Článek
Motto:
„Vztah k Rusku je spíše záležitostí mentality než politické orientace.“
(To vysvítá i z reakcí rusofilů, kteří nezmění svou rétoriku ani při pohledu na masové hroby ruských obětí a utrpení ukrajinských civilistů mrznoucích v troskách po ruských náletech)
Pokračování článku Evangelium dezoláta: rychlokurz kritického myšlení pro rusofily a populisty - 1. část
Další dezolátské rádoby „argumenty“ versus reálná FAKTA …
...
KULHAJÍCÍ ANALOGIE IRÁK/SRBSKO – UKRAJINA (Bombardování Bělehradu / Pouštní bouře)
Kulhající porovnání … důvodem zásahu proti tamním režimům bylo zabránění genocidě, resp. agresi vůči okolním státům / nikoliv snaha o zničení napadené země nebo o anexi území, ani o drancování surovin, a tyto operace nebyly spojeny s krádežemi lodí, strojů a obilí, anebo únosy civilistů a dětí (jako v případě ruské okupace Donbasu a Krymu).
V případě bombardování Srbska hovoří za vše již samotné porovnání úrovně tehdejší destrukce tamní infrastruktury s devastací východní Ukrajiny, hraničící s ekologickou katastrofou, resp. počty mrtvých civilistů během operací v Srbsku a na Ukrajině.
P.S. Osobně jsem projížděl přes „rozbombardovaný“ Bělehrad krátce po skončení operace NATO, takže jsem si mohl udělat vlastní letmou představu. Možná naši dezoláti si však představují, že Bělehrad po skončení náletů NATO vypadal jako dnešní Charkov.
Viz též blog Lži a mýty o INVAZI DO IRÁKU
...
EXPORT DEMOKRACIE A ZÁLUSK USA (ZÁPADU) NA ROPU
Oblíbenou báchorkou, tradující se již z doby Rudého práva, je, že americké intervence jsou motivované touhou po nerostném bohatství dotyčných zemí (jmenovitě po ropě), přičemž dezoláti ignorují skutečnost, že
1) V takovém Afghánistánu, v Somálsku, na Haiti či Grenadě (stejně jako v Koreji či Vietnamu) té ropy tedy moc není, zato tam vládly diktátorské režimy ohrožující stabilitu v regionu (jako i v Iráku), resp. tam probíhala občanská válka anebo vnější agrese.
2) Že po likvidaci tamních diktátorských režimů invazní jednotky zemi opustily (včetně Iráku či Panamy), aniž by – na rozdíl od ruské politiky – území anektovaly či okupovaly (jako Rusko v Abcházii, J. Osetii, v Moldavsku či na Ukrajině)!
3) Údajný „vývoz demokracie“ je pouhá dezolátská bajka či novinářská floskule. Všechny americké intervence posledních 100 let měly za cíl zabránit zhroucení mezinárodního řádu, resp. zastavit šíření komunistického nebo islamistického moru, který ohrožoval geopolitické status quo (jako v případě Korejské a Vietnamské války), a nikoliv obracení politických poměrů v primitivních či kulturně antagonistických společnostech „k obrazu svému“. Vždyť to by mohlo napadnout jen slabomyslného jedince.
...
PACIFISTICKÉ CHIMÉRY O NEUTRALITĚ A ODMÍTÁNÍ „MILITARISMU“ (šetření na obraně)
Je úsměvné, že naši chcimírové jedním dechem blábolí o neutralitě, míru, a zároveň odmítají zvyšování nákladů na obranu i povinnou vojenskou službu. Vědomě či z hlouposti tak mj. ignorují fakt, že třeba Švýcarsko a Rakousko, obě neutrální země, si na rozdíl od většiny Evropy zachovaly povinnou vojenskou službu pro muže, a to i po referendech, která její zrušení odmítla. A Finsko a Švédsko se pod hrozbou ruské agrese naopak neutrality vzdaly a Švédsko zároveň (stejně jako Dánsko a Norsko, které měly již dříve zavedenou povinnou vojenskou službu) zavedlo brannou povinnost i pro ženy (Norsko ji má od roku 2015, Dánsko od r. 2025).
Mimochodem, tyto „pacifistické“ kampaně kryptokomunistú a populistů připomínají někdejší kampaň Gottwaldových a Henleinových „chcimírů“ proti militarizaci ČSR v předvečer Mnichova – viz blog Stejní lidé, stejné cíle aneb Kryptokomunistický blok po boku Kremlu jako čs. komunisté před 90 lety.
...
Pomoc Ukrajině na úkor našich občanů?
Pomoc Ukrajině je naší (nejen) morální povinností. A nejde tu o žádnou charitu! Ti Rajchlovi a Okamurovi chcimíři a „vlastenci“, co vykřikují, že „nám do Ukrajiny nic není“, a odmítají ji podporovat s tím, že „je třeba starat se především o naše občany“, vědomě ignorují a zamlčují skutečnost, že našimi kšefty – obchodováním Západu (včetně ČR) – jsme po celá desetiletí pomáhali (a dodnes ještě stále pomáháme) budovat ruskou vojenskou mašinérii a financovat ruskou agresi vůči Ukrajině.
Kromě toho i české organizace, samosprávy a firmy využívají služeb bank, které nadále působí v Rusku - např. Raiffeisenbank a OTP Bank - namísto, aby s nimi přerušily spolupráci, resp. je nátlakem donutily z Ruska odejít!
Takže je načase splatit jednoduše naše dluhy. Odvést desátek z těch krvavých dolarů, které jsme od Rusáků za ta desetiletí vyinkasovali!
Viz např. linky:
...
ZLOČINY BANDEROVCŮ / ODKAZ BANDERY NA UKRAJINĚ
Hned v úvodu si vymíním, abych byl považován za obhájce banderovských zločinů. Ovšem obdivovatelé fašistického Ruska nemají sebemenší právo se do nich navážet. Především neexistuje zásadní rozdíl mezi řáděním tzv. banderovců a sovětských útvarů NKVD – snad jenom v tom smyslu, že čekisté (OGPU/NKVD) měli na svědomí tisíckrát více obětí a zločinů než banderovci. Dezoláti a rusofilové láteřící nad zločiny banderovců hned druhým dechem vesměs vyjadřují obdiv k stalinismu a bagatelizují bolševický teror i současnou ruskou genocidu Ukrajinců.
2) Při posuzování činnosti banderovců (OUN/UPA) se vyzdvihují pouze excesy a přehlíží hlavní část jejich působení – boj proti Rudé armádě i Wehrmachtu v letech 1930-1950. Zvláště slovenští „vlastenci“ by si měli uvědomit, že v době, kdy slovenská armáda ještě srdnatě bojovala po boku Wehrmachtu proti Sovětům, oni „banderovci“ (Ukrajinská povstalecká armáda / UPA) dávno (od r. 1943) bojovali proti Němcům i sovětským partyzánům a jednotkám Rudé armády a NKVD. Zrovna tak by si měli jmenovitě slovenští „antifašisté“ raději vzpomenout na někdejší slovenskou arizaci a řádění Hlinkovy gardy a slovenských protipartyzánských jednotek Edelweiss a Jozef (Abwehrgruppe 218), resp. Stíhacího zväzu Slovenska.
Jozef Tiso během návštěvy okupované Ukrajiny (1941)
3) Rusofilové i ruští historici se zároveň vesměs vyhýbají tématu účasti sovětských občanů v řadách Wehrmachtu a SS (jmenovitě zvěrstvům Kaminského brigády / RONA během Varšavského povstání, případně ruské divize SS Družinaatd.), ačkoliv proti Rudé armádě bojovaly statisíce etnických Rusů a příslušníků národů SSSR (min. 1,5 milionu mužů), a tudíž by si měli své morální soudy ušetřit.
4) Perličkou je pak trapná dehonestace Bandery, který strávil většinu 2. světové války v nacistickém koncentráku Sachsenhausen, obdivovateli masového vraha Stalina nebo autorů rudého teroru Lenina a Dzeržinského, jejichž tisíce soch a pomníků krášlí každou ruskou obec.
Za pozornost stojí fakt, že poznatky vědeckých konferencí za účasti polských a ukrajinských historiků v roce 1999 vedly k závěru, že sovětské tajné služby (NKVD a GRU) přispěly k zažehnutí a rozvoji polsko-ukrajinského nepřátelství.[P 4][115][116][117] Míra zapojení sovětských zvláštních služeb a hypotéz v této oblasti, nemá být ale vyřešena bez přístupu k dokumentaci těchto služeb, která se nachází v utajených archivech Ruské federace.[118]
Doporučuji následující prameny:
a
...
SOUVISEJÍCÍ NARATIV O KYJEVSKÉ FAŠISTICKÉ JUNTĚ
Rozumnému člověku musí být k smíchu oxymóron o fašistické kyjevské juntě, v jejímž čele stojí ŽID Zelenskij, jehož příbuzní vesměs zahynuli v nacistických koncentrácích.
2) Na Ukrajině v posledních volbách získaly ultrapravicové strany jen nepatrný zlomek hlasů. Ani jedné ultrapravicové partaji se nepodařilo překonat 5% volební práh pro vstup do Nejvyšší rady. Ostrakizovaný Pravý sektor nezískal ani 2%!
3) Trapné jsou hlavně hlášky z Ruska, jehož režim naplňuje všechny parametry režimu fašistického, a kde navíc (podle Amnesty Intnl.) působí nejpočetnější fašistické a neonacistické hnutí na světě.
Už zcela mimo naši logiku i zdravý rozum jsou hlášky ruských politiků a pravoslavných církevních hodnostářů o tom, že „Ukrajinu ovládají satanisté“ - jako v případě Vladimira Solovjova, který prohlašuje, že Zelenskij zničil křesťanskou podstatu Ukrajiny a podřídil ji ďáblu, anebo poslance ruské Dumy Alexeje Žuravljova, jenž mluví v televizi o satanistických chrámech na Západě !
Jak vážně lze asi brát slova o kyjevské fašistické chuntě z úst psychopatů, kteří v ruské státní televizi hned druhým dechem tvrdí, že na Západě se moci zmocňují satanisté a že není vyloučené, že přistoupí i k lidským obětem?
V intencích ruské demagogie prostě každý, kdo vzdoruje ruskému imperialismu je buď fašista anebo satanista.
RUSKÝ FAŠISTICKÝ REŽIM a OBDIV K PUTINOVSKÉMU RUSKU JAKO SATANISMUS
Paradoxem je, že reálný fašistický režim panuje naopak v Rusku. Současný ruský režim totiž naplňuje všechny znaky fašistického režimu:
Vůdcovský princip, resp. dominantní státotvorná strana nahrazující demokracii;
Xenofobie a vyzdvihování vlastního (vyvoleného) národa nad ostatní, vytváření dojmu všeobecného spiknutí vůči vlasti a přisuzování veškerých problémů vnějším nepřátelům;
Podřízení práv a svobod jednotlivce „národním zájmům“ (potlačení individuality);
Podřízení kultury, sportu, vzdělávání i ekonomiky vládní politice;
Potlačení svobody slova a spolčování.
Dezoláti de facto neobdivují v ruském režimu jakéhosi ochránce slovanské kultury a tradičních / křesťanských hodnot, nýbrž kult brutálního násilí a práva silnějšího.
---
viz články:
Externí dokumenty:
+ YouTube kanál RUSKÝ FAŠISMUS A NEONACISMUS: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zLTQAvRyn51×OfEE9SpENl
MARXISTA BLAHA A JEHO LÁSKA K FAŠISTICKÉMU RUSKU
pokud např. soudruh Ľuboš Blaha vystupuje navenek jako velký marxista, nejde to nějak do kupy s jeho obdivem k fašistickému Rusku!
Stejně jako marxističtí filozofové Karl Kautsky, György Lukács, Roger Garaudy a Milovan Đilas, i samotný Karel Marx totiž opakovaně varoval před Ruskem a ruskou mentalitou jako hlavním nebezpečím pro Evropu!
„Ruská politika je nezměnitelná. Měnit se mohou pouze ruské metody, taktika, způsob manévrování, ale polární hvězdou ruské politiky zůstává podmanění světa. Polárka je na hvězdném nebi stálicí. V politice Ruska není žádný rys nápadnější než onen, který sleduje nejen své tradiční cíle, ale také způsob, jak jich dosáhnout. Neexistuje tah v současné politice, který by nebylo možné najít už v historii. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje pouze jediný způsob, jak se chovat k mocnosti jako je Rusko – neukázat strach. Jestliže se Evropa dá na ústup, nebude to znamenat pouze porážku, ale bude to trvalé ujařmení.“ -New York Daily Tribune, 1856.
A za pozornost stojí i další Marxovy výroky ohledně Ruska:
„Ptám se vás, co se změnilo? Zmenšilo se nebezpečí, které hrozí z Moskvy? Ne. Jen rozumová slepota vládnoucích tříd v Evropě dosáhla vrcholu. Především: politika Moskvy je neměnná, jak to doznal i její oficiální historik Karamzin.[177] Jen obratná vláda panující nad masami barbarů může v dnešní době osnovat takový plán. … Evropa si může vybrat. Buď ji jako lavina zavalí asiatské barbarství pod vedením Moskalů, anebo musí obnovit Polsko, zaštítit se tak před Asií dvaceti milióny hrdinů a získat čas k dokončení svých sociálních přeměn.“
To napsal K. Marx kolem 22. ledna 1867, (Otištěno v „Glos Wolny“, čís. 130 z 10. února 1867, a „Le Socialisme“, čís. 18 z 15. března 1908.)
Pokud tedy Blaha obdivuje současný ruský režim, pak je prostě fašista (potažmo satanista) a nikoliv marxista, anebo trpí schizofrenií.
Ostatně jeho vzor, paranoidní sadistický psychopat Che Guevara by si mohl klidně podat ruku s Bin Ládinem, Pol Potem nebo Stalinovým katem Blochinem.
Více již v níže uvedených článcích:
Proč nikdo rozumný nemá rád Rusko aneb Rusko jako relikt minulosti trvale ohrožující naši budoucnost
Jak by dopadl Marx v Rusku
ZPOCHYBŇOVÁNÍ LEGITIMITY UKRAJINSKÉHO REŽIMU
Je směšné, zpochybňuje-li právě ruské vedení legitimitu ukrajinského pomajdanového režimu, jelikož ten určily Parlamentní volby na Ukrajině v roce 2014 a 2019, které byly o 100% svobodnější a demokratičtější než ruské volební frašky, kterých se nemohli posledních 20 let zúčastnit nezávislí pozorovatelé a ze kterých byly vždy nezákonně vyloučeny opoziční subjekty.
Pokud by chtěl Kreml operovat nelegitimností změny režimu Oranžovou revolucí, pak lze přinejmenším stejně argumentovat nelegitimností všech ruských režimů vzniklých v důsledku chaotického rozpadu SSSR, potažmo i předchozího sovětského režimu vzniklého nelegitimním násilným převzetím moci bolševiky v r. 1917.
Legitimnost presidentské funkce Zelenského ostatně navíc potvrzují i samotné výsledky jeho občanské podpory z nezávislého průzkumu veřejného mínění.
ÚDAJNÉ VÍTĚZNÉ TAŽENÍ RUSKÉ ARMÁDY NA UKRAJINĚ
Bez ohledu na komentáře politiků a omáčky gaučových expertů jednoznačnou skutečností je, že druhá největší armáda světa se již čtvrtým rokem motá na východní Ukrajině, aniž by násobně silnější armáda agresora (navíc podporovaná silami globální Osy zla) navzdory svým masivním ztrátám dokázala obsadit na Donbase více než v průměru několikakilometrové pásmo od linie z března 2022! Stačí se podívat na mapu Ukrajiny a porovnat si aktuální stav s mapou vojenských operací 🙂.
Faktem je, že stejné území, které dobývají „vítězné“ východní hordy už 4 roky, obsadil Wehrmacht kdysi za týden! A když nějakému ruskému patriotovi nedochází, že je něco divného na tom, že jejich „třídenní speciální operace“ přesto trvá již déle než ona slavná „Velká vlastenecká válka“ - pak už je to otázka pro psychiatry.
Za rok 2025 Rusko obsadilo jen další 1 procento ukrajinské půdy, což podle odborných odhadů stálo RF minimálně 200 tisíc zabitých a zraněných vojáků. Americký Institut pro studium války tak vypočítal, že při současném tempu bojů by Rusko dobylo zbytek Donbasu nejdříve v půlce roku 2027.
Nepopiratelným a jasným faktem je, že ruské armádě třeba zabralo 26 měsíců, aby postoupila o 11 kilometrů ze západních předměstí Bachmutu (které obsadila v květnu 2023) k Časiv Jaru.
Např. u Pokrovsku Rusové postupují rychlostí 0,12 km za den, uvedl Institut pro studium války. Za 118 dní byli schopni dobýt jen dvě třetiny města o rozloze 29 kilometrů čtverečných (tj. velikosti Jihlavy, Trnavy či Opavy), přestože zde nasadili dvě ruské vševojskové armády.
Při tomto tempu by Rusko obsadilo celou Ukrajinu někdy kolem r. 2125. Takže holt není divu, že jsou dezoláti čím dál tím víc hysteričtí, jak se ta ruská „třídenní vítězná ofenzíva“ protahuje.
Na to, aby průměrně inteligentní člověk pochopil, že Ruskem proklamovaný „trvalý postup“ invazní armády je mystifikace, nemusí mít k dispozici ani operační mapy a sofistikované zpravodajské informace. Kdyby opravdu okupanti postupovali až o kilometry denně, museli by dnes stát ruské tanky snad na břehu Atlantiku. I při postupu 500 metrů denně, museli by být Rusové už aspoň v Mukačevu a Užhorodu. K pochopení tohoto faktu přeci stačí trochu zdravého rozumu a kalkulačka. Zrovna tak je úplně jasné, že ony další a další „dobyté vesnice“, jimiž se pyšní Gerasimova operační hlášení, představují pouhé hromady sutin, případně osadu o několika chaloupkách.
Mimochodem, jasným důkazem o kvalitách druhé nejsilnější armády světa je její závislost na dodávkách technologií z Číny a zbraní a munice ze žebrácké KLDR a od iránských ajatolláhů a desetitisíce korejských, afrických, středoasijských a kubánských žoldáků na ukrajinské frontě.
Však její „Třídenní speciální osvoboditelská operace“ připomíná spíše dragonádu či loupežné tažení mongolských či kozáckých hord, resp. taktiku spálené země praktikovanou jednotkami SS v závěru II. světové války, než někdejší „speciální operaci Barbarossa“ nebo tažení Suvorova.
To, že ruská armáda neumí válčit, ale jen vraždit, drancovat a ničit, nijak nezmenšuje její nebezpečnost.
Zoufalí nájezdníci se soustřeďují jen na vraždění a ničení, jako al-Kajda nebo Himmlerova SS. K 31.12. 2025 bylo na Ukrajině v důsledku plnohodnotné ruské invaze zničeno nebo poškozeno až 1600 památek kulturního dědictví a 2500 zdravotnických zařízení a škol! Ruská armáda během války zničila nebo poškodila na Ukrajině i na 700 církevních budov, chrámů, klášterů a hřbitovů. Během války bylo na Ukrajině zničeno nebo poškozeno více než 236 tisíc budov, uvádí zpráva Mezinárodní organizace pro migraci. „Neobyvatelných“ je kvůli válečnému konfliktu přes 2,5 milionu bytových jednotek. V důsledku ruské ozbrojené agrese proti Ukrajině bylo jen v Charkově poškozeno nebo zničeno 12 500 domů. Připadá mi to jako analogie vítězného tažení Wehrmachtu na východ, zatímco hoří závody v Porúří a přístavy v Brémách a Hamburku, a bomby dopadají na Norimberk, Mnichov, Drážďany a Berlín.
„Osvoboditelé z východu“
Doplňující a aktuální informace:
+ YouTube kanál: VÁLKA NA UKRAJINĚ – Genocida ve jménu slovanského bratrství: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9z0hAAr936ertldjOV3EZD_
...
VOLÁNÍ PO OKAMŽITÉM MÍRU – POKRYTECKÁ DEMAGOGIE
1) Chcimíři by se měli obracet se svými výzvami na agresora, tedy na Rusko, které může zastavit válku okamžitě, a nikoliv na oběť, jelikož pokud Ukrajina přestane bojovat – bude to konec ukrajinské státnosti, pokud zastaví palbu Rusko – bude to konec války.
2) Moderní války nekončí ústupky agresorovi, ale jeho porážkou, bezpodmínečnou kapitulací, ztrátou okupovaných území a náhradou válečných škod způsobených agresorem (Viz I. a II. světová válka i Arabsko-izraelské války). Každý ví, že výsledkem porážky agresorského Německa v obou světových válkách byly mj. tvrdé reparace, spojené se spojeneckou okupací Porýní a Porúří kvůli nespláceným reparacím (v letech 1919-1924) a se ztrátou Sárska (viz Sárský protektorát, 1947-1956). Obdobně arabské státy (Egypt, Jordánsko a Sýrie) zaplatily za svou agresi vůči Izraeli ztrátou území, které získal třeba Egypt nazpět až poté, co se vzdal svých agresivních plánů!
3) Rusofilové na jedné straně obdivují hrdinství Rudé armády a glorifikují „oběti sovětského lidu při obraně vlasti“ – jmenovitě obránce Leningradu a Stalingradu, zároveň však odsuzují ukrajinský režim, že odmítá kapitulovat, aby předešel „zbytečným lidským obětem“ a obrovským materiálním ztrátám.
Přičemž dnešní východní Ukrajina je novodobým Leningradem či Stalingradem, jen fašistické hordy tam dnes útočí pod praporem se srpem a kladivem, resp. s byzantskou orlicí a písmenem „Z“ namísto haknkrajce.
Viz např.
Mapa Německa v proměnách historie - včetně demilitarizované zóny Porýní a Sárska
Teritoriální dopady Šestidenní a Jom-kippurské války na sousední / agresorské státy
...
MÍROVÁ SMLOUVA S RUSKEM
Veškeré smlouvy s Ruskem byly, jsou a budou irelevantní, pokud jejich garantem nebudou světové velmoci, resp. NATO / EU, jelikož Rusko nikdy v historii žádnou smlouvu či dohodu nedodrželo = Tylžský mír (Tylžskou dohodu), Atlantickou chartu, Jaltskou dohodu, Helsinské dohody, Budapešťské memorandum, Minské dohody … však ostatně ignoruje i samotnou Chartu OSN.
Příměří bez relevantních garancí by mělo dnes asi takový smysl, jako potenciální příměří mezi Spojenci a Hitlerem namísto invaze v Normandii?
Mírová dohoda podle současného arogantního ruského konceptu by se mohla přirovnat k uzavření míru mezi SSSR a nacistickou Třetí říší v okamžiku, kdy stál Wehrmacht před Moskvou, Leningradem a Stalingradem. Analogií z běžného života by pak mohl být případ, že vám násilník zabije dítě, znásilní ženu a jakýsi „arbitr“ vás nutí poskytnout mu – v zájmu „normalizace poměrů“ – část vašeho domu, rezignovat na vymáhání odškodného a garantovat beztrestnost.
Více viz Trumpovský zglajchšaltovaný „mír“ by byl kapitulací Ukrajiny i mezinárodního práva, cestou do pekla!
...
ÚDAJNÁ ŽIVOTNÍ (SUROVINOVÁ A ENERGETICKÁ) ZÁVISLOST NA RUSKU
Tato závislost je de facto přinejmenším do značné míry fiktivní, resp. vykonstruovaná!
Jelikož Ukrajina disponuje značnými zásobami ropy, plynu, želené rudy a desítek strategických nerostných surovin (včetně lithia a drtivé většiny vzácných prvků), stačilo by, pokud by Rusáci přestali okupovat a ničit tyto zdroje, bombardovat ukrajinské přístavy, továrny a energetická zařízení – a Ukrajina by byla schopná významnou měrou nahradit ruské zdroje, které jsou ostatně odedávna rizikové z důvodu, že ruskému režimu slouží jako trvalý nástroj nátlaku a vydírání v zájmu ruské imperialistické politiky.
...
NEFUNKČNÍ PROTIRUSKÉ SANKCE?
1) Uvedené sankce jsou přinejmenším morální samozřejmostí (viz UK/US Embargo vůči Německu / Japonsku v letech 1936-1941).
I kdyby nebyly plně účinné, nelze rezignovat na restrikce vůči agresorovi, tak jako by byla absurdní rezignace na postih kriminality kvůli jejímu přetrvávání a ignorování recidivistů.
2) Zaostalost ruské ekonomika je faktem i bez nich / RF není říše Ming, aby se mohla bez následků obejít bez spolupráce s globální ekonomikou. Ruská ekonomika stojí de facto z 90% na drancování a exportu nerostných surovin. Vyváží nejen surovou ropu a plyn, ale např. i dřevo a pak dováží z Číny nábytek a papír apod.
3) I obcházení sankcí se Rusku prodražuje, jelikož při nákupu západních produktů z 2. ruky musí platit výrazně vyšší ceny, resp. marži překupníků; navíc riskuje nákup méně kvalitních komodit bez záruky. Odkázanost ruské ekonomiky na černém trhu lze tudíž považovat za určitý druh sekundárních sankcí.
4) Kdyby opravdu ruská ekonomika a společnost nepociťovala citelné dopady západních sankcí, proč by pak jejich zrušení bylo prvořadou podmínkou Kremlu pro mírová jednání?
5) I za sovětských časů byl nejvýznamnějším / nejefektivnějším článkem sovětské ekonomiky útvar zahraniční špionáže KGB.
Viz např. články:
nebo YouTube kanál AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi
BLAHOBYT RF PREZENTOVANÝ NAŠIMI DEZOLÁTY NA PŘÍKLADU MOSKEVSKÝCH SUPERMARKETŮ:
1) Báchorky s. Blahy či renegáta Zieby o úžasném blahobytu v Rusku jsou čirou propagandou, kterou si může kdokoliv ověřit i z ruských zdrojů. Tito propagandisté a dezoláti prezentují Rusko účelovými reportážemi z Moskvy, kde jsou mj. minimálně dvojnásobné průměrné platy než v regionech RF.
Jestliže v Moskvě je údajně oficiální průměrný plat např. 100 tisíc rublů (950€), pak mimo Centrální okruh je třeba 70 tisíc (650€) a v nejchudších v regionech okolo 40 000 rublů (400€).
Např. v Ingušsku (39,6 tisíce rublů), v Čečensku (43,1 tisíce rublů), v Dagestánu (45,4 tisíce rublů).
Ovšem mnozí ruští penzisté mají důchod 150-300€!
Minimální mzda v Rusku byla 1. ledna 2025 stanovena na 22 440 rublů (220 €) měsíčně.
A ruské ceny jsou zhruba takové jako u nás.
2) Pokud jde o životní úroveň, resp. sociální podmínky podstatné části obyvatel RF, nemá smysl žonglovat zde s čísly a statistikami, které dezoláti stejně zpochybní, když ruskou životní úroveň a realitu života běžných občanů daleko lépe a jednoznačně přiblíží i člověku bez znalosti jazyka tisíce originálních autentických ruských videí na YouTube – viz např. můj kanál https://www. www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Případně si je může každý vyhledat sám zadáním výrazů „Ветхое жильё“ anebo „коммунальная квартира“ či „коммуналки“, resp. „аварийные дома“ nebo „бараки“do vyhledavače, a strávit několik měsíců kocháním se ruskou realitou, namísto trapného zpochybňování mých poznatků!
3) Ostatně emigrace z RF mluví za vše. Však z Ruska jen od nástupu Putina k moci emigrovaly miliony obyvatel. I z ruských oficiálních statistik vyplývá, že už před začátkem agrese proti Ukrajině se každoročně z Ruska vystěhovalo na 300 000 občanů. Přičemž skutečné číslo bylo zřejmě mnohem vyšší, jelikož nezahrnovalo Rusy, kteří fyzicky v RF trvale nežijí, ale mají tam stále úřední bydliště. (Viz např. údaje o občanech RF obsažených ve statistikách ze sčítání obyvatel v ČR/SR, USA, Německu atd.)
Ano, v každé zemi se najdou opuštěné vesnice a zpustlé ruiny fabrik, v každém městě stojí nějaká barabizna, ALE jedinou zemí, pro kterou jsou ruiny, trosky a pusté vesnice a mrtvá města charakteristickým rysem – JE RUSKO. Kde jinde můžeš jet 3000 km po silnici, aniž bys narazil na něco jiného než obraz zkázy. Mám na mysli např. trasu Něrjungri-Jakutsk-Magadan.
Pozitivním faktem pro mě osobně je, že po návratu z „bohatého Ruska“ si připadám na našem sídlišti i kdejakém čs. městečku jako ve Švýcarsku.
Jen jako perličku zmíním, že z Ruska utekla do USA i Stalinova dcera Světlana anebo Chruščevova vnučka Nina J (stejně jako polovina rodiny Fidela Castra, mimochodem)!
Viz např. články:
Nejlepší odpovědí na propagandistické báchorky rusofilů jsou ty tisíce originálních ruských videí o všech aspektech života ve východním Mordoru:
VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS
RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda
MÝTY O OSVOBOZENÍ ČSSR
Mimo bagatelizování podílu západních Spojenců na osvobození Evropy zamlčují rusofilové
1) americké snahy o pomoc SNP i Varšavskému povstání;
2) fakt, že bez americké vojenské a materiální pomoci by hnali nacisté Rudou armádu až na Ural;
3) že spojenecké letectvo čistilo cestu Rudé armádě od černého moře a Karpat až po Jadran a Labe a operovalo i z ukrajinských základen – viz zamlčovaná americká Operace Frantic;
4) že na osvobození ČSSR se podílely hlavně útvary Rudé armády složené z Ukrajinců, přičemž rusofilové a kolaboranti jezdí vzdávat hold osvoboditelům do Moskvy a na Ukrajinu plivou.
5) a především samotný pojem „osvobození“ je pochybný, jelikož jednak u vzniku II. světové války bylo spojenectví Stalina s Hitlerem a jednak pouze jeden okupant byl následně ve východní Evropě nahrazen druhým!
K nejoblíbenějším mystifikacím stalinistů patří chronicky známé porovnávání počtu válečných obětí, makabrózní matematika, ohodnocující zásluhy počtem mrtvých (včetně civilistů), což je úplně absurdní argument pro oslavy sovětských zásluh, jenž má podle antiamerikanistů a rusofilů být nějakým objektivním vzorcem vypovídajícím o poměru zásluh Ruska a USA, potažmo západních Spojenců. Viz kapitola „Mýty o II. světové válce a osvobození Evropy“ aneb „Velká vlastenecká katastrofa“, mojí knihy Přes Čukotku na Fidži – 2 (str. 224).
Šílený ruský způsob válčení stylem lidských vln, aplikovaný i současným ruským velením na Ukrajině, nám dnes dává celkem jasnou odpověď, jak je možné, že Sověti utrpěli během osvobozování Evropy od nacizmu mnohonásobně větší ztráty než Američané.
Viz mé články:
Doplňující dokumenty:
OSVOBODILI NÁS RUSOVÉ, ALE V 68. NÁS OKUPOVALI UKRAJINCI NA PŘÍKAZ UKRAJINCE BREŽNĚVA
Docela úsměvná je pak bizarní konstrukce usilující bagatelizovat sovětskou a tudíž ruskou invazi roku 1968 přehozením odpovědnosti na nenáviděné Ukrajince pomocí „argumentu“, že v čele Sovětského svazu stál tehdy údajný Ukrajinec Leonid Brežněv, opírající se o jediný fakt, a to, že Brežněv narodil na Ukrajině!
Holt: „Kdo chce psa bít…“
Takže nás sice ve 45. „osvobodili“ Rusové (a nikoliv Ukrajinci, Lotyši, Kalmykové, Burjati, Nogajci, Inguši, Erzjani, Udmurti, Tataři atd., atd. …), ovšem v 68. nás neokupovali Rusáci, nýbrž Ukrajinci (resp. hlavně Ukrajinci) 🙂 !?
Přihlédnu-li však k výše uvedenému dezolátskému narativu, pak jsem na pochybách, kdo vlastně dnes okupuje Ukrajinu, když Putler je napůl ugrofinský Veps (Čud), napůl gruzínský Žid, Šojgu Tuvinec, Kadyrov Čečenec, generál Jevkurov Inguš… 🙂
A propos: Když se nějaký magor ohání tím, že prý okupaci ČSSR nařídil „Ukrajinec“ Brežněv (tj. fakticky Rus narozený na Ukrajině) a tudíž nás tehdy „vlastně okupovali Ukrajinci“, kdo pak tedy stál třeba za „humanitárním bombardováním Jugoslávie?“ Američané, anebo Židi, Češi, Irové či Rusové?
Velitel operace Spojenecká síla (Allied Force) generál Wesley Clark byl totiž potomek běloruských Židů (kteří do USA uprchli z Ruské říše v reakci na protižidovské pogromy); tehdejší viceprezident Spojených států Al Gore byl skotsko-irského původu; tehdejší ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Jana Korbel Albrightová (roz. Marie Jana Korbelová) byla původem Češka z pražských Vinohrad; tehdejší ministr obrany Spojených států William Sebastian Cohen byl po matce protestantského irského původu a jeho otec byl synem židovského přistěhovalce z Ruska 🙂.
Na uvedeném příkladu je vidět, jak nesmyslné je žonglování s etnickými nálepkami v geopolitice.
„Rusové“ či „Američané“ nejsou prostě v politologickém smyslu označení etnická nýbrž (geo)politická!
BIOLOGICKÉ LABORATOŘE VYVÍJEJÍCÍ ZHN NA UKRAJINĚ?
Zřejmě vrcholným úletem dezolátů je fáma o vyvíjení biologických ZHN v ukrajinských laboratořích! Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že ukrajinské biologické laboratoře Charkově a Oděse se ve spolupráci s USA pokoušely vytvořit infekční nemoci, které chtěly šířit prostřednictvím migrujících ptáků do Ruska. Snadno vyvratitelný nesmysl i s pomocí zdravého rozumu a logiky:
1) Samotný průběh globální epidemie Covidu vyvrátil i teoretickou použitelnost biologických zbraní proti Rusku ze strany NATO. Jen imbecila by totiž napadlo hodit sousedovi přes plot nálož eboly, antraxu či dýmějového moru, jelikož do týdne by sám natáhnul bačkory a do dvou neděl i celá vesnice!
2) Pokud by byla pravda, že cílem ruského bombardování prý byly údajné tajné ukrajinské laboratoře vyvíjející ony biologické zbraně, pak by nejpozději do měsíce zasáhla smrtící epidemie Kursk, Volgograd, Krasnodar a Rostov. Vždyť Charkov leží 30 km od hranic RF, a fronta v té době probíhala dokonce na dohled Charkova. I průměrně inteligentní laik chápe, že vybombardováním takové laboratoře případné zárodky patogenů, viry a bakterie nelze zničit, ale maximálně je tak lze rozprášit do širokého okolí, vypustit do ovzduší a podzemních vod, resp. osvobodit infikovaný hmyz a pokusné živočichy. Rozbombardovat takovou laboratoř má tudíž asi takový smysl, jako praštit klackem do vosího hnízda.
Od covidové pandemie, před kterou nás nezachránily ani tisícikilometrové vzdálenosti, resp. oceán – v případě USA, už nemusí být člověk ani virolog, aby pochopil, že biologické ZHN představují de facto Pandořinu skříňku, kterou není radno otevřít, jelikož je nebezpečná i pro svého tvůrce a tudíž nepoužitelná jako zbraň.
...
POZNÁMKA NA ZÁVĚR:
Především je třeba chápat, že konflikt mezi rusofilními dezoláty a odpůrci ruského režimu / ruského imperialismu není konfliktem názorů.
NÁZOR vzniká analýzou / kritickým posouzením všech dostupných informací / faktů, jinak nejde o „názor“ ale jen o recitování převzatých narativů (cizích tvrzení), které si dotyčný vybírá účelově podle toho, jak jsou mu sympatické, resp. o slepou víru imunní vůči argumentům a faktům …
A proto mé předkládané argumenty nesměřují a priori k dezolátům, kteří nehledají fakta či pravdu, nýbrž pouze informace potvrzující, byť třeba i zdánlivě, jejich instantní představu.
DEZOLÁT je prostě zlomyslný jedinec šířící z hlouposti či vědomě lži a polopravdy, resp. označující za lži a mystifikace všechna fakta, která se mu nelíbí. No a z výše uvedených důvodů rusofilní dezoláti nejvíce nenávidí lidi, kteří v jejich milovaném Rusku (potažmo Číně, Sýrii, Iránu) byli a tamní realitu poznali na vlastní oči / kůži.
Z toho důvodu jsem objektem jejich nenávisti i já osobně a moje „literárně-politologické cestopisy o Rusku“, z důvodů, který před časem shrnul doyen investigativní novinařiny a znalec Ruska Mirek Štětinanásledujícími slovy v předmluvě ke 3. dílu knihy Cesta na konec světa a zpět:
„Málokdo v Evropě ví, co je to Rusko! Každopádně Hrabal-Krondak, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel doslova křížem krážem, absolvujíc desetitisíce kilometrů – od Petrohradu po Vladivostok, od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal, Tajmyr, Sachalin a Jakutsko – a navštívil de facto všechny republiky a oblasti Ruské federace, momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska. Neznám nikoho, kdo by tuto zemi poznal na vlastní kůži tak jako on, kdo by ji dokázal tak věrohodně popsat.
Během svého několikaletého putování napříč Ruskem navštívil nejen četná muzea, archivy a chrámy, ale též mnohé školy a výzkumné ústavy i řadu těžko dostupných míst – starověká posvátná místa, opuštěné vojenské základny, archeologická naleziště, uhelné a zlaté doly i polární stanice, megalitické svatyně, továrny i mrtvá města, hroby čs. legionářů i pozůstatky stalinských lágrů, redakce médií a ateliéry umělců, ale i pozoruhodné přírodní scenérie, zahraničním turistům nedostupné.
Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmarů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě, zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Burjatsku, Tuvě a Jakutsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Ob, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzku…
Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit, sdílejíc s domorodci mnohé intimní životní epizody (rodinné oslavy, svatby, křtiny a náboženské rituály), měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému „domorodci“, žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu „expertovi“, mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.
Cestujíc po Rusku autostopem, dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, měl během svých cest možnost navštívit několik set měst, vesnic a osad a seznámit se se stovkami lidí všech myslitelných profesí: s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i domorodými šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, spisovateli, zálesáky, léčiteli, geology a naftaři, představiteli samospráv, byznysmeny i politiky, s polárníky, záchranáři, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, kozáky, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky četných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.“
Samozřejmě, že jsou tudíž mé postoje a názory diametrálně odlišné od postojů rusofilních dezolátů, kteří vesměs v Rusku nikdy nebyli, resp. nedokážou ani na mapě najít lokality, které já tam navštívil. Nejen proto, že jsem měl možnost Rusko poznat na vlastní oči podrobně během několikaletého pobytu, ALE především proto, že jsem tam navštívil nejen několik set měst, vesnic a osad a celou řadu pozůstatků někdejších komunistických koncentráků a tisíce hrobů obětí komunistického režimu … mimochodem jedna má teta zemřela hlady během stalinského hladomoru, druhou zavraždili rudoarmějci během povstání vězňů GULAGu v táboře Kengir a k tomu dva mé kamarády zavraždila před 10 lety Putinova FSB, navíc stejné komando, které otrávilo i Navalného.
Jinak čtenářům, kterým připadá jako příliš drsné či pesimistické mé hodnocení ruské společnosti, potažmo mentality ruských občanů (které dle mínění některých „sluníčkářů“ neoprávněně házím do jednoho pytle), doporučuji do pozornosti mou „sociologickou analýzu“
Jde o mou soukromou anketu, ve které jsem oslovil koncem roku 2025 zhruba 500 mých známých, potažmo někdejších přátel (dnes již zřejmě vesměs bývalých) ve všech regionech Ruské federace, s jednoduchou otázkou: „do jaké míry má ruská agrese podporu ruských obyvatel“, resp. „jak na válku a vztahy se Západem nahlíží prostí ruští občané“.
A musím podotknout, že obdržené odpovědi jsou tristní i pro mě, který dávno žádné iluze o ruském národě nemá.
P.S.
Oponentům nepovažujícím se za dezoláty doporučuji, než zase začnou fedrovat na internet další várku bajek na téma „V Americe je to ještě horší“, anebo „Na Kysuciach tiež nemajú v niektorých dedinách kanalizáciu a asfaltové chodníky“, resp. hloupoučké alegorie typu Chánova a Luníku 9) - zajít si aspoň na můj kanál, kde najdou rozcestník na nekonečný rezervoár faktů a dokumentů, anebo si pustit aspoň na YouTube nějaké autentické ruské video o životě ruských velkoměst. I když na druhou stranu mi zase svou rádoby argumentací (výše uvedeným srovnáváním našich marginálií s typickými ruskými fenomény de facto nahrávají, a tak nechtíc potvrzují má tvrzení).
Ano, i v jiných zemích jsou určité uzavřené zóny, kam se člověk bez propustky nedostane, ALE nikde netvoří až 8% rozlohy země. Vždyť jen Tajmyr (představující jednu z těchto zón) je rozlohou větší než Francie!
Ano, v každé zemi se najdou opuštěné vesnice a zpustlé ruiny fabrik, v každém městě stojí nějaká barabizna, ALE jedinou zemí, pro kterou jsou ruiny, trosky a pusté vesnice a mrtvá města charakteristickým rysem – JE RUSKO. Kde jinde můžeš jet 3000 km po silnici, aniž bys narazil na něco jiného než obraz zkázy. Mám na mysli např. trasu Něrjungri-Jakutsk-Magadan.
A hlavně, pokud někdo začne obhajovat úroveň života v zemi disponující celou Mendělejevovou tabulkou, největšími zásobami zlata, plynu i ropy, s kosmickými ambicemi a nároky na globální hegemonii poukazováním na čs. vyloučené komunity (Chánov, Janov, Luník), romské osady a podhorské vesničky anebo americké narkomanské slumy, de facto tím jen potvrzuje bídnou úroveň „Země, kde dnes znamená prý zítra“.
Používám-li pro některé své oponenty označení „hlupák“, pak vězte, že jde o technický termín označující jistý konkrétní typ jedince, nikoli o označení člověka s jiným názorem!
HLUPÁK je prostě člověk, který nedokáže pochopit důsledky svých slov, rozhodnutí a činů.
Asi jako když potomci obětí komunistických zločinů obdivují Stalina a podporují neostalinistický režim, když občané země po desetiletí okupované Ruskem obdivují Rusko, resp. pod heslem slovanského bratrství a osvobození křesťanské Ukrajiny fandí burjatským, čečenským, jakutským, africkým, korejským a kubánským žoldákům v ruských uniformách vraždícím ukrajinské Slovany; když chudáci volí miliardáře slibujícího jim sociální jistoty a hlasující pro vystoupení z EU, bez které by Česko skončilo po boku Běloruska a Moldavska …
===============================================
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI:
CV / Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Autorovy další rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Stejní lidé, stejné cíle aneb Kryptokomunistický blok po boku Kremlu jako čs. komunisté před 90 lety
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi
Morbidní ruská kontinuita - mentální i politická
