu 1939; ten ji však naštěstí odmítl.

V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. Od poloviny 14. stol. bylo Brno sídlem moravských zemských sněmů, které se scházely střídavě v Brně a v Olomouci. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, soudní a finanční a vedly zápisy do zemských desek.

Za husitských válek zůstalo město věrné králi Zikmundovi a husité je dvakrát marně obléhali v roce 1428 a 1430 (z té doby pochází pověst o zazděném radním ). Roku 1454 král Ladislav Pohrobek vypověděl Židy z města (Evropou se šíří hnutí mnicha Kapistrána) a ti se soustředili kolem dnešní ul. Křenové. Za krále Jiřího z Poděbrad se Brno přidalo k jeho protivníkovi Matyáši Korvínovi, uznávanému na Moravě za českého krále. Za obou občanských válek v 15. stol. stagnoval počet domů i obyvatel a obchod upadal.

V pol. 16. století se Brno začalo přiklánět k protestantismu, jehož stoupenci získali převahu v městské radě. Na území Brna začínají působit význační stavitelé.

Rekatolizační úsilí přivedlo do města nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. Počet obyvatel v předbělohorské době byl zhruba na stejné úrovni, jako před 200 lety.

Město se r. 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno. Roku 1636 je v Brně zřízen Královský úřad zemského hejtmanství (tzv. „Tribunál“), do jehož čela je ustanovován zemský hejtman, který je úředníkem českého panovníka. Tím končí vliv stavovské (rozuměj „šlechtické“) vlády na Moravě. Brno se zřízením Tribunálu fakticky stává od r. 1636 hlavním městem Moravy, ovšem za cenu ztráty vnitřní nezávislosti Moravy; okleštění samostatnosti zemských úřadů a ztráty politických a správních pravomocí. S nástupem habsburského absolutismu (od r.1629) se postupně výrazně umenší zbytky jejich dosavadní moci.

Roku 1643 a zvláště r. 1645 se jako jediné město na Moravě ubránilo dlouhému obléhání švédskými vojsky ( viz. pověst o vyzvánění na Petrově ) a tím umožnilo rakouské říši zformování nové armády a zastavení švédského tlaku. Při obraně se vyznamenali vojenský velitel Radouit de Souches a rektor jezuitů páter Martin Středa . Město bylo za své zásluhy odměněno novými privilegii včetně povýšení znaku.

Během třicetileté války se Brno stalo jediným hlavním městem Moravy a od roku 1641 byly v Brně trvale uloženy Zemské desky pro Moravu. Po třicetileté válce se stalo město nedobytnou barokní pevností. Roku 1742 jej marně dobývali Prusové. Postavení Brna podtrhlo i založení biskupství v r. 1777 na Petrově.

V 18. stol. dochází k rozvoji průmyslu a obchodu, který pokračuje i ve století následujícím. V Brně se soustřeďuje textilní a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak.

S rozvojem průmyslu rostou předměstí a město ztrácí charakter pevnosti stejně jako Špilberk, ze kterého se stala obávaná věznice národů. Vedle kriminálních zločinců sem byli zavírání i političtí odpůrci rakouské říše.

Postupně se bourají hradby, které jsou po vzoru Vídně nahrazovány budovami a zelenými plochami, tvořícími nový městský okruh. Tomu předchází Napoleonovo vítězství v „bitvě tří císařů“ u Slavkova v roce 1805.

K městu je roku 1850 připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel města dosáhl 46 tisíc. Je zavedeno plynové osvětlení (r.1847), pouliční dráha (r.1869), vznikají gymnázia, reálky i vysoké školy (německá technika r.1873, česká r. 1899).

Na přelomu 19.a 20.stol. vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské samosprávě končí až roku 1919 po vzniku Československa v říjnu 1918. Za první republiky bylo Brno druhým městem po Praze - jak počtem obyvatel, tak významem - bylo hlavním městem země Moravskoslezské. V té době byla založena Masarykova universita (r.1919) a výstavou soudobé kultury je otevřeno brněnské výstaviště (r.1928).

Město je nejen střediskem průmyslu, obchodu, školství a kultury, ale i centrem výstav a motoristického sportu. Ze známých osobností zde působili zejména Leoš Janáček, Viktor Kaplan, Jiří Mahen a Bohuslav Fuchs.

15. března 1939 obsadila německá armáda Brno a Československo se stalo doslova přes noc Protektorátem Čechy a Morava. (Slovenský Hlinkův režim se přidal na stranu 3. říše). Za pár dní (17.3.) přijel do Brna i Adolf Hitler, aby si prohlédl nově dobytá území. Samozřejmě že jeho návštěva proběhla za velmi vřelého přijetí převážně brněnských Němců, kteří mu vytvořili podél jeho triumfální cesty městem od brněnského vlakového nádraží až k Nové radnici na Dominikánském náměstí nadšeně mávající špalíry. Na rozdíl od většiny Čechoslováků neviděli v Hitlerovi okupanta, ale „Osvoboditele“.

Druhá světová válka způsobila Brnu značné škody. Za nacistické okupace zahynulo na popravišti Kounicových kolejí mnoho Čechů a Moravanů. Důsledkem toho byl odsun německého obyvatelstva z Brna v r. 1945.
 
Brno bylo o 20 let později také jedním z měst, které bylo masivně zasaženo invazí okupačních vojsk v roce 1968, při které ve městě opět umírali nevinní civilisté.

V období komunistických vlád se vlivem upřednostňování jiných priorit na město poněkud zapomínalo, a tím se dostalo do jisté stagnace.

Dnes Statutární město Brno zahrnuje 29 samostatných městských částí. Na území cca 230 km čtverečných žije na cca 400 000 evidovaných obyvatel. Brno se stalo po roce 1989 centrem soudní moci a centrem vzdělanosti - ve městě se nachází celkem 36 vysokých škol, z těch nejznámějších je to Masarykova, Mendelova a Veterinární univerzita, Vysoké učení technické a Janáčkova akademie múzických umění. Brno je známé jako jako jedno z nejlepších studentských měst na světě, ve městě studuje cca 80 000 vysokoškolských studentů, tedy každý šestý obyvatel Brna je student.

Brno je opravdu krásné město, a má mnoho důvodů, proč si ho lidé zamilují. Ať už jde o výlety do krásného okolí, množství různých kulturních a sportovních akcí, skvělou gastronomii nebo příjemná posezení v centru města. Navíc si zachovává svoji specificky „vesnicky intimní“ atmosféru, a rozhodně tedy není městem, ze kterého musí v době letních dovolených prchat „domorodci“ ven, protože by se jinak neprodrali skrz davy zahraničních návštěvníků ani na druhou stranu ulice.

Zdroje:

původně napsáno pro web mojebrno.jecool.net - upraveno, doplněno

v článku jsou použity odkazy na dříve publikované články na medium.seznam.cz

Wikipedie - události: 10. červenec

WIKI Brno https://cs.wikipedia.org/wiki/Brno