Jamalský Novyj Port:přístav bez lodí a ledová brána do mrazivého podzemního labyrintu v permafrostu

Tak jako je oxymóronem název osady Kamenný mys nacházející se na písku, je zhmotněným oxymóronem i Novyj Port.

Ačkoliv název obce k tomu evokuje, kromě několika nákladních člunů (barží) tu nic nepřipomíná pulzující přístav. Stejně jako v případě Kamenného mysu, ležícího na písku, i název Novyj Port je dnes zavádějící, jelikož plány komunistických plánovačů se i zde střetly s realitou a jejich sen o vybudování strategického přístavu vzal za své.

I pasažérské říční lodě musí kvůli mělkým pobřežním vodám kotvit daleko od břehu, u plovoucího mola, odkud cestující převáží na břeh čluny:

Zatímco v okolí Salechardu je Ob hluboký až 23 m, v těchto místech se totiž pohybuje hloubka jen kolem 4 m.[1] Přičemž i kýl běžné pasažérské lodi měří minimálně 2,40 m. Blíže ke břehu tak nemohou kvůli nízké hladině doplout ani linkové lodě, které musí kotvit u plovoucího mola několik set metrů od pobřeží. Mezi touto plošinou a samotným pobřežím převáží pasažéry bárka.

Kromě několika panelových bytovek a mohutných potrubí v dálce se zdejší vesnice nějak zvlášť neliší od někdejší osady, která zde vznikla v roce 1921 (jako lodní překladiště v rámci otevření Severní mořské cesty).

Z Omsku sem připlouvaly parníky a remorkéry s vlečnými čluny naloženými dřívím, obilím, železnou rudou apod., a v Novém Portu se všechno zboží překládalo. Ovšem přímo na vodě, protože námořní lodě nemohly kvůli velmi malé hloubce v přístavu přirazit ke břehu.

Koncem 30. let 20. století Novyj Port začal ztrácet význam jako překladiště zboží, protože v roce 1929 vznikl na Jeniseji přístav Igarka, který měl hlubší kotviště, a tak se odtud hlavní část nákladní dopravy přesunula tam. Novyj Port nadále fungoval jako přístaviště rybolovné flotily.

Význam Nového Portu vzrostl (byť zdánlivě) až po II. světové válce v souvislosti se Stalinovou chimérou Transpolární železniční magistrály. V uvedeném projektu, ignorujícím zmíněnou skutečnost nedostatečné plavební hloubky, měl Novyj Port hrát významnou roli jako nákladní přístav.

Bez ohledu na realitu se tak začalo s budováním přístavních zařízení.

Jenom doplním, že vedle specpereselenců se na budování zdejší infrastruktury podílely i tisíce vězňů různých národností, tvořících tehdy osazenstvo GULAGu. Právě trestanci z tábora Bajdarlag vybudovali i samotný zdejší přístav.

Novoportská pobočka GULAGu vznikla v květnu 1948 právě za účelem výstavby lodního překladiště v této zátoce Obského zálivu, aby se zde mohlo překládat zboží a materiál z říčních lodí na lodi námořní a naopak.[2]

Na 2 500 vězňů Bajdarlagu bylo – kromě stavby přístavu – zaměstnaných i v přípravných pracích na stavbu železniční trati ze stanice Obskaja přes Jar-Sale, Novyj Port na Kammenný mys. Šlo o tzv. „Strojku 502“, odbočku Stalinovy Transpolární magistrály, po které zde dnes těžko budete hledat nějaké stopy. (Její plány však momentálně znovu oprašují šéfové Gazpromu.)

Ve zdejším táboře zvláštního režimu na břehu Obské zátoky, označovaném jako lagpunkt č. 34, se nacházeli vězni, kteří tam byli posláni za „zvláštní“ přestupky. Šlo o tzv. „tichý“ tábor: zdejší vězni neměli právo dostávat dopisy, poslouchat rádio anebo číst noviny. Kromě Rusů, zde byli vězněni hlavně Baltové, Poláci a Ukrajinci, ale i Japonci a zástupci jiných národností. Bydleli po 6 až 10 lidech v zemljankách, které byly navzájem ještě od sebe izolovány plotem z ostnatého drátu.

Na rozdíl od zapomenuté „Strojky 502“, Stalina, sovětský režim i perestrojku úspěšně přežil unikátní projekt německého inženýra Beckmanna, který je hlavní zdejší pamětihodností – tzv. Mjorzlotnik.

Jde o obří přírodní chladničku, resp. mrazák, labyrint tunelů, vysekaných zde v mrazivém permafrostu v 50. letech minulého století vězni GULAGu.

Objekt Mjorzlotniku (nazývaného rovněž „Věčnjaja mjorzlota“) se nachází v majetku či správě firmy Novoportovskij rybozavod. Rybozavod totiž podzemní prostory vysekané v permafrostu využívá na skladování ryb (jesetera, nelmy, muksuna, rjapušky atd.).

Existence tohoto úložiště a samotného Novoportovského rybozavodu je neoddělitelná od historie, vzniku a rozvoje vesnice Novyj Port, jež vznikla v roce 1927 jako faktorie (obchodní stanice)[3] a rybolovná základna (malý přístav a manufaktura na rybí konzervy).

Zmíněný rybolovný závod byl vybudován ve 30. letech rukama vyhnanců, kteří sem byli deportováni v průběhu tzv. „rozkulačování“ za vlády Stalina od roku 1931. Prvními stálými obyvateli Nového Portu tak byli rolníci z jižního Ruska a Povolží.

Současný Novoportovskij rybozavod je nástupcem někdejšího Obgosrybtrestu, založeného v r. 1931, okolo kterého vlastně teprve vznikla nynější vesnice, jejíž obyvatelé byli až do nálezu zdejších ropných ložisek v 60. letech do jednoho spjati s rybářstvím a rybozpracujícím průmyslem.

Ze zdejší základny byl organizován rybolov po téměř celém Obském zálivu. V roce 1940 měla továrna poměrně silnou flotilu, skládající se z 53 člunů, dvou kutrů (Leninec a Naděžnyj) a desítky dalších plavidel.

Vchod do Mjorzlotniku, fantastického podzemního ledového labyrintu, připomínajícího panství Ledové královny, resp. interiér opuštěné antarktické stanice či hnízda „Ledového červa“ v Grónsku[4], se nachází ve strmém břehu pár metrů od přístavních jeřábů.

Útroby svahu poblíž přístaviště jsou protkány labyrintem tunelů, vysekaných zde v 50. letech minulého století vězni GULAGu. Podzemní komplex, tvořený stovkami metrů chodeb o průměru 3-5 metrů a rozkládající se na ploše zhruba 1 ha, má kapacitu slušného chladírenského závodu – 19 000 m3. A navíc tento mrazák, sloužící k uskladnění až 2 000 tun ryb, nevyžaduje kromě osvětlení žádný přísun energie a v průběhu let neprošel fakticky zásadní rekonstrukcí.

Bez ohledu na to, jaké slunečné počasí panuje nahoře, zde – deset metrů pod povrchem – se teplota pohybuje okolo -15°C.

Výstavbu podzemního komplexu řídil německý inženýr Gustav Beckmann, jehož rodina se na Jamalu ocitla v r. 1942 v rámci deportace etnických Němců z evropského Ruska.

Šlo fakticky o stavbu internacionální. Budovateli Mjorzlotniku byli totiž tzv. specpereselenci („zvláštní přesídlenci“), což byli vyhnanci, kteří sem (stejně jako do jiných oblastí Sibiře a S. Asie) byli od poloviny 30. let deportováni v rámci násilných deportací celých národů a etnických skupin z jejich domoviny.[5] Z jižních částí Ruska byli sem, do neobydlených oblastí Dálného severu, od konce 30. let posíláni rolníci označení za kulaky a zbavení těžce získaného majetku, aby zde otročili v novodobých galejích.

Návštěvníkovi stačí patnáctiminutová procházka ledovým královstvím, aby si dokázal živě představit utrpení těch chudáků, kteří tyto chodby před 60 lety razili. Stejně jako těch, co tady následně museli – v chatrných vaťácích – pracovat.

Estonci, Finové, Ingušové, Kalmykové, Litevci, Lotyši, Moldavané, Němci, Tataři, Ukrajinci a Židé zde v nelidských podmínkách rubali tunely v permafrostu ručně, pomocí krumpáčů a lopat. Tuny suti vynášeli z podzemí na nosítkách.

Vyhnanci – zpočátku hlavně Povolžští Němci, Ukrajinci (obyvatelé západní Ukrajiny), Bělorusové a Moldavané z Besarábie – sem byli transportováni na otevřených nákladních člunech jako dobytek, přičemž již cestou mnoho z nich zemřelo hlady, vyčerpáním, zimou a na různé nemoci.

Ti, kteří přežili strastiplnou cestu v těljatnicích (dobytčácích) i přepravu v útrobách železných barží, si museli poté, co dorazili na Jamal, sami vykopat zemljanky, v nichž jakžtakž přežili první severskou zimu. Posláním těchto „zvláštních osadníků“, kteří vesměs nikdy v životě neviděli moře nebo veletok podobný Obu, bylo zabezpečit chod zdejšího rybolovného závodu. Přísun těchto otroků byl určován podle výrobního plánu zdejšího závodu a s ohledem na „využitelnost kontingentu“.

Původně mělo třeba do novoportského rybářství nastoupit 650 lidí, ale bylo jich přivezeno 884 (195 mužů, 484 žen, 208 dětí), z nichž jen 375 bylo fyzicky způsobilých. Životní podmínky specpereselenců se nijak zvlášť nelišily od podmínek zdejších trestanců, obývajících nedaleký tábor Bajdarlag.

V Novém Portu tak dodnes žijí a pracují lidé, jejichž rodiny, pocházející ze všech koutů bývalého Sovětského svazu, se zde ocitly v rámci stalinských represí. Například paní Mukabenova, zdejší učitelka ruštiny, zmiňuje příběh své kalmycké babičky vzpomínající na strašné události prosince 1943, kdy byli během pouhých 3 dnů všichni Kalmykové deportováni na Sibiř a Dálný sever. Vojáci NKVD tehdy vtrhávali do domů po celém Kalmycku a vyháněli z nich ženy, starce a děti, jejichž muži, synové, otcové a bratři v té době vesměs hrdinně bránili zemi před nacisty.[6]

Lidé tehdy dostali na přípravu k opuštění domova pouhou hodinu. Někdy pouhých pár minut. Směli si s sebou vzít jen věci základní potřeby: osobní věci, oblečení, trochu jídla.

Během operace pod kódovým názvem „Ulusy“ bylo pozatýkáno a deportováno na 110 000 příslušníků kalmycké národnosti. Jenom během první, největší vlny v prosinci 1943 v nevytopených vlacích[7], v období krutých sibiřských mrazů na následky podvýživy a hrozných hygienických podmínek zemřelo cestou kolem 1 500 lidí, a ještě více jich těžce onemocnělo. V průběhu první sibiřské zimy pak zemřelo přes 10% dalších deportovaných Kalmyků.[8]

Do Jamalo-něneckého autonomního okruhu bylo deportováno 514 rodin, tj. celkem 1 210 příslušníků kalmycké národnosti. Navzdory 13 letům nuceného exilu prý ale zdejší Kalmykové neztratili své kořeny, kulturu ani tradice.[9]

---------------------------------------------

[1] Obský záliv je obecně poměrně mělký, průměrná hloubka je 12 metrů a největší 25 m.

[2] Další vznikly v letech 1947-1949 ve vesnicích Jar-Sale a Mys Kamennyj.

[3] V roce 1927 zde byla otevřena faktorie pro obchodování s kočovnými domorodými obyvateli.

[4] Někdejší supertajná americká základna Camp Century poblíž Thule, vybudovaná v roce 1959 v rámci programu „Ice Worm“, která měla pod ledovým příkrovem skrývat sila se 600 balistickými střelami. V r. 1966 byl celý komplex definitivně opuštěn.

[5] Pro deportované a vysídlené občany se vžila specifická terminologie: zatímco „ssylka“ (vyhnanství) byla trestním zákoníkem z r. 1926 definována jako „vykázání za hranice SSSR nebo konkrétního kraje s povinným usídlením v jiné oblasti“, „vysylka“ (vypovězení) znamenala „vykázání se zákazem pobytu v jednotlivých krajích“. Za války pak byla zavedena ještě další kategorie vyhnanství – „specpereselenije“ (zvláštní přesídlení). Týkala se deportací celých „nespolehlivých“ neruských národů a etnických skupin vyhnaných „navždy“, bez práva výjezdu do okresů jejich dřívějšího pobytu. Oběťmi totálních deportací se stalo 11 národů bývalého SSSR (Balkaři, Čečenci, Finové, Ingušové, Kalmykové, Karačajci, Korejci, Němci, Poláci, Řekové a krymští Tataři), 48 národů bylo přesídleno částečně.

[6] Ačkoliv je pravda, že 5-7 000 Kalmyků sloužilo v řadách Wehrmachtu, resp. Kalmyckého jízdního sboru, na 40 000 kalmyckých vojáků ovšem naopak bojovalo v řadách Rudé armády.

[7] K provedení operace „Ulusy“ bylo použito 46 nákladních vlaků.

[8] Do počátku 50. let se populace Kalmyků na území Sovětského svazu zmenšila zhruba o 30%.

[9] Zdrojem uvedených informací byla hlavně diplomová práce „Deportace kalmyckého národa na Sibiř (1943-1957)“ Yulie Dordzhievy, FF UK Praha 2013.

========================================================

Zdroj:

F.R. Hrabal-Krondak, PŘES ČUKOTKU NA FIDŽI A ZPĚT 2016-2017,

díl druhý (ISBN 978-80-8236-016-8; strany 209-215)

Podrobnosti:

http://www.cadpress.sk/jamal2016obsah&vynatky.htm

=================================================================

===============================================

CV / Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm

FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal

YouTube: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK

https://www.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA

Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:

https://studio.youtube.com/playlist/PLHdn8y5MfN9×3QSYZthlE1bfmYelNolEi/videos

https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9×yV1bG1Yso3mjs1×Ia8JuJ

http://www.cadpress.sk/frhk_media.htm

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

Regionem Idel-Ural aneb Neznámá Evropa a připomínka našich pozapomenutých tradic

Hrůzostrašný most do minulosti aneb Vorkutský Rudnik jako skanzen budování socialismu

Jamalští upíři a mamuti západní Sibiře aneb Arktické záhady a archeologické otazníky

Hledání kavkazské Šambhaly.Okultisté z NKVD, záhadné lebky a tajný nacistický aerodrom pod Elbrusem

Balkarské Bezengi, brána tajemné říše Ruskolan? Elbrus v hledáčku Himmlera i sovětské NKVD

Berjozovo - městečko vyhnanců v tajze, kde se zkřížily cesty knížete Menšikova, děkabristů a Lva Trockého

Kazaňský Chrám všech náboženství - živoucí ekumenický synkretismus v Tatarstánu

Panslavismus jako Trojský kůň ruského imperialismu aneb Falešné mýty o slovanském bratrství

Baškirská posvátná hora Auštau, záhadné achunovské menhiry a přírodní generátor životní energie

Kremelský chmaták „Voloďa-naftař“. Ruská privatizace: Tambovská mafie a Putinův Surgutněftěgaz.

Vygumovaní gladiátoři a dezoláti táhnou na východ aneb „Raska federaska“ vítá každého s ruskou duší

Piknik na čerlakském hřbitově aneb Kamenná kronika ruské honorace i mafie

Udmurtské jazyčestvo – novopohanské reflexe starých ugrofinských duchovních tradic v Povolží

Spor o Ilju Muromce, jeho souboj s ukrajinským yettim a dožívání v klášterní kobce kyjevské lávry

Alexandr Solženicyn mezi trůnem a pranýřem - o rozporuplnosti jeho odkazu a temné „ruské duši“

Omské setkání Dostojevského a Solženicyna - pomyslné i ideové aneb Šovinismus v ruské literatuře

Admirál Kolčak - námořník, polárník, vědec a diktátor, poslední zákonný vládce Ruské říše

Maxim Gorkij, přítel masových vrahů a obdivovatel GULAGu aneb Intelekt a talent ve službách ďábla

Baškirská Altamira - pravěká jeskynní galerie v národním parku Šulgan-Taš na Urale

Ostrov Svijažsk − Tatarské Solovky, kde se zkřížily cesty Trockého i maršála Tita

Bolgar, centrum Volžského Bulharska aneb „Jsme Tataři, či Bulhaři“?

„Vražda mého kamaráda Ruslana Magomedragimova - pro mě důvěrně blízká epizoda krvavé činnosti Putinovy FSB“

Tajemné balkarské Elťjubju aneb kavkazské Město mrtvých

Svět duchů, upírů a čarodějnic v mordvinské náboženské tradici

Zajatci Severu - trudný život obyvatel ruské Arktidy

Svámí Prabhupáda, jehovisté, Pussy Riot a Jóžin z bažin versus Kreml

Marijské pohanství jako naše oživená minulost

Mystické sibiřské Okuněvo aneb Jiné Rusko

„Ruská pravda“ a skutečnost aneb „Nové Rusko“ ve stínu rudé hvězdy a kolovratu

Putin - bílý kůň pitěrské mafie, jenž přerostl svým patronům přes hlavu a zatoužil po trůnu Ivana Hrozného

Federace IDEL-URAL, stoletý sen podmaněných neruských národů Povolží

„Symboly Ruska jsou i nadále kalašnikov, láhev vodky a pokálená latrína“

Jak mě osud zavál do kavkazského náborového střediska Vagnerovy armády

Rusko na cestě od komunismu k fašismu aneb Morbidní ruská mocenská i mentální kontinuita

Únos kamarádova bratra, Hasana Ninalalova aneb Kavkazská mafiánsko-policajtská symbióza v praxi

Okultisté z Lubjanky a bájná Šambhala a Hyperborea v hledáčku sovětských špionů

„Ruský mír“ je vždy jen předehrou války, zákeřnou a lstivou habaďůrou na útlocitnou demokracii

Balkarské Lidice aneb Čerekský masakr (genocida národů severního Kavkazu)

Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko vždy v protisměru

Volžsko-tatarská legie aneb Porobené národy SSSR v boji proti Sovětům po boku Wehrmachtu

Pochybný „Čínský zázrak“ neboli Schizofrenní Říše středu jako nebezpečný vetřelčí kokon v lůně naší civilizace

Ruský Mordor je jiná civilizace aneb Fatální dopady genetického mísení denisovanů a druhu homo longi

Beslanský masakr, jeho podivné pozadí a utajení aktéři

Takřka všechny ruské války během posledních 200 let skončily ruskou prohrou anebo tragickým Pyrrhovým vítězstvím

Rusko jako žalář národů aneb Poslední koloniální mocnost, kterou stmeluje jen „čečenské memento“

Pro vcítění do ruské reality – mentality a historie – doporučují níže uvedené originální ruské video-dokumenty:

AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru: https://www.youtube.com/playlist?list=PL01QgMMH96-CgQjPF4DfxwKG32PyjnPTi

ŽUMPA RUSKÉ PROPAGANDY: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yI4sYph-xvblZfiJF293TU

RUSOVÉ - MANKURTI A ZOMBIES 21. STOLETÍ: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9wZhz6ZHNWvr_7bGYQHKUda

RUSKÝ FAŠISMUS A NEONACISMUS: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zLTQAvRyn51×OfEE9SpENl

RUSKO jako mafiánsko-policejní stát: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yOftBsRdrbPKZUoEh3bYZ_

VÝCHODNÍ MORDOR - Reálný život v Rusku: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yUbS-NNX9cGq93d_25d_FS

Historie RUSKA / SSSR: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9yF1R_kzl9fmG-a6icItDwE

TROSKY KŘESŤANSKÉHO RUSKA A PRAVOSLAVNÝCH TRADIC (na které se Kreml odvolává): https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9zvF7hgpLLhBqLK34EF2rE9

VÁLKA NA UKRAJINĚ – Genocida ve jménu slovanského bratrství: https://www.youtube.com/playlist?list=PLHdn8y5MfN9z0hAAr936ertldjOV3EZD_