Článek
Když se vracím z potulky po Chanty-Mansijsku, kamarád Voloďa mi sděluje, že mne jeho bratr Oleg zve na večeři na tchánově dače. Takže dám jenom sprchu a zase vyrážíme. Švagrovou Ingu cestou vyzvedáváme ve městě před jejím pracovištěm. Je redaktorka renomovaného publicistického časopisu Vaprosy i argumenty. Oleg na nás čeká na dače, nacházející se zhruba 20 km za městem.
Oleg je fotograf a žurnalista na volné noze, takže většinu roku tráví na této dače, kde jeho tchán na zahrádce vytváří cosi mezi maličkým Disneylandem a Versailles.
Tu se tyčí mezi záhony betonová napodobenina londýnského Tower Bridge, v jehož oblouku je zavěšena houpačka, tu vykukuje z keřů sádrový čáp, srnka či nějaký šílený trpaslík.
Oleg přede mě staví kelímek čerstvě natrhaných zimolezových bobulí[1], takže mám možnost ochutnat nový, dosud nepoznaný druh sibiřského ovoce. Na první pohled působí jako poněkud přerostlé borůvky. Keř je však vysoký zhruba 1,5 m a plody mají sice stejnou, tmavomodrou barvu jako borůvky, ale jsou podlouhlého až soudkovitého tvaru a vyznačují se sladko-kyselou chutí.
Zimolez
Servíruje se salát z červené řepy a pečený tajmen. Samozřejmě, že ne celý, jelikož tajmen neboli hlavatka sibiřská je největší lososovitá ryba světa[2], dorůstající délky až 200 cm a hmotnosti přes 80 kg (běžně pak délky přes 120 cm a hmotnosti 40 kg).
A následuje repetice – moje cestovatelské zážitky, dojmy z Ruska a další cestovatelské plány. Vzápětí se tak, díky mé poznámce, že bych chtěl v dohledné budoucnu, snad napřesrok, pro změnu navštívit též oblast někdejší Núbie a Aksúmu, neočekávaně dostáváme k tématu Ogadenské války a sovětského vojenského angažmá v Africe.
Téma války o Ogaden, resp. o Africkém rohu, během pikniku v sibiřské tajze je, samozřejmě, opravdu poněkud nečekané.
Mapa Afrického rohu a vyznačením regionu Ogaden
Ingin otec je totiž bývalý plukovník sovětské armády a v 80. letech, za vlády marxistického diktátora Mengistu Mariama, sloužil řadu let jako vojenský poradce v Etiopii. Tudíž má o čem povyprávět. Byť si, samozřejmě, dává i dnes trochu pozor na jazyk. Přeci jen má co do činění se „Zápaďákem“, a člověk nikdy neví.
Nakonec, obměkčen mou „kavkazskou“ ruštinou (jak můj pidgin nazval), která nějak podvědomě ukolébala jeho xenofobii, přináší na stůl dokonce i pár zažloutlých fotek.
Sovětské tanky somálské armády pod velením sovětských důstojníků během operace v Ogadenu (1977)
Zmíněná Ogadenská válka je nejen dokonalou ukázkou někdejších sovětských „mírových“ aktivit ve Třetím světě, ale i případem zcela unikátním, jelikož sovětští poradci během etiopsko-somálské války o Ogaden v letech 1977-1978 působili zároveň na obou stranách konfliktu.
Krátce po vyhlášení nezávislosti Somálska v r. 1960 vycítili Sověti příležitost získat další pozice v oblasti Afrického rohu a začali se podbízet tamnímu režimu. V r. 1963 proto schválila Moskva velkou finanční a materiální pomoc při budování somálské armády, a to ve formě dodávek tanků, letadel a munice, ale také výcviku příslušníků místních ozbrojených sil přímo na území Sovětského svazu.[3] Zároveň vyslali Sověti do Somálska také 300 sovětských vojenských poradců.
K dalšímu rozvoji spojenectví došlo po vojenském převratu v roce 1969 a po přihlášení se režimu Siada Barrého k socialismu. Následně se somálský režim plně orientoval na Sovětský svaz. Počet sovětských poradců v zemi se zvýšil z 300 na 900,
Po podepsání sovětsko-somálské Smlouvy o přátelství a spolupráci z 11. července 1974 získala sovětská armáda právo používat somálské přístavy a letiště pro své jednotky, díky čemuž – a díky dislokaci sovětských vojsk v Jemenu[4] – se pod kontrolu sovětských jednotek dostaly oba břehy Adenského zálivu, takže mohly ovládat vstup do Rudého moře a kontrolovat veškerou lodní dopravu směřující do Suezského průplavu.
Počet sovětských poradců byl postupně navýšen až na zhruba 1.500.
Ovšem po svrhnutí císaře Haile Selassieho v roce 1974 se vlády v Etiopii chopil marxistický diktátor Mengistu Haile Mariam a Moskva začala podporovat i jeho. Mezitím se rozhořely boje v pohraniční oblasti Ogaden, během nichž somálský režim vyzbrojený Sověty podporoval tamní povstalecké jednotky z tzv. Západosomálské osvobozenecké fronty (na jejímž základě vznikla Ogadenská národně osvobozenecká fronta) [5], zatímco operace etiopské armády proti těmto separatistům řídili sovětští důstojníci.
Partyzánka ze Západosomálské osvobozenecké fronty s kalašnikovem (Ak-47) poblíž Hararu na začátku r. 1978 během války v Ogadenu.
Vlajka Západosomálské osvobozenecké fronty
vlajka Ogadenské národní osvobozenecké fronty
Když mezi Somálskem a Etiopií vypukla otevřená válka, sovětští poradci tak byli ve štábech obou proti sobě válčících států! Jak uvádí autoři knihy Vetřelci. Agrese Sovětského svazu proti světu 1919-1989:
„Kromě případů občanských válek zřejmě podobná situace v dějinách vojenství nikdy nenastala. Plukovník Fjodor Bogdanov, který pracoval v generálním štábu somálských ozbrojených sil jako hlavní vojenský poradce, vzpomíná, jak obtížné bylo plánovat operace, když věděl, že nedaleko odtud studuje ve stejnou chvíli stejné mapy jeho spolužák z vojenské akademie, plukovník Konstantin Akopjan, člen etiopského velení.“[6]
Poté, co na jaře 1977 Fidel Castro deklaroval podporu sovětského bloku novému etiopskému režimu, byla anulována sovětsko-somálská Smlouva o přátelství a spolupráci a v listopadu 1977 byl veškerý sovětský personál čítající kolem 1500 osob vypovězen ze Somálska, načež sovětští poradci pod velením generála Vasilije Ivanoviče Petrova (budoucího maršála a hrdiny Sovětského svazu) okamžitě přešli do velení etiopské armády, proti které předtím plánovali vojenské operace …
Sovětští tankisté vyloďující se na jejich etiopské základně v Nokře, 1987
„Interbrigády“ operující na straně Mariamových vojsk doplnilo následně 18 000 Kubánců pod velením generála Arnalda Ochoy Sáncheze, jenž však mimochodem na rozdíl od Petrovovy hvězdné kariéry skončil 13. července 1989 před popravčí četou, neboť organizoval i obchod s drogami (a tak podle Fidela Castra „zradil ideály revoluce“).
Mapa sovětských vojenských základen v Africe a Asii
Ukončení podpory ze strany Sovětského svazu přinutilo totiž vládu Barrého hledat po porážce v r. 1978 spojence jinde. Nakonec vsadil logicky na úhlavního rivala Sovětů, Spojené státy. Toto partnerství mu následně umožnilo vybudovat téměř nejsilnější armádu v Africe.
Na závěr debaty si plukovníka dovolím trochu popíchnout poznámkou, že shodou okolností právě v době jeho působení v Etiopii se můj americký příbuzný, major William J. Krondak ze sekce speciálních operací Pentagonu[7], účastnil tajné vojenské mise v Somálsku. Jako specialista na operace polního dělostřelectva a využití přesně naváděné munice[8] se tam účastnil testování nových typů munice a podílel se i na výcviku důstojníků somálské artilerie.[9]
No, opět se ukázalo, jak je ten svět malý.
Naši debatu o válce v Africkém rohu přerušuje příchod Olega a Ingy, kteří mezitím odskočili do chaty a vrací se s lahví vodky, mísou zakusků (myšleno jednohubek k zakusování doušků vodky), jimiž jsou pirožky s lesními plody neboli boščty ot njanjat, a mističkami kaviáru z jesetera (chant. such lytap).
Chanty-Mansijsk 2016
S jejich příchodem se mění i téma rozhovoru. Oleg je totiž člověk zajímající se vážně o tradiční kulturu původních zdejších národů – Chantů a Mansů, a Inga je napůl (po matce) Chantka, což je důležitý fakt vzhledem k národnostnímu složení obyvatelstva města, z něhož vyplývá, že původní obyvatelé zde tvoří takřka nepatrnou menšinu.
Je to výsledek staletí násilné rusifikace a vytlačování domorodých obyvatel dál a dál od původních sídlišť kvůli exploataci surovinových zdrojů.
Pomník vládců a pokořitelů Jugry, Chanty-Mansijsk
----------------------------------------------
Poznámky a vysvětlivky:
[1] Zimolez modrý; rus. Жимолость синяя / lat. Lonicera caerulea.
[2] Vyskytuje se ve všech hlavních řekách Sibiře, ale i Mongolska.
[3] Somálsko tak v průběhu 60. let získalo ze SSSR vojenskou pomoc v hodnotě zhruba 55 milionů amerických dolarů (v tehdejší hodnotě).
[4] Lidově demokratické republice Jemen.
[5] Western Somali Liberation Front
[6] Oleg Sarin & Lev Dvoreckij: Vetřelci. Agrese Sovětského svazu proti světu 1919-1989. Nakladatelství Books & Pipes, Brno 1998.
[7] Special Operations Command.
[8] A analytik (Operations Research Analyst) v Doctrine Team, Directorate of Combat Developments, USAFAS (US Army Field Artillery School).
[9] Je mj. autorem studií „Development of Precision Guided Munitions. A Field Artillery point of view.“; „Mission-Based Test and Evaluation Driver with Focus on C3 Test Driver.“ (TRADOC Analysis Center; referát z 41st Army Operations Research Symposium, Fort Lee, VA, October 2002) nebo „Unit Combat Power …“ (referát z Annual Meeting of the International Symposium on Military Operational Research (ISMOR), Cranfield, UK, 2007). Viz C3 Driver, An Army Success Story & The Journal of Fire Support
[10] České vydání Dauphin, Praha 2018.
[11] Starší označení pro Něnce (v této souvislosti), obecně i pro Ence, Nganasany a Selkupy.
[12] „Speciální přesídlenci“ = vyhnanci.
...
Obrazová galerie k tématu:
Mapa šíření sovětského politického vlivu a vojenského angažování
Mapa spojeneckých režimů SSSR a sovětských vojenských základen v zahraničí
Mapa sovětských vojenských základen v zahraničí
Mapa sovětských vojenských základen v zahraničí (detail)
Mapa etnického složení Somálska, 2002
=======================================================
Zdroj:
F.R. Hrabal-Krondak, PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017,
Díl druhý – Západní Arktidou (ISBN 978-80-8236-016-8; strany 458-464)
Podrobnosti:
rozhovor_tema_xii
=======================================
Jelikož mě unavuje donekonečna opakovaně házet hrách argumentů na zeď dezolátské ignorance (ale i proto, že většina politologů při pokusu o „osvětu“ dezolátů zabředává do sáhodlouhých kontraproduktivních filozofujících polemik), pokusil jsem se shrnout zde nejfrekventovanější narativy (mýty, lži a mystifikace) rusofilů a doplnit je stručnými polopatickými kazuistikami a protiargumenty:
Putinovi gladiátoři
Většina zásadních pravd bývá totiž zcela jednoduchá. Tudíž se zde nebudu ohánět ciframi a statistikami, které stejně dezoláti zpochybní (a ostatní si najdou sami), ale zaměřím se na strohá fakta, k jejichž posouzení stačí průměrné IQ a trochu kritického uvažování.
Zde je pak pokračování:
A
Pro vcítění do ruské mentální reality doporučuji též můj soukromý „sociologický průzkum“, který jsem si udělal mezi svým známými ve Východním Mordoru:
Jde o mou soukromou anketu, ve které jsem koncem roku 2025 oslovil zhruba 600 mých známých, potažmo přátel (dnes již zřejmě vesměs bývalých) ze všech regionů Ruské federace, s jednoduchou otázkou: „do jaké míry má ruská agrese vůči Ukrajině podporu ruských obyvatel?“, resp. „jak na válku a vztahy se Západem nahlíží prostí ruští občané?“.
Viz názorná vizuální vizitka "Nového Ruska":
A propos: Pro zoufalce frustrované skutečností, že jejich životní úroveň neodpovídá švýcarskému standardu a proklínající Listopad a kapitalismus, mám jednoduchou radu. Stačí, pokud si koupí jízdenku na vlak do Ruska (pouhých 4 000 Kč) a po návratu z této země „kde dnes bývalo včera“, budou se i v Brně, Rokycanech, Plzni či Kolíně fakt cítit jako ve Švýcarsku!
A pokud oponenti považují mé poznatky za „rusofobní propagandu“, pak je jim k dispozici 10 000 originálních autentických ruských videí ze všech regionů Ruské federace v tematických sekcích na mém YouTube kanálu: https://studio.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA/content/playlists
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Jak Američané podruhé zachránili Rusko: Leninův hladomor, kanibalismus v SSSR a cynický ruský nevděk
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi
Stejní lidé, stejné cíle aneb Kryptokomunistický blok po boku Kremlu jako čs. komunisté před 90 lety
... a například též tematické video-kanály na YouTube:
anebo má tematická obrazová alba:
***********************************************************
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI:
Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
Facebook: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geo/politice a cestování:
