Článek
VÁLEČNÁ EKONOMIKA A POKROK - ANTAGONISTICKÉ POJMY!
Nejen z čistě humanistického, ale i dlouhodobě ekonomického hlediska je válečná ekonomika zákonitě protikladem reálného pokroku.
- Klam rozbitého okna: Tento známý ekonomický koncept Frederika Bastiata vysvětluje, že obnova zničených věcí není skutečným pokrokem. Pokud stát musí vynaložit miliardy na výrobu zbraní a munice, resp. opravu vybombardovaných měst nebo obranné systémy, tyto zdroje chybí v sociální sféře, ve školství, zdravotnictví, oblasti civilní infrastruktury, ale i technologií a výzkumu. (Zvláště když už dávno před válkou země v životní úrovni i HDP výrazně zaostávala za průměrem EU.)
- Misalokace kapitálu: Válečná ekonomika vždy deformuje trh. Zdroje netečou tam, kde lidem zvyšují kvalitu života, ale tam, kde slouží k destrukci. Jakmile válka skončí, zbrojní kapacity jsou vždy vesměs nevyužitelné pro mírový stav.
- Ztráta lidského kapitálu: Smrt a nucená migrace elitních vědců, inženýrů a pracující populace (doplněná následným masivním přívalem válečných invalidů a psychicky poznačených jedinců, statisíců vdov a sirotků), znamenající pro společnost nevratnou ztrátu, kterou nelze vyčíslit ani kompenzovat penězi.
Však dokonce předseda Komunistické strany Ruské federace v září 2026 veřejně zkritizoval technologickou zaostalost Ruska prohlášením, že země „za posledních dvacet let nebyla schopná vyrobit ani jeden vlastní mobilní telefon“ [1, 2] … a to ruská válka proti Ukrajině trvá teprve 4,5 roku.
Popadám se smíchy za břicho, když slyším ty báchorky o „ruském vědecko-technologickém pokroku, ruském blahobytu a rozvíjející se ruské ekonomice, navzdory trapným západním sankcím“ ze strany lidí jako Jaroslav Foldyna, Václav Klaus, Ladislav Zemanek , Ivan David, Vojtěch Filip, Petr Hájek , Michal Semín nebo Jindřich Rajchl , potažmo sleduji-li potěmkinovské reportáže o skvělém „autentickém Rusku“, které nám tu líčí „cestovatelé“ z řad ruské páté kolona - Libor Vondráček, Ľuboš Blaha či Andrej Danko , natožpak Youtuber Jakub Zieba, který je přímo na výplatní pásce Kremlu !
Ačkoliv mezi samotnými Rusy zavládl největší ekonomický pesimismus za 20 let.
Skutečné Rusko začíná totiž za Uralem, resp. za hranicemi Moskvy a Petrohradu, potažmo za ocelovými dveřmi předměstských bytů, komunálek, a ve dvorech chruščovek, schovaných před turisty.
Jelikož se oponenti pokoušejí zpochybnit každé mé slovo, vytvořil jsem, jako polopatický vizuální doplněk k mým rozhovorům, z namátkou vybraných fotografií z mých předválečných cest po Rusku několik foto-klipů (slideshow), které třeba poslouží jako názorná pomůcka i některému z mých kolegů, jelikož je lepší jednou vidět než stokrát slyšet.
Článek není určen pro dezoláty, jelikož ti jsou vůči faktům imunní, resp. akceptují pouze ty, které jim zapadají do jejich mentální šablony, a otázky nepokládají v očekávání odpovědi, nýbrž jako provokativní slogan!
Má prezentace nepředstavuje žádné representativní portfolio, natožpak profesionální či umělecké fotoalbum. Jde jen o náhodný výběr snímků z obrovského foto-archivu vzniklého během mých potulek po mnoha městech, vesnicích a osadách Ruské federace od Karélie po Vladivostok, od Altaje po Jamal a Tajmyr a od Čečenska po Čukotku, přičemž se vesměs automaticky vyhýbám chronicky známým lokacím a záběrům. Je to tedy jakýsi doplněk k oficiálnímu barvotiskovému Rusku, „reportážím“, které recyklují stále dokola nadšené opisy turistických destinací notoricky známých z ruských oficiálních médií, prezentací kremlobotů a propagačních prospektů Petrohradu, Moskvy, Volgogradu či Zlatého okruhu ruské historie.
...
Na úvod obrazové Pele-mele charakterizující „Nové Rusko“:
Velkým problémem je, že si naši rusofilové (ale vesměs i publicisté, politologové a salonní "političtí analytici") vytvářejí obraz Ruska v nejlepším případě na základě „reportáží“ různých „cestovatelů“, kteří „se nenechali odradit západní propagandou“ a poznali ono úžasné Rusko doslova z rychlíku, tj. během týdenní projížďky po Transsibiřské magistrále z Moskvy do Vladivostoku (vesměs v kupé 1. třídy nebo v jídelním voze), resp. během cesty svým off-roadem po trase podél jižních hranic federace, zhruba kopírující trasu zmíněné železnice.
Při pouhém pohledu na mapu dopravní sítě RF je tak každému zřejmé, že tito „cestovatelé“ i v optimálním případě (při dostatku času a znalosti ruštiny) už z principu nemohli poznat více, než nějakou nepatrnou výseč Ruska. Navíc právě tu nejcivilizovanější. Zhruba 2/3 Ruské federace nepokrývá totiž normální silniční síť a pokud již na Sibiří nějaké normální silnice jsou, pak jde o tzv. „tupiky“ (slepé cesty), KTERÉ VESMĚS VEDOU JEN Z JIHU NA SEVER a končí někde v tajze. Pokud se po nich tedy vydáte, musíte se zase po svých stopách vrátit zpět do výchozího bodu, totéž se týká lodní dopravy.
A o železnici už ani nemluvě, ta pokrývá snad 1/4 území RF, přičemž nejhustější je v Centrálním federálním okruhu, tj. evropské části, a částečně na jižní Sibiři.
Pro názornost viz níže uvedená Mapa dopravní infrastruktury Ruské federace:
Stručně řečeno: Rusko od Uralu po Dálný východ prostě napříč neprojedeš po zemi v žádném případě jinak než v úvodu zmíněném geografickém „koridoru“. Z toho důvodu také na obrovském teritoriu bez dopravní sítě člověk žádného našeho „cestovatele“ nepotká a jejich „objevné dobrodružné reportáže o reálném Rusku“ omílají stále dokola opisy turistických destinací chronicky známých z ruských oficiálních médií a propagačních prospektů: Petrohradu, Moskvy, Soči, Volgogradu či Zlatého okruhu ruské historie, resp. z míst, kam se v pohodě dostanou turisté bez propustky letadlem či v kupé Transsibu. Samozřejmě prošpikované záběry luxusních hotelových apartmánů a supermarketů narvaných zbožím „navzdory západním sankcím“.
Ani nemluvě o trapných exkurzích protagonistů ruské páté kolony, kteří z Ruska poznají maximálně Kreml, Rudé náměstí, Ermitáž a Petrodvorce (Peterhof), případně nějaké konferenční centrum a supermarket v Moscow-City, ale básní o něm, jako kdyby tu zemi opravdu znali.
Z tohoto důvodu se já zaměřuji především na prezentaci v tuzemsku méně známých či zcela neznámých destinací, kam se nehrnou ani turisté, ani „rusofilové“ jako Fico, Dostál, Blaha, Rajchl, Danko, Vondráček, Harabin nebo Foldyna, a které většina příslušníků ruské páté kolony (ale ani Moskvičů) vesměs ani nenajde na mapě.
Ale aby mi opět šťouralové nevytýkali, že schválně ukazují jen negativní extrémy v podobě zapadlých kavkazských osad a sibiřských měst duchů, třeba milionovým sibiřským metropolím - KRASNOJARSKU&OMSKU - je věnován hned úvodní samostatný album:
Ano, v každé zemi se najdou opuštěné vesnice a zpustlé ruiny fabrik, v každém městě stojí nějaká barabizna, ALE jedinou zemí, pro kterou jsou ruiny, trosky a pusté vesnice a mrtvá města charakteristickým rysem – JE RUSKO. Kde jinde můžeš jet 3000 km po silnici, aniž bys narazil na něco jiného než obraz zkázy. Mám na mysli např. trasu Něrjungri-Jakutsk-Magadan.
Ano, i v jiných zemích jsou určité uzavřené zóny, kam se člověk bez propustky nedostane, ALE nikde netvoří až 10% rozlohy země. Vždyť jen Tajmyr (představující jednu z těchto zón) je rozlohou větší než Francie!
P.S. Má prezentace nemá ambice někoho přesvědčovat či poučovat, nýbrž motivovat k zamyšlení a případnému vlastnímu vyhledání informací. Je tudíž zbytečné ji komentovat zpochybňujícími hláškami o Chanově, Mojžíři, Janově, narkomanských slumech v Bronxu či Luníku IX, nebo odkazy na východoslovenské osady.
A pokud oponenti považují mé náhodně vybrané fotografie za neobjektivní „účelový výběr“, pak je jim k dispozici 10 000 originálních autentických ruských videí ze všech regionů Ruské federace v tematických seznamech na mém YouTube kanálu: https://studio.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA/content/playlists
Namátkou doporučím :
A propos: Pro zoufalce frustrované skutečností, že jejich životní úroveň neodpovídá švýcarskému standardu a proklínající Listopad a kapitalismus, mám jednoduchou radu. Stačí, pokud si koupí jízdenku na vlak do Ruska (pouhých 4 000 Kč) a po návratu z této země „kde dnes je včera“, budou se i v Brně, Rokycanech, Plzni či Kolíně fakt cítit jako ve Švýcarsku!
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku)
doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB:
nebo třeba „Báječná léta pod psa“
Pro vcítění do ruské mentální reality proto doplňuji můj text několika letmými autentickými sondami do všedního života, myšlenkového světa a uvažování ruských mankurtů a našich dezolátů, včetně originálních ruských dokumentů:
Autor v ruinách arktické věznice Kalargon / Tajmyr
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Ruská „volební“ taškařice aneb Parodie na parlamentní demokracii v režii Kremlu - tragikomická vizitka putinismu
Jak modřínový elixír zachránil život tisícům vězňů Norillagu, zapomenutý příběh z tajmyrského GULAGu
Jak Američané podruhé zachránili Rusko: Leninův hladomor, kanibalismus v SSSR a cynický ruský nevděk
Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi
Stejní lidé, stejné cíle aneb Kryptokomunistický blok po boku Kremlu jako čs. komunisté před 90 lety
...
A DOKUMENTÁRNÍ VIDEO-KANÁLY:
Putinovi gladiátoři
Jelikož mě unavuje donekonečna opakovaně házet hrách argumentů na zeď dezolátské ignorance (ale i proto, že většina politologů při pokusu o „osvětu“ dezolátů zabředává do sáhodlouhých kontraproduktivních filozofujících polemik), pokusil jsem se zde shrnout nejfrekventovanější narativy (mýty, lži a mystifikace) rusofilů a doplnit je stručnými polopatickými kazuistikami a protiargumenty. Většina zásadních pravd bývá totiž zcela jednoduchá. Tudíž se zde nebudu ohánět ciframi a statistika, které stejně dezoláti zpochybní (a ostatní si najdou sami), ale zaměřím se na fakta, k jejichž posouzení stačí průměrné IQ a trochu kritického uvažování:
A
Pro vcítění do ruské mentální reality doporučuji též můj soukromý „sociologický průzkum“, který jsem si udělal mezi svým známými ve Východním Mordoru:
Jde o mou soukromou anketu, ve které jsem oslovil koncem roku 2025 zhruba 600 mých známých, potažmo přátel (dnes již zřejmě vesměs bývalých) ve všech regionech Ruské federace, s jednoduchou otázkou: „do jaké míry má ruská agrese podporu ruských obyvatel?“, resp. „jak na válku a vztahy se Západem nahlíží prostí ruští občané?“.
Jak vidno Rusko spěje k sebezničení …
***********************************************************
Fero HRABAL-KRONDAK
O AUTOROVI:
Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
Facebook: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
=================================================
Autorovy další rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
