Sibiřský Jenisejsk v proměnách času – očima Michala Kotlera, Fridtjofa Nansena a mýma

Kolem desáté mne vyzvedává na lodnické ubytovně v přístavu Igor, technik z rejdařství, aby se pro dnešek stal mým průvodcem.

Poté, co jsme se zastavili na nábřeží u pomníku zakladatelů Jenisejsku, jenž se nachází poblíž přístavního pontonu, vydáváme se na procházku městem.

Těžko uvěřit, že až do poloviny 18. století zaujímal Jenisejsk pozici dnešního Krasnojarsku, který byl naopak do té doby provinčním městečkem.

Ale je tomu tak. Historie Jenisejsku se začala psát již v r. 1619, kdy v těchto místech oddíl ťumeňských kozáků pod velením Petra Albyčeva a Čerkase Rukina zbudoval svou opevněnou osadu (ostrog).

Přestože už v r. 1822 se stal správním centrem Jenisejské gubernie Krasnojarsk, význam Jenisejsku nebývale vzrostl v letech 1830-40, kdy na Jeniseji propukla zlatá horečka. S jejím opadnutím a zároveň posilováním významu Krasnojarsku však začal nenávratně upadat i význam Jenisejsku. Poslední ranou jeho prestiži pak bylo napojení Krasnojarsku na železnici v roce 1895.

Dnes toho z někdejší slávy Jenisejsku příliš mnoho nezbylo. Pokud se snad jevil ještě v předvečer bolševické revoluce městem jakž-takž pohledným (aspoň oproti jiným obcím Jenisejské gubernie), pak od té doby už jen chátral.

Takže mohu − víceméně jen s menšími výhradami − potvrdit nelichotivý dojem, který zanechal v mém krajanovi, turnovském kupci Michalu Kotlerovi, jenž navštívil Jenisejsk během zlaté horečky v r. 1841, cestou na zlatonosná rýžoviště na přítocích Jeniseje:

„Ta čistota a jasnost kostelů jeví jakousi vlídnost a přívětivost a ty báně a kříže bohatství. Však když se zajde za kostely, je předsudek ten-tam a člověk se vidí jako na veliké vsi, sotva napočítá dvacet kamenných domů. Téměř ani jediného domu není rovného, ani vrat, ani plotů, ani kolu není rovného, a poněvadž kůlny na dvorech jsou kryty trhanicemi, tedy to velmi rozsochatě vyhlíží. Ulice jsou ovšem široké a rovné a dosti dlouhé, ale vesměs bez dlažby a v čas deště hotovým kalištěm.“

Co se týče Kotlerovy poznámky ohledně kontrastu mezi zdejšími chrámy a vachrlatými barabiznami svatostánky obklopujícími, ta je dnes stejně aktuální, jako před 177 lety.

Jedinými výhradami k jeho popisu je, že aspoň hlavní ulice je dnes již vyasfaltovaná, domů je tu více a řada z nich, aspoň na hlavní – Leninově – ulici, je i zrestaurovaná (zřejmě hlavně díky nadcházejícím oslavám 400. výročí založení města).

A, samozřejmě, přibylo elektrické osvětlení.

Jinak chrámy jsou zde dnes tři a všechny leží na téže hlavní ulici. Přesněji řečeno, nachází se zde i čtvrtý, přímo nad přístavištěm, ovšem ten je momentálně v totální rekonstrukci, resp. spíše ve výstavbě.

Před sto lety, resp. do bolševické revoluce zde ovšem bývalo chrámů mnohem více.

Jak referuje ve své zprávě, popisující příjezd do Jenisejsku, slavný norský polárník Fridtjof Nansen, který sem zavítal během své expedice v září 1913:

„21. září okolo jedné po poledni se našemu zraku nabízí pohled na četné bělostné zvonice a zelené a zlaté kopule chrámů na pobřeží. Nevím, kolik kostelů se celkem ve městě nachází, ale napočítal jsem jich nejméně 12-13…“

Nansen se zde zastavil během své tehdejší cesty z Norska do Vladivostoku v roce 1913 , o které napsal knihu Přes Sibiř.

Tuto cestu nastoupil 5. srpna 1913, kdy se – spolu s Jonasem Liedem a dalšími členy expedice[1]– v norském Tromso nalodil na loď Korrekt, aby absolvoval plavbu podél břehů Severního ledového oceánu až k ústí Jeniseje, kde následně přestoupil na ruskou loď Omul.

Na palubě Omula se poté expedice plavila proti proudu Jeniseje až do Jenisejsku (odkud 23.9. Nansen se svými společníky pokračoval do Krasnojarsku dostavníkem a odtud pak vlakem po Magistrále na Dálný východ).

Fridtjof Nansen byl fakticky prvním významným zahraničním návštěvníkem Jenisejsku, díky kterému se město dostalo do povědomí Evropanů, čemuž odpovídalo i jeho přijetí zdejší honorací.

Během svého dvoudenního pobytu stihl navštívit místní obecnou školu i chlapecké a dívčí gymnázium, muzeum, několik chrámů a mužský klášter.

Ve Spaso-preobraženském mužském klášteře na křižovatce ulic Raboče-Kresťjanskaja a Chudžinskovo (resp. v oblouku ulice Chudžinskovo, která ho z valné části obkružuje) začínáme svou exkurzi i my.

V areálu kláštera se nachází hned dva ze zmíněných chrámů – malá Cerkov Zacharii i Jelisavety a Sobor Preobraženija Gospodnja. Veřejnosti přístupný je druhý z nich, pocházející z let 1731-56. Kostelnice mne zde obdarovává dévédéčkem dokumentujícím historii a obnovu zdevastovaného chrámu po pádu komunistického režimu. Dá se říci, že povstal doslova z trosek. Jediné, v čem bolševici – kromě vraždění – vynikali, byla důsledná devastace historických památek.

Ze Spaského kláštera pokračujeme Raboče-Kresťjanskou ulicí, abychom po 300 metrech přišli k bělostné Uspenské katedrále z přelomu 18. a 19. století (1793-1819).

Pozoruhodné je, že přestože z původního chrámu zůstala po řádění bolševiků jen ruina, jeho interiér je vyzdoben starými ikonami, které se věřícím podařilo ukrýt, resp. přežily ateistické tažení v muzejních depozitářích.

Stejně jako Spaso-preobraženský klášter, i tento chrám je čerstvě zrenovovaný, ovšem dřevěné domky v okolních ulicích se od bolševické revoluce nanejvýš trochu více rozklížily, resp. hlouběji propadly do podloží. Mnohé domky tak mají už okna v úrovni chodníku, některým již pomalu zarůstají kopřivami a lopuchy.

Během Stalinovy vlády se i zde (tak, jako po celém Krasnojarském kraji), nacházel tábor GULAGu, Jenisejlag (Jenisejský lágr). A to přímo ve městě. Jeho pozůstatky lze však dnes bez pomoci pamětníků těžko hledat. Zubu času podlehly z valné části i stavby z let sedmdesátých a osmdesátých, natožpak dřevěné vězeňské baráky stalinské éry.

Igor sám, jakožto přistěhovalec, nemá sebemenší tušení, kde hledat. Místo pátrání po zcela jistě už jen velice subtilních stopách GULAGu vydáváme se tudíž raději navštívit Klášterní jezero, poutní místo ležící východně od města.

Monastyrskoje ozero neboli Klášterní jezero se nachází uprostřed borovicových lesů, zhruba 28 kilometrů od města Jenisejsk.

Přejíždíme řeku Kem a pokračujeme přes Žarkovo a Plotbišče. Přibližně 25 km za Jenisejskem odbočujeme z okresky doleva a pokračujeme asi 2 km po lesní cestě. Ta končí přímo u jezera, takže ani nelze zabloudit.

Délka jezera je 300 metrů, šířka 50 m. Nějakých 30 m od břehu se nachází teritorium malého kláštera.

Podle legendy nazvali jezero Monastyrským již v polovině 17. století mniši-poustevníci, jimž se tehdy po příchodu k jezeru zjevila na jeho hladině silueta kláštera. V r. 1642 pak proto na břehu založili původní klášter, který fungoval až do bolševické revoluce. Během proticírkevních represí byli všichni mniši ze zdejšího kláštera bolševiky povražděni a jejich těla naházena do jezera.

Tělo jednoho z mnichů však zůstalo vzdorovitě plout na hladině, až dokud je vrazi nezatížili velkými kameny. Právě od té doby prý zůstává voda v jezeře zbarvena do ruda.

V 80. letech se na břehu jezera objevil dřevěný kříž, připomínající památku mnichů-mučedníků, obětí sovětského teroru.

V roce 2002 byl z iniciativy tehdejší hlavy jenisejského okresu Vasilije Nestěroviče Sidorkina a z peněz získaných dobrovolnou sbírkou mezi věřícími na místě někdejšího monastýru postaven nový klášter a vysvěcen malý chrám. V r. 2007 bylo toto jezero vyhlášeno přírodní památkou regionálního významu, jakožto jedinečný přírodní komplex, který harmonicky kombinuje léčivé vlastnosti jezera s rozmanitostí okolní flóry a fauny. Traduje se totiž, že voda v jezeře má léčivou sílu a zdejší bahno se odedávna používá k léčbě určitých kožních onemocnění.

V jezeře se mimochodem též vyskytuje poměrně vzácný zlatistý karas[2].

Momentálně zde žije jediný kněz, Otec Ivan, který v malém roubeném chrámu slouží nejen bohoslužby během pravoslavných svátků, ale provádí zde i svatební obřady a křty dětí. Křty dospělých se odehrávají v jezeře, trojím úplným ponořením do vody (v souladu s biblickou, potažmo ruskou pravoslavnou tradicí neuznávající symbolické používání kropenky).

V těsné blízkosti kláštera se nachází několik dřevěných chatek, v nichž čas od času pobývají poutníci, během letních měsíců pak − za symbolický poplatek − i běžní návštěvníci.

--------------------------

Vysvětlivky:

[1] J. G. Lorisem-Melikovem, tajemníkem ruského velvyslanectví v Oslo, a Stepanem V. Vostrotinem, poslancem ruské Státní dumy.

[2] Karas obecný (Carassius carassius) je sladkovodní všežravá ryba podobná kaprovi, jejíž tělo je pokryté velkými šupinami se zlatavým leskem.

========================================================

Zdroj:

F.R. Hrabal-Krondak: CESTA NA TAJMYR aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie (ISBN 9788082360076; výňatek: str. 60-65).

Podrobnosti:

http://www.cadpress.sk/tajmyr2018.htm

http://www.cadpress.sk/tajmyr_vynatky.htm

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu

Lágerní kořeny sovětské opričniny a putlerovské kleptokracie aneb Morbidní kontinuita Ruska

Regionem Idel-Ural aneb Neznámá Evropa a připomínka našich pozapomenutých tradic

Baškirská posvátná hora Auštau, záhadné achunovské menhiry a přírodní generátor životní energie

Hektické filipínské Vánoce v disneyovském stylu připomínají náš Silvestr a trvají přes měsíc

Alexandr Solženicyn mezi trůnem a pranýřem - o rozporuplnosti jeho odkazu a temné „ruské duši“

Hledání kavkazské Šambhaly.Okultisté z NKVD, záhadné lebky a tajný nacistický aerodrom pod Elbrusem

Jamalští upíři a mamuti západní Sibiře aneb Arktické záhady a archeologické otazníky

Omské setkání Dostojevského a Solženicyna - pomyslné i ideové aneb Šovinismus v ruské literatuře

Z cest po Sibiři. Pohanská oslava Novoletí 7527 aneb Slavjanský svátek Ovseň se sibiřskými starověrci

Udmurtské jazyčestvo – novopohanské reflexe starých ugrofinských duchovních tradic v Povolží

Spor o Ilju Muromce, jeho souboj s ukrajinským yettim a dožívání v klášterní kobce kyjevské lávry

Admirál Kolčak - námořník, polárník, vědec a diktátor, poslední zákonný vládce Ruské říše

Pravda a mýtus kolem legendárního kyjevského fotbalového „Mače smrti“ mezi zajatci a Wehrmachtem

České Květnové povstání 1945 a opožděné a tragické sovětské poválečné „osvobození“ ČSR

Podíl Sovětů a západních Spojenců na osvobození světa, mýtus o „osvoboditelské roli“ Rudé armády

Od Stalinovy bratrské pomoci Třetí říši k tragickému sovětskému Velkému vítězství nad nacizmem

Kalašnikovo „Ocelové město“ jako symbol všudypřítomného ruského militarismu a pozadí jednoho mýtu

Putin - bílý kůň pitěrské mafie, jenž přerostl svým patronům přes hlavu a zatoužil po trůnu Ivana Hrozného

Panslavismus jako Trojský kůň ruského imperialismu aneb Falešné mýty o slovanském bratrství

„Ruský mír“ je vždy jen předehrou války, zákeřnou a lstivou habaďůrou na útlocitnou demokracii

Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy

Federace IDEL-URAL, stoletý sen podmaněných neruských národů Povolží

„Symboly Ruska jsou i nadále kalašnikov, láhev vodky a pokálená latrína“

Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády

Rusko na cestě od komunismu k fašismu aneb Morbidní ruská mocenská i mentální kontinuita

Okultisté z Lubjanky a bájná Šambhala a Hyperborea v hledáčku sovětských špionů

Balkarské Lidice aneb Čerekský masakr (genocida národů severního Kavkazu)

Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko vždy v protisměru

Volžsko-tatarská legie aneb Porobené národy SSSR v boji proti Sovětům po boku Wehrmachtu

Pochybný „Čínský zázrak“ neboli Schizofrenní Říše středu jako nebezpečný vetřelčí kokon v lůně naší civilizace

Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi

Beslanský masakr, jeho podivné pozadí a utajení aktéři

Takřka všechny ruské války během posledních 200 let skončily ruskou prohrou anebo tragickým Pyrrhovým vítězstvím

Rusko jako žalář národů aneb Poslední koloniální mocnost, kterou stmeluje jen „čečenské memento“

Baškirská Altamira - pravěká jeskynní galerie v národním parku Šulgan-Taš na Urale

Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých

Svět duchů, upírů a čarodějnic v mordvinské náboženské tradici

Marijské pohanství jako naše oživená minulost

AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi

VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS

RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda

Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE

TROSKY KŘESŤANSKÉHO RUSKA A PRAVOSLAVNÝCH TRADIC (na které se Kreml odvolává): https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zvF7hgpLLhBqLK34EF2rE9

=================================================================

CV / Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm

FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal

YouTube: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK

https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm